Půl roku není pro soudce žádná doba. Pro dítě ano

Vydání: 2008/7 Když je dítě v rodině hostem, 12.2.2008, Autor: Markéta Lakosilová

O vztazích mezi dobrovolnicí a svěřeným dítětem, o úskalích dobrovolnické a hostitelské péče, jsme si povídali s psycholožkou Evou Šulcovou z Dětského centra v Praze-Krči.

Kdo se může stát vaším dobrovolníkem?

Zájemci se hlásí u občanského sdružení Malíček. Když se z nich vytvoří skupina asi 20 lidí, projdou u nás základním psychologickým vyšetřením. Pokud vše proběhne bez problémů, absolvují uchazečky vstupní kurz, který je má připravit na dobrovolnickou práci. Je sice krátký, ale intenzivní. Na závěr kurzu podepíše každá dobrovolnice smlouvu, kde jsou pravidla dobrovolnické činnosti. Většinou přijímáme ženy, aktuálně jich dochází 64, i když jsme měli i dva muže – jeden chodil rok, druhý jen krátkou dobu.

Co je důležité, aby dobrovolnice věděla, než se poprvé setká se „svým“ dítětem?
Musí respektovat osobní prostor a individualitu dítěte – některé se hned přivine, jiné váhá. Dobrovolnice je připravena na to, že existuje určitá fáze přivykání, adaptace, která může být různě dlouhá. Některé děti jsou extrovertní a rády poznávají nové lidi, ale i ony nejdříve zkoumají nového člověka. Máme tu i děti z týraných rodin – naše sestry-„tety“, jak jim děti říkají, pak pro ně znamenají životní jistotu a pocit bezpečí, k novému člověku bývají nedůvěřivé.

Děti se u vás v dětském centru rozhodně nenudí. V čem je tedy dobrovolnice nenahraditelná?
Svým způsobem obohacuje naši péči a hlavně život dítěte. Malé dítě ji chápe jako „svého člověka“. Funguje tak model jedno dítě – jeden dospělý. Úkolem dobrovolnice je dítě přijmout a doprovázet ho během pobytu v centru. Citové vztahy mezi nimi jsou opravdu autentické, to není jenom „jako“. Prožijí spolu kus života. Přerušit potom takový vztah, který má hodnotu, nebývá lehké.

Právě proto dobrovolnice odcházejí? Že neunesou odchod dítěte do rodiny?
Všechny dobrovolnice vědí, že naším společným cílem je, aby se co nejvíc dětí vrátilo co nejdříve do rodinného prostředí. Což se dobře řekne a snadno představí, ale těžko se to pak unáší. Když dobrovolnice žije s dítětem třeba již od jeho dvou měsíců do tří let, je skutečně citově náročné se s ním pak rozloučit. A pro dítě je to náročné minimálně stejně. Proto některé dobrovolnice žádají přestávku nebo zcela přestanou docházet. Většina ale naštěstí ve své práci pokračuje.

Může se dobrovolnice současně ucházet o hostitelskou péči?
Když někdo žádá o dobrovolnictví, předem ví, že nesmí současně žádat o adopci či o pěstounskou péči, ani o hostitelskou péči. Pokud sem začne chodit a o náhradní rodinnou péči projeví zájem, musí dobrovolnickou službu ukončit. Nemůže se to kombinovat.

Jak často dobrovolnice za dítětem docházejí?
Dobrovolnice si zvolí po dohodě se staniční sestrou den a denní dobu a chodí minimálně jednou za týden, některé i dvakrát týdně. Návštěvy průměrně trvají asi dvě hodiny, aby se nenarušil běžný denní program dítěte – čas spánku, jídla a tak dále. Když pečují o starší dítě, mohou tu být, po domluvě se sestrami, třeba i tři čtyři hodiny.

Jaká jsou úskalí dobrovolnické činnosti a hostitelské péče?
Nechceme pro děti takovou dobrovolnickou pomoc, kdy přijde jednorázově třeba osm dobrovolnic najednou, aby si pohrály se všemi dětmi, a potom zmizí. Z hlediska dítěte je totiž důležitá intimní citová vazba, vytrvalost a spolehlivost člověka, který se mu věnuje. Děti si potřebují vytvářet důvěru v lidský svět, v sociální vztahy, musí prožívat pocit bezpečí u dospělých. V případě hostitelské péče vidím hlavní problém spíš v rovině právní. Dítě je určitým způsobem blokované pro ostatní formy náhradní péče, například pro osvojení či pěstounskou péči.

Můžete uvést konkrétní příklad, kdy jste využili službu dobrovolnice?
Jednoho chlapečka jsme tu měli zbytečně do čtyř let, protože soudy si jeho případ přehazovaly jak horký brambor kvůli bydlišti – že ony to nesoudí, není to v jejich pravomoci... A čas běží. Když tu dítě takto uvízne, je dobrovolnická činnost nedocenitelná. Protože půl roku není pro soudce žádná doba. Ale pro dítě ano. Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 33 15. – 21. srpna 2017

Olomouc žije setkáním mládeže

Nejvýznamnější událost mladých křesťanů v tomto roce – Celostátní setkání mládeže – vrcholí tento týden v Olomouci.

celý článek


Rodiny prošly metropolí

Oslavit rodinu se do centra Prahy vydaly stovky účastníků Pochodu pro rodinu.

celý článek


Přestat pít? Když to nejde

Není snad falešnějšího obrazu alkoholika: často opilý, špinavý a páchnoucí muž, povalující se v hospodě a pak ve škarpě. Jistě je nemálo takových. Skutečnost, jak…

celý článek


Vrátit se k modlitbě s papežem

Na duchovní straně 10 každý měsíc zveřejňujeme papežské modlitební úmysly. Jak vznikají a k čemu slouží? Ptali jsme se P. FrédéricA FornosE SJ, ředitele Světové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay