Vydání: 2019/38 Světec, který spojuje národy, 17.9.2019, Autor: Radek Gális

Příloha: Diecézní zpravodajství - Českobudějovická diecéze

Mši s rytmickými písněmi celebroval bývalý člen sboru, brněnský biskup Vojtěch Cirkle, který se do zpěvu rád zapojil.
„Známe se 50 let, protože když jsme v září 1969 začínali, Vojtěch byl v Českých Budějovicích na vojně a hrál s námi na kytaru,“ vzpomíná sbormistr Tomáš Boudal (88), jenž byl ze slavnostní mše, na kterou navazovalo zpívání a společný oběd, dojatý. „Je úžasné, jak všechno uteklo, a jsem moc rád, že se lidi k písním pořád vracejí a baví je zpívat. Dnes se setkáváme s těmi, kteří tu léta nebyli a ani nezpívali, a když jsem dirigoval, viděl jsem, jak jim září oči. Jsem velmi rád, že mi Pánbůh dopřál sílu a pořád mi dává zdraví, takže se práci se sborem můžu stále věnovat,“ dodal Tomáš Boudal s náručí květin.
Zpívání se sborem si chválí i jedna z nejmladších členek, třeťačka Anna Dupalová. „Líbí se mi tady a chodím sem moc ráda, protože tu mám kamarády, se kterými zpívám,“ řekla po mši a prozradila, že o sboru jí vyprávěl dědeček Rudolf Lexa, který ho vozíval autobusem. „Ráda zpívám tady v kostele i ve škole – a až budu velká, budu učitelka,“ svěřila se Anička.
Naopak zpátky do mládí se cestou na jih Čech vrátil biskup Vojtěch Cirkle, který sloužil v armádě v letech 1969–1971. „Dnešní den je pro mě velikou radostí a mnohé z tváří, které tu vidím, znám. Ptám se: Je to ona, je to on? Neboť si pokaždé nejsem úplně jistý. Když jsem tady byl na vojně, zdejší společenství mě velmi posilovalo. Jednu partu jsem měl doma v rodné farnosti a druhou získal tady. Ke zdejším lidem jsem vždycky cítil blízkost. Pokaždé, když jsem v neděli utíkal přes plot z kasáren, jsem se těšil, že se v kostele setkáme. Jezdili jsme spolu i po okolí nebo na Šumavu – a tyhle chvíle byly pro mě zážitkem. Měl jsem tu i schovaný civil, do něhož jsem se oblékal, abych jako voják nebudil pozornost,“ pokračoval biskup Cikrle ve vzpomínání na roky v zeleném.
Když narukoval, přišel do zdejších kasáren Čtyři Dvory. „Tam jsem absolvoval poddůstojnickou školu a jako řidič tanku dostal frčku svobodníka. Pak jsem přišel do kasáren v Jírovcové ulici do pracovní roty technického zabezpečení. Zde jsme měli vyprošťovací tank, s nímž jsme jezdili,“ vzpomínal kapitán v záloze Vojtěch Cikrle.
A na závěr připomněl, jak jednou sloužil na Štědrý den. „Bylo to s dévéťákem, který to trošku přehnal s alkoholem a šel si lehnout. Zůstal jsem tam tedy sám a pouštěl kluky. Ve vojenském prostředí, kde všechno bylo jinak, jsem tenkrát prožil Štědrý večer jako nikdy jindy. Věděl jsem, že naši doma jdou na půlnoční, a já sám jsem ve službě prožíval vnitřně úžasným způsobem, že se mně narodil Pán.“