Italské kostely, jak je neznáme

Vydání: 2014/35 Čeští animátoři jsou velmi aktivní, 26.8.2014, Autor: Karel Rechlík

Po německých a rakouských zajímavých sakrálních stavbách přinášíme malou italskou ochutnávku. 
 
 
Michelucciho kostel je i připomínkou tragické události, kdy vesnici Longarone smetla záplavová vlna. Repro KT
 
Na několika příkladech nových kostelů v severní Itálii si můžeme ověřit, jak zjednodušující je představa o Itálii jen jako o zemi s historickými památkami, modrým mořem a obdivovanou tradicí. 
 
KOSTEL V PRÁZDNINOVÉ VESNIČCE
 
Pokud přijíždíme do Itálie přes Cortinu ďAmpezzo, zhruba 15 km jihovýchodně ve vesnici Borca di Cadore můžeme najít jeden z prvních moderních kostelů pocházejících z doby, kdy se nám o něčem podobném nemohlo ani snít. V letech 1955–1963 vznikalo v Dolomitech oddechové rekreační centrum pro firmu Agip. Projekt byl spojen se záměrem rekultivovat průmyslem poškozenou část horské krajiny a součástí centra se stal kostel zasazený velmi citlivě do svého přírodního prostředí. Úzké silničky a několik pěších cest vedou k sakrálnímu okrsku rozloženému na dvou terasách. Schodiště stoupá k samotnému vstupu do kostela. Stavba vytváří dojem napnuté stanové celty, nad níž se zdvihá 68 metrů vysoký, štíhlý jehlan zvonice. Samotná kostelní loď je navržena, aby odolala silným náporům horského větru, a viditelná konstrukce kombinuje betonové zdi s ocelovými nosníky a dřevem. Interiér zároveň působí jako intimní prostor navozující dojem ticha a skrytosti. Výběr materiálů i důraz na detail svědčí o spolupráci projektantů s významným italským architektem Carlem Scarpou.
 
NEZAPOMENUTELNÁ HŘBITOVNÍ KAPLE
 
Dílem téhož elitního tvůrce je hřbitovní kaple rodiny Brion v nedaleko ležící vesnici San 
Vito ďAltivole z roku 1978. Často přicházející zájemci a znalci, ale i skupiny zvídavých studentů architektury dokládají, že architektova tvořivost dala vznik místu, které se svými symbolickými formami netradičním způsobem vztahuje k tématu života i smrti, k plynutí a trvání času, k pomíjivosti i naději. Kaple i samotný hřbitov se proměňují v památku konkrétních lidí, ale též v podobenství přírodních živlů a meditační prostor pro každého příchozího. Podstatnou roli zde hraje mimořádně vytříbená architektura a její těsný dialog s vodní hladinou, stromy a rostlinami, které můžeme nahlížet nečekanými, výtvarně tvarovanými průhledy.
 
Oblast Belluno je na moderní architekturu opravdu bohatá. Jednu ze svých nejzásadnějších staveb zde vytvořil architekt Giovanni Michelucci, který byl vyzván k těžkému úkolu – navrhnout náhradu za bývalý historický kostel, která by byla zároveň památníkem tragické události, při níž byla po zemětřesení zničena celá vesnice Longarone ležící pod vysokohorskou přehradní nádrží. Její dvěstěmetrová – ve své době vůbec nejvyšší – přehradní hráz byla v roce 1963 přelita obrovskou záplavovou vlnou. Nový kostel nemůžeme minout – jednak leží při hlavní silnici a jednak přitahuje zrak svým zcela mimořádným tvarem. Jako velká bílá plastika se zdvihá na mírném svahu v centru nově vybudované vesnice. Jeho vnitřní uspořádání má formu amfiteátru – oltář je v nejnižší části prostoru a lavice jej obklopují v kruhových křivkách. Podzemní část kostela je vyhrazena expozici shromažďující fragmenty zachované z dřívějšího kostela a historické dokumenty. Když vystoupáme točitými venkovními schodišti až na plochou střechu kostela, otevře se nám pohled na celé údolí a s ním na soutěsku smrti, kam se před lety sesunuly miliony čtverečních metrů skalního masivu a vyvolaly katastrofální záplavu. Střešní prostor kostela slouží k bohoslužbám pod širým nebem, ale také ke kulturním a duchovním akcím připomínajícím jak dramatické události, tak současný život v údolí řeky Piavy. 
 
SV. JAN KŘTITEL U DÁLNICE
 
Giovanni Michelucci v kostele v Longarone navázal na své předchozí architektonické dílo, které patří zřejmě k neznámějším moderním kostelům v Evropě. Je to dálniční kostel sv. Jana Křtitele postavený v roce 1964 u Florencie. Přijedeme k němu z dálniční křižovatky Florencie-sever na výjezdu „Area di Servizio Campi-Bisenzio“. Tři materiály – světlý přírodní kámen, železobeton a měď – určují charakter této tvarově expresivní stavby. Kostel je v udržovaném parku a slouží v prvé řadě oddechu putujících po italské „Autostrada del Sole“. Jeho smyslem je také připomenutí obětí, jež při výstavbě dálniční tepny její tvůrci museli přinést. 
 
Pro architekta byla forma stanu symbolem pozemského života putujících lidí. Sám řekl, že „tato stavba je malým městem, kde mohou lidé, pokud se otevřou jeho architektonické řeči, znovu najít sami sebe…“. Dovnitř kostela prohnutý mohutný betonový strop může připomenout Le Corbusierovu kapli v Ronchamp, zatímco „les“ betonových podpěr vyjadřuje průběh tlakových a nosných sil stavební konstrukce. U dálniční kaple je jistě zajímavé, že některé boční kaple byly plánovány pro svatební obřady…
 
 
 
 
Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Publicistika

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 33 15. – 21. srpna 2017

Olomouc žije setkáním mládeže

Nejvýznamnější událost mladých křesťanů v tomto roce – Celostátní setkání mládeže – vrcholí tento týden v Olomouci.

celý článek


Rodiny prošly metropolí

Oslavit rodinu se do centra Prahy vydaly stovky účastníků Pochodu pro rodinu.

celý článek


Přestat pít? Když to nejde

Není snad falešnějšího obrazu alkoholika: často opilý, špinavý a páchnoucí muž, povalující se v hospodě a pak ve škarpě. Jistě je nemálo takových. Skutečnost, jak…

celý článek


Vrátit se k modlitbě s papežem

Na duchovní straně 10 každý měsíc zveřejňujeme papežské modlitební úmysly. Jak vznikají a k čemu slouží? Ptali jsme se P. FrédéricA FornosE SJ, ředitele Světové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay