Homilie nového nuncia ve svatovítské katedrále

18.12.2018

Ve svatovítské katedrále sloužil nový nuncius, arcibiskup Charles D. Balvo, svou první mši svatou v neděli 16. prosince. Kardinál Dominik Duka ocenil, že je to poprvé v historii našeho státu, kdy se nuncius uvedl liturgií v češtině. Přinášíme promluvu nového nuncia, kterou celou přečetl česky.

Bůh je dobrý vždycky, v každé době, a vždycky, v každé době, je Bůh dobrý. Během mého předchozího působení v Nairobi se tato věta často používala na začátku homilie. Vystihuje myšlenku, která je jádrem Božího slova, jemuž jsme dnes naslouchali. Bůh je dobrý – to je pravda, která je pro naši víru zásadní, ale které je v současném světě zároveň možné věřit jen s obtížemi, zvláště tváří v tvář tolikerému utrpení.

Bůh je dobrý. Prorok Sofoniáš povzbuzuje lid k jásotu, radostnému zpěvu, k plesání a veselí z celého srdce. Důvodem pro tuto explozi štěstí a povzbuzování k radosti je skutečnost, že jejich Král a Pán už není vzdálený a neviditelný, ale že je přítomen, že stojí v jejich středu. Bůh sám plesá s lidem v radosti a chce jej obnovit. Touží po tom sdílet jeho veselí, plesá nad ním v radosti, protože jsou obnoveni.

Responsoriální žalm, vzatý z Izaiášova proroctví, pokračuje v podobném tématu. Žalmista důvěřuje a zůstává beze strachu, protože čerpá sílu a odvahu od Hospodina. V důsledku toho dokáže čerpat vodu z pramenů spásy. To znamená, že v konfrontaci se změnami, které přináší život, dokáže nalézt sílu ve skutečné osobě, která jej stvořila a darovala mu život.

Svatý apoštol Pavel ve svém listě Filipanům, kteří patřili ke komunitám věřících, jež on napomáhal založit, vybízí tyto křesťany, aby se stále radovali, protože Pán je blízko. Nemají mít starosti a jsou povzbuzováni, aby v modlitbě a prosbě předkládali Bohu své potřeby s děkováním. Navíc svatý Pavel zdůrazňuje, že jejich ušlechtilost má být známá všem lidem. Tato poslední myšlenka je klíčem k porozumění toho, čemu nás dnes chce Boží slovo naučit.

Bůh je dobrý. Jak vypráví kniha Genesis, Bůh nás stvořil ke svému obrazu, byli jsme stvořeni k Božímu obrazu, jako muž a žena jsme byli stvořeni. Bůh shlédl na nás i na celé své stvoření a viděl, že jeho dílo je dobré. Jsme-li utvořeni k Božímu obrazu a podobě, čím obrazem skutečně jsme, čí podobu neseme? Odpovídá nám svatý Jan ve svém Prvním listě, zvláště v jeho páté kapitole: „Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm“.

Už od samého počátku Bůh chtěl, abychom sdíleli jeho Božský život, abychom v určitém smyslu byli jako on, který je láska. Nicméně, jak víme z Písma svatého, my jsme nedokázali sdílet tento Božský život podle jeho záměru, ale podle sebe. Nechtěli jsme žít, jak to zamýšlel Bůh, ale jak jsme si přáli my. Nepohlíželi jsme se na druhé jako na stvořené k Božímu obrazu, ale k našemu vlastnímu obrazu. Jak to dopadlo, víme. Příběh z knihy Genesis připomíná, že otevřený a láskou naplněný vztah s Bohem byl nahrazen vztahem poznamenaným strachem a lží, vztahem, ve kterém jeden obviňuje druhého za způsobené chyby. Známe také škody, které vznikly během staletí, když jsme druhé lidi činili k vlastnímu obrazu namísto toho, abychom je uznávali jako obraz našeho dobrého a milujícího Boha.

Navzdory tomuto dramatickému převratu událostí se Bůh rozhodl, že nás nenechá osamocené a na scestí, ale že nám spíš pomůže překonat tuto situaci a napravit škodu.

Není dost času na to, abychom do detailů popsali dějiny Božího vztahu k nám, ale dost k tomu, abychom řekli, že tyto dějiny dospěly k okamžiku, ve kterém Bůh rozhodl učinit zcela nečekaný krok. Vskutku nás Bůh tak miloval, že „dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“ (Jan 3,16).

Během tohoto adventního času se připravujeme na oslavu onoho nečekaného vstupu Boha, v osobně Ježíše Krista, Syna Božího, do lidských dějin. V něm už Bůh není vzdálený a neviditelný, ale je přítomen mezi námi. Ve stejnou chvíli zároveň vyznáváme svou víru a vyjadřujeme svou naději, že očekáváme požehnaný příchod našeho Pána a Spasitele ve slávě.

Velký duchovní spisovatel, svatý Bernard z Clairvaux, mluví o třech příchodech Pána. Při prvním příchodu bylo možné spatřit ho mezi námi, oděného do lidského těla a slabosti. Při posledním, který obvykle označujeme jako druhý příchod, ho uvidí všichni lidé ve slávě a vznešenosti. Třetí příchod, píše dále svatý Bernard, je skrytý a viditelný pouze pro ty, kdo poznávají Kristův život ve svých srdcích. V tomto prostředním příchodu je Ježíš viditelný v duchu a v moci. Pána je možné zakoušet zachováváním Božího slova. Svatý Bernard nás povzbuzuje, abychom toto slovo střežili a umožnili mu ovládnout naše touhy a celou naši životní cestu a sytit nás v dobrém, aby naše duše byly naplněny bohatstvím i silou.

Je-li tento advent časem přípravy, co tedy a jakým způsobem máme dělat? Klíčem k odpovědi je, jak už jsem zmínil, slovo svatého Pavla: vaše ušlechtilost ať je známá všem lidem.

Jan Křtitel káže zástupům, jak se mají připravit na příchod někoho většího než je on, toho, který bude křtít Duchem svatým a ohněm. Tento větší, Ježíš Kristus, nám poskytne sílu tváří v tvář tolika životním proměnám. Odpověď Jana Křtitele nevyžaduje nic zvláštního nebo mimořádného, pouze ukázat laskavost, být velkorysými, sdílet to, co mají, s těmi, kdo nemají nic. Svatý Lukáš ve svém evangeliu zaměřuje pozornost na potřeby a trápení, zahrnuje záležitosti dvou skupin lidí, které byly druhými nenáviděny, zvláště výběrčích daní a vojáků. Obě tyto skupiny byly vnímány jako ty, které spolupracovaly s okupanty, s římským impériem. Jan nežádá, aby se tito lidé vzdali svého živobytí, ale aby své povinnosti vykonávali čestně, a respektovali druhé.

Bůh, který je dobrý, nás proto vyzývá k tomu, abychom se stejným způsobem připravili na oslavu Pánova příchodu, tedy nikoli tím, že budeme dělat něco neobvyklého nebo mimořádného, ale především konáním dobra, ušlechtilým a velkorysým životem, čestně a s úctou vůči druhým.
 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Publicistika



Aktuální číslo 38 17. – 23. září 2019

Světec, který spojuje národy

Novým blahoslaveným, který má blízko k naší zemi, je od neděle 15. září P. Richard Henkes. Jeho beatifikace se konala v německém Limburku a přijeli na ni i poutníci z Česka či Polska.

celý článek


Kapucíni evangelizovali v centru Prahy

Týden nové evangelizace prožili bratři kapucíni a jejich přátelé v centru Prahy. Akce se konala nejen uvnitř kostela sv. Josefa, ale i v jeho okolí – na jednom z nejrušnějších…

celý článek


Hlas, který voněl svobodou

Ve věku 90 let minulý týden v Římě zemřel dlouholetý ředitel české sekce Vatikánského rozhlasu, kněz a jezuita P. Josef Koláček. Přinášíme vzpomínku jeho blízkého…

celý článek


Postoj „vše pro dítě“ převládá

„Mamííí! On mi bere bagrrr!“ rozléhá se dětským hřištěm a podsaditý hošík rve z rukou menšímu kloučkovi erární hračku a chystá se ho s ní mlátit po hlavě.…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay