Vydání: 2017/8 Plesy a veselí vystřídá půst, 21.2.2017, Autor: Roman Joch

Příloha: Perspektivy 8

ÚHEL POHLEDU Romana Jocha

První měsíc vlády Donalda Trumpa naplňuje člověka úžasem z časté nekompetentnosti Trumpových rozhodnutí. Úžasem z toho, že radikální levice výsledky voleb neakceptovala a proti Trumpovi vede totální politickou válku. Úžasem nad tím, jak výrazně je americká společnost vnitřně rozdělena a Trumpovi stoupenci i odpůrci se vzájemně nenávidí.
Trump začal nešťastně: hádkou o to, kolik lidí se zúčastnilo jeho inaugurace; jako kdyby na tom záleželo. Na oplátku hysterie z druhé strany: den po inauguraci jeho odpůrkyně pořádaly „pochod žen“ ve Washingtonu, během něhož vzduchem létaly obscénní a vulgární výrazy.
Kontroverzní rozhodnutí
Kroky Trumpa v úřadu jsou obhajitelné, nejsou protiústavní – alespoň nikoli evidentně – a odpovídají jeho slibům v kampani. Byť samozřejmě ne každému se mohou líbit. Kroky jako postavení zdi na hranici s Mexikem (vlastně její rozšíření, neboť na části hranice už stojí) a dočasný zákaz vstupu obyvatel sedmi převážně muslimských zemí do USA.
Oba však byly doprovázeny ješitnými poznámkami Trumpa v případě prvním a problematickou formou v případě druhém.
Každá země má právo chránit své hranice a bránit se vstupu ilegálních imigrantů – a faktem je, že přes americko-mexickou hranici do USA ilegální imigranti proudí. Zeď není elegantní, ale je legitimní. Kdyby ji postavil za americké peníze, které mu odsouhlasí Kongres, měl by na to právo. Jenže on si neodpustil twitterové poznámky, že ji zaplatí Mexiko, a když ne, ať mexický prezident na domluvenou návštěvu USA ani nejezdí. Na to nemůže přistoupit žádný mexický státník se sebeúctou, takže Trump zbytečně urazil prezidenta sousední spřátelené země.
Pokud jde o dočasný zákaz vstupu občanů několika zemí na území USA, Trumpův zákaz v principu práva Američanů neporušuje, jen dočasně omezuje privilegia cizinců cestovat do Ameriky. Problematické na zákazu však bylo, že se vztahoval i na držitele tzv. zelených karet, tj. předem odsouhlasených povolení k trvalému pobytu, i na lidi s dvojím občanstvím. Tato jeho část zřejmě protiústavní byla, protože má-li někdo jednou americké občanství, má i všechna práva amerických občanů.
Devátý odvolací soud v San Franciscu (ten nejlevicovější ze všech třinácti odvolacích soudů) však Trumpův zákaz jako protiústavní zastavil. Spor se zřejmě dostane až před Nejvyšší soud, který o jeho ústavnosti rozhodne, a dle právníků má Trump značnou část svého zákazu obhájit, protože se vztahuje na cizince, nikoli na Američany. Ale to bude až v době, kdy by už platnost zákazu stejně vypršela; je možné, že Trump proto v dohledné době vydá zákaz nový, lépe koncipovaný.
Další kroky, které učinil, odpovídají slibům z kampaně: zrušil Transpacifické partnerství o volnějším obchodu se zeměmi východní Asie a Jižní Ameriky a zrušil tu část financování Obamovy reformy zdravotnictví, tzv. Obamacare, kterou zrušit mohl. O celkovém osudu Obamacare – jejím úplném zrušení nebo zásadní reformě – však rozhodne až Kongres.
Trump však rozhodně učinil i kroky, které lze vítat a považovat za záslužné. Okamžitě zrušil financování potratů v zahraničí z peněz amerických daňových poplatníků. Jako první tento zákaz zavedl Ronald Reagan a pak se jako příliv a odliv střídaly financování potratů v zahraničí americkou vládou a jejich zastavení podle toho, zda byl prezident demokrat (Clinton, Obama) nebo republikán (Bush). Trump se zkrátka projevil jako republikán.
A na uvolněný devátý post soudce Nejvyššího soudu – uvolněný po konzervativním soudci Scaliovi, který zemřel před rokem – nominoval soudce Neila Gorsuche, jehož právní názory odpovídají názorům zesnulého Scalii. Bitvy o obsazení amerického Nejvyššího soudu jsou tak tvrdé proto, že tento soud přestal působit jako odborná instituce interpretující ústavu, ale stal se politickým nástrojem, jenž ústavu „přepisuje“ podle politických preferencí pěti z jeho devíti soudců.
Američtí soudci se dělí na dvě skupiny: na tzv. originalisty, kteří chtějí vykládat ústavu věrně podle původního záměru ústavodárců, tedy nevpisovat do ní své politické preference. A na proponenty tzv. „živé ústavy“, podle které ústava nemá v dějinách pevný smysl, nýbrž každá generace ji má reinterpretovat podle svých preferencí a potřeb. Tito druzí interpretují ústavu (své)volně a říkají, že ústava je vlastně to, co si oni myslí, že by měla být. A tak v ní „nalezli“ (tj. vymysleli si) i právo na potrat či homosexuální manželství (která samozřejmě v ústavě nejsou, proto jejich právní úprava je správně v rukou zákonodárců, nikoli soudců).
Soudce Gorsuch je originalistou, tedy stoupencem věrné interpretace ústavy, a tudíž vynikající Trumpovou volbou pro soudce Nejvyššího soudu.
Hrozí, že jeho vláda bude chaotická
Zatím posledním skandálem Trumpovy vlády byla rezignace jeho poradce pro otázky národní bezpečnosti generála Flynna kvůli tomu, že viceprezidentovi lhal o počtu a obsahu telefonátů s ruským velvyslancem v prosinci loňského roku. Lež byla dostatečným důvodem, aby musel odejít, ale fakt, že musel odejít po pětadvaceti dnech v úřadu, vrhá špatné světlo na Trumpovu schopnost obklopit se kompetentními spolupracovníky.
Jinak v zahraniční politice bude Trump tvrdší vůči Iránu a Číně a přátelštější vůči Izraeli, než byl Obama. Což mu lze taky připsat k dobru.
Celkově shrnuto: ti, kdo se báli autoritářství, ba až diktátorství ze strany Trumpa, se velice mýlili. Hrozí pravý opak: to, že jeho vláda bude chaotická, a tudíž málo funkční. Ne kvůli ministrům, ale kvůli prezidentovi. To se samozřejmě může časem zlepšit. Ale je sedmdesátiletý člověk s to změnit své zvyky? Na tom bude záviset osud Trumpovy vlády a její reputace.