Kněží obsazují „nové štace“

Vydání: 2016/36 Sto milionů pro církevní školství, 30.8.2016, Autor: Jiří Macháně

Desítky farností v Čechách i na Moravě se na konci léta seznamují s novými duchovními správci. V řadě diecézí totiž proběhlo stěhování kněží.


Požehnání na cestu do nového působiště. Z loučení P. Tomase van Zavrela v sušické farnosti. Snímek Marek Novák/Člověk a víra

Třeba v brněnské diecézi se s novým duchovním správcem nově sžívá 24 farností. Pro všechny zúčastněné bývají takové změny obvykle těžké. „Právě měřím pokoje a nakupuji nábytek,“ hlásí P. Tomáš Holcner, který se nově přistěhoval do farnosti Jaroměřice nad Rokytnou. „Zdi mého bytu v přízemí jsou metr třicet tlusté, je to stará barokní budova někdejšího kláštera. Hned vidíte, co všechno by bylo potřeba opravit. Hlavně nesmím podlehnout tlaku, že to musí být do týdne,“ podotýká P. Holcner. Přišel z Křižanova, kde pomáhal s budováním památníku sv. Zdislavy. Jak říká, každé stěhování je nepříjemné. „Odcházíte totiž z domova – místa, kde jste se usídlili, zařídili a zvykli si, kde máte kamarády a po létech kus svého srdce. To je skoro jako rozvod – necháváte manželce, tedy farnosti, prakticky všechno. A ještě musíte tu farnost opustit a začít jinde znovu,“ svěřuje KT své pocity.

Z Hlinska do Proseče

„Stěhoval jsem se už pošesté. Nejtěžší je se v novém prostředí rozkoukat. Poznáváte najednou nové lidi, novou farnost,“ prozrazuje P. Vladimír Novák, který sice zůstává na Vysočině, ale na přání královéhradeckého biskupa Jana Vokála opustil farnost Hlinsko a nový domov nalézá v nedaleké Proseči. „Jaká je to farnost, to se mě zeptejte tak za dva roky. Jsem tu čtrnáct dnů, ale lidé mě přijali moc hezky, a tak doufám, že to bude v dobrém i pokračovat,“ podotýká nový prosečský duchovní správce.

„Přesně tak, trvá to tak dva roky, než se kněz v nové farnosti zorientuje,“ potvrzuje čas nutný k adaptaci kněze P. Holcner a dodává: „Každého faráře předchází nějaká pověst. Aniž by to tušil, jde si svou cestou katolická šuškanda. A hned se lidé dozvědí, že jejich nový duchovní správce budoval památník, je hasič a motorkář. První mše na novém místě je takové vzájemné oťukávání. A potom to trvá rok až dva, než přijmou, že jejich bývalý pan farář odešel a nový to myslí dobře. Na Vysočině to ovšem bývá třeba i pět let. Než mě v Křižanově nazvali svým farářem, trvalo to právě tak dlouho,“ vzpomíná P. Holcner.

Každá farnost má podle jeho zkušenosti své dějiny, do nichž nový farář vstupuje jako nová kapitola, přičemž musí počítat s tím, že každý předchůdce farnost nějak ovlivnil a změnil. To je nutné objevit: dějiny, farníky, kteří se zapojují, vůdčí typy, ale třeba i ty méně konstruktivní. „V církvi přitom z kostela zásadně nikoho nevyhazujeme. Farář musí snést ty hodné i zlé, svaté i nesvaté, chytré i hloupé. Velký um farářského života je sžít se s každým a být otevřený a vstřícný také k lidem mimo kostel a církev,“ zdůrazňuje P. Tomáš Holcner, který označuje stěhování za jedno z nejnáročnějších období v životě kněze.

Křižanovští hasiči prý kvůli odchodu svého kolegy P. Holcnera „nebyli rádi“. Mít totiž nedaleko zbrojnice chlapa schopného řídit jejich auto, který je v dosahu hlavně dopoledne, kdy jsou ostatní v práci, bylo pro ně k nezaplacení. „Farář může vyrazit hned, když je potřeba. U jaroměřických hasičů jsem se už byl hlásit. Už o mně věděli, měli mě slušně proklepnutého. Donesl jsem zápisné, flašku slivovice,“ popisuje své nové hasičské působiště P. Holcner.

Bez suplik i s peticemi

Pokud kněz farnost nerozděloval, nebyl podivín, nevyhořel a působil naopak veskrze pro dobro místního společenství, obvykle se za svým odcházejícím knězem farníci dívají s lítostí. Potvrzuje to i farnice Nila Vodičková z Křižanova, která zde spolu s P. Holcnerem vybudovala památník sv. Zdislavy. „P. Tomáš poslechl biskupa. Já jsem chtěla hned psát dopis, ale on mi řekl, že to nemám dělat, a tak jsem to také přijala. Spíš mu budeme chtít pomoci, aby se v novém působišti zabydlel. Pojedou tam od nás brigádníci, je tam hodně práce. Tamní farnost ho evidentně potřebuje. A k nám přišel nový fajn kněz, P. Václav Hejč, kterého chceme přijmout mezi sebe,“ vysvětluje Nila Vodičková.

Často se výměna kněze neobejde bez protestních dopisů. Bylo tomu tak například v jihočeském Nepomuku, kde se za setrvání oblíbeného P. Vítězslava Holého přimlouvala petice. Přesto se nakonec přestěhoval a bude působit jako vikář pelhřimovského vikariátu.

Letos v létě si lidé více všímali stěhování v českobudějovické diecézi nejen kvůli odchodům oblíbených kněží. Nový diecézní biskup Vlastimil Kročil se rozhodl i pro změny na exponovanějších místech – například pozval ke službě i část nových vikářů. P. Tomase van Zavrela, oblíbeného duchovního správce šumavské Sušice a okolí, pak povolal ke službě v centru diecéze. Nově jej usídlil v Hluboké nad Vltavou, v sousedství jihočeské metropole.

Biskupství i farnost

„I po změnách tu bude bydlet kněz. Hluboká nad Vltavou je de facto předměstí Budějovic a hodně zdejších lidí pracuje právě tam. Všechen život farnosti se tedy koncentruje do víkendu, a tak potřebujeme víkendového faráře. P. Tomas bude přes týden zaměstnán na biskupství, tedy stejně jako farníci bude jezdit do krajského města do práce. Budeme si tak lépe rozumět, stejně jako farníci bude pořád v pohybu,“ přemítá o příchodu nového kněze farník Michal Opatrný.

„Musel jsem se pustit do rekonstrukce, která se díky investici biskupství podařila,“ pochvaluje si P. van Zavrel a kvituje s povděkem, že byl ve farnosti srdečně přivítán. „Odchod ze Šumavy se obešel bez petic. Loučení bylo sice náročné, ale velmi upřímné a srdečné. Moji farníci pochopili, že kněží se zkrátka mění a je třeba jít dál,“ připomíná kněz, který do Čech přišel jako navrátivší se potomek emigrantů, původně vystudovaný právník a manažer. Své předchozí zkušenosti uplatňuje i v duchovní službě. „V novém působišti budu s lidmi ze Šumavy i nadále v kontaktu, ale jiným způsobem než předtím. Není totiž dobré, aby se kněz vracel do své původní farnosti. Někdy se nezdrží zbytečných poznámek a jen komplikuje situaci svému nástupci. Všichni si musejí zvyknout na novou éru, může tak povstat něco nového,“ plánuje i pro své nynější působiště P. Tomas van Zavrel.
 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Publicistika



Aktuální číslo 26 27. června – 3. července 2017

Vydat se k prameni: na Velehrad

Začínají prázdniny – doba cestování a výletů. Rádi se vydáváme třeba do míst, kde pramení nějaká řeka. Obvykle to znamená výstup do hor, kde velice nenápadně…

celý článek


Putování v sobě skrývá obrovský poklad...

Zeptali jsme se několika zkušených poutníků, jaká cesta byla pro ně ta nejkrásnější.

celý článek


Křesťan a státník Helmut Kohl

Dlouho mluvil, ale uměl i dlouho naslouchat. Nejednou mu už předpovídali konec, ale vládl šestnáct let. Byl umanutý myšlenkou, jak zabránit opakování války. Takový byl…

celý článek


Letní putování s rodiči

Na ty dopisy si pamatujeme všichni. Sami jsme je kdysi psali dětskou rukou a o pár let později jsme podobné četli od vlastních ratolestí. „Milá maminko a tatínku, mám se…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay