Čas k nářkům za Daniela Reynka

Vydání: 2014/40 Nuncius Leanza korunoval Palladium, 30.9.2014, Autor: Aleš Palán

Celé sobotní dopoledne na Vysočině drobně pršelo. Teprve když nejbližší příbuzní Daniela Reynka spouštěli rakev s jeho tělem do hrobu, vysvitlo slunce. Na obloze nad Petrkovem se objevily vysoké mraky, právě takové, které měl fotograf rád.
 
 
Tělo Daniela Reynka uložili do hrobu nejbližší příbuzní. Snímek autor
 
Daniel Reynek zemřel 23. září ve věku osmdesáti šesti let. Ve Svatém Kříži byl o čtyři dny později uložen do rodinné hrobky ke svým rodičům, básníku a grafikovi Bohuslavu Reynkovi a francouzské básnířce Suzanne Renaud.
 
„Je čas k nářkům i čas k tanci,“ citoval při zádušní mši P. Jakub Jan Med OPraem z knihy Kazatel. Připomněl tak rodině i zaplněnému kostelu, že Daniel zemřel po naplněném životě a odchod si svým způsobem přál: „Přijal okamžik, kdy je nutné odejít.“ Daniel Reynek nechodil do kostela od smrti své manželky Květy, a jak byl v jiných oblastech otevřený, o víře mluvil nerad. Nemohl se s tou ztrátou smířit. „S Pánem Bohem se trochu hádal. Byl to dialog, zápas o víru a její podobu,“ připomněl P. Med, který patřil k blízkým přátelům zesnulého.
 
„Daniel byl nadán velmi citlivou duší – a ta působí velké utrpení. Má za sebou konfrontaci, s kterou se musíme i my jednou vypořádat,“ prohlásil kněz ve svém vystoupení. Hovořil civilně a stručně, právě tak, jak by se to Danielovi líbilo.Svého tatínka doprovodili k hrobu dcera Veronika, syn Michael, další příbuzní a stovky přátel. Mezi nimi například Dana Němcová, Miloš Doležal, Jiří Škoch, Tereza Sumová, manželé Halasovi a další. Kunsthistorik Jiří Šerých si připomněl pohřeb Danielova otce Bohuslava Reynka: „Vepředu průvodu šli stařečkové s hůlkami, kteří udávali rytmus pohřebnímu vozu.“
 
Daniel Reynek se narodil l9. června 1928 v La Tronche u Grenoblu, o rok později přišel na svět jeho bratr Jiří – ten kvůli chatrnému zdraví nemohl na pohřeb přijít. Mezi Francií a Petrkovem rodina zprvu pendlovala. Kvůli válce a komunismu bylo cestám odzvoněno a Daniel tím nemálo trpěl. Se svým tatínkem začal postupně tisknout jeho grafiky, posléze vytvořil i sérii novotisků.
 
Sám bral do rukou fotoaparát, fotil detaily – pavučiny, chmýří, lístky – a skládal je na sebe. Vznikaly specifické koláže plné něhy a jemnosti. Dlouhou dobu se Daniel zdráhal své fotografie vystavovat, teprve v posledních letech se zejména díky péči Františka Nárovce uskutečnilo několik jeho výstav.
 
„Ani teď nemusíme o Danielovi mluvit v minulém čase,“ vyjádřil pocity mnoha přítomných P. Jakub Med.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Publicistika

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 34 22. – 28. srpna 2017

Povzbuzení mládeže z Olomouce

Snad nikdy se ještě olomoucká Korunní pevnůstka neocitla v takovém obležení: o víkendu toto hlavní dějiště Celostátního setkání mládeže obsadilo více než osm tisíc lidí.

celý článek


Věří muži jinak než ženy?

Vzrůstající zájem o mužskou spiritualitu vychází z předpokladu, že muži prožívají svou víru jinak než ženy. Je tomu ale opravdu tak?

celý článek


Náboženství a politika v USA

Během nepokojů v americkém Charlottesville o sobě znovu dalo vědět rasistické hnutí Ku-Klux-Klan, které se nerozpakuje hlásit se svou symbolikou ke křesťanství. Jak důležitou…

celý článek


Jak děti ráno vypravit do školy?

Tápání v koupelně, nervozita v kuchyni, spěch v předsíni. Rychlé pohledy na ručičku hodinek a boj o to, abychom z domu odešli včas, upravení a nasnídaní. Nezapomněli…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay