První muslimský hřbitov v Rakousku

Vydání: 2008/46 Mladí včera a dnes... ve světle 17. listopadu 1989, 11.11.2008

Tradiční islámská pohřební kultura se v několika bodech liší od křesťanského nebo sekulárního pojetí. Hrob má být co nejvíce jednoduchý, bez kamenné obruby, příkrovu, svíček nebo květinové výzdoby. Za dostačující se považuje prostá stéla, na kterou je vyryto nebožtíkovo jméno nebo některá ze súr. Mezi islámská ustanovení patří možnost použít hrob pouze jednou. Hřbitov je chápán jako místo budoucího vzkříšení z mrtvých, a proto mají zemřelí právo na věčný klid. Dále musí být hroby podle islámské tradice orientovány směrem k Mekce a pohřeb musí být proveden v den smrti, a to bez rakve.
Zemře-li muslim na klinice, mají mít příbuzní k dispozici vhodný prostor, kde jim bude bezprostředně po smrti jejich blízkého umožněno vykonat náboženský obřad obmytí mrtvého těla a modlitby nad ním. Úprava nebožtíků se jakožto všeobecná náboženská povinnost řídí detailními předpisy, které obvykle bývají přesně dodržovány. Poněvadž je pitva považována muslimy za formu rituálního znečištění, je vhodné se jí pokud možno vyhnout. Islám také zakazuje spalování zesnulých, neboť mrtvola má zůstat co nejdéle neporušená. Také oblékání a výbava mrtvol jsou přesně stanoveny. Tělo je zavinuto do plátěného rubáše, který je možné naparfémovat. Nyní je považováno za čisté a je možné ho pohřbít. Po rituálním omývání a modlitbách má být zesnulý neodkladně pohřben. Turci žijící v Rakousku vykonávají své pohřební obřady obvykle podle předpisů hanafíjské právní školy. Zemřelý je muži přinesen do mešity v rakvi, která slouží pouze k transportu. Ženy zůstávají doma, kde jsou vykonávány nářky nad mrtvým. Mrtvola je před mešitou položena na máry tak, aby pravou rukou směřovala k Mekce, a pak následuje společná modlitba. Pohřební modlitba je prosbou za zesnulého. Proč však bylo potřeba otevírat muslimský hřbitov u našich jižních sousedů? Podle posledních výsledků sčítání obyvatelstva v Rakousku z roku 2001 se k islámu hlásí 338 988 respondentů, což jsou 4,2 procenta z celé populace. Největší část muslimů pochází z Turecka (36,3 procenta) a na druhém místě v počtu 96 000 jsou občané Rakouska (28,3 procenta), mezi kterými je mnoho imigrantů s rakouským občanstvím nebo jejich děti. Počet konvertitů k islámu z řad Rakušanů se podle různých zdrojů odhaduje mezi 500 až 2000 osobami. Přes všechna jednání se spolkovou vládou i představiteli jednotlivých zemí, která trvala dlouhých dvacet let, nebyl do letošního roku v Rakousku muslimský hřbitov. Ve Vídni byli muslimové pochováváni do speciální části Centrálního hřbitova, která v současnosti již nejde rozšiřovat. Museli však být podle rakouských předpisů pohřbeni v rakvích. Proto mnoho muslimů posílá těla svých zemřelých do země jejich původu, aby tam byli pohřbeni podle islámských zásad. Je to velice složitá a finančně náročná procedura. Po dlouhém období plánování byl 3. října 2008 za účasti vídeňského starosty a zástupců Kataru a Saúdské Arábie otevřen první muslimský hřbitov v Rakousku. Hřbitov najdete ve 23. vídeňském obvodu Liesing na adrese Großmarktstraße 2a. Jedná se o moderní areál umístěný na 3,4 hektarech, kde jsou plánovány čtyři tisíce jednotlivých hřbitovních míst. Vedle toho zde nalezneme budovy s prostorem pro rituální obmytí mrtvého těla a modlitebnou určenou speciálně pro poslední rozloučení. Podle prohlášení představitelů nejvýznamnější celostátní muslimské organizace Islámského náboženského společenství v Rakousku je otevření prvního muslimského hřbitova chápáno jako jeden z příkladů integrace do většinové společnosti.
Výjimečnost této události lépe pochopíme, srovnáme-li rakouskou praxi se sousedním Německem, kde žije procentuálně srovnatelný počet muslimů (tedy 3,3 milionů, což jsou asi 4 procenta obyvatel). Zde je pro zřízení vlastního hřbitova potřeba získat konkrétní spolková práva – a těmi dosud žádný islámský svaz nedisponuje. Místní islámské komunity se alespoň snaží zvyšovat kapacity oddělení na městských hřbitovech, které jsou vyhrazeny pro muslimy. Velká část muslimských přistěhovalců si i nyní přeje být pochována ve své původní vlasti. Stále přetrvávají obavy, že v Německu nebudou moci být pochováni podle islámských zákonů. Všechny větší islámské svazy si proto založily pohřební nadace, které pod podmínkou každoročních plateb členských příspěvků organizují převozy mrtvých těl a pohřby v původní vlasti.
Martin Klapetek Sdílet článek na: 

Sekce: Bůh v mém životě, Ostatní, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay