První krajané dorazili do Česka

Vydání: 2015/12 První krajané dorazili do Česka, 17.3.2015, Autor: Alena Scheinostová

Dvě tašky do ruky, v nich to nejnutnější a vše ostatní nechat za sebou: „Bude se nám stýskat, ale zpátky už nikdy nechceme.“
 
V neděli přiletěla do Prahy další skupina krajanů z východu Ukrajiny. Přivítat je přišli jejich sousedé, kteří přijeli o týden dříve, pozdravil je též prezident Miloš Zeman. Snímek Aleš Masner
 
Tak přicestovali v uplynulých dnech první čeští krajané z Ukrajiny. Ministerstvo vnitra (MV), které repatriaci řídí, upřednostnilo v první vlně ty, kdo jsou akutně ohrožení. „Čechohrad, odkud pochází většina současných příchozích, leží v doněcké oblasti a bojuje se jen několik hodin cesty odtud,“ vysvětlil Pavel Dymeš z MV. Do programu přesídlení, jejž loni v prosinci schválila česká vláda, se lidé přihlašují průběžně, prozatím se jedná řádově o stovky. Podle odhadů MV počty ještě porostou, nepůjde však nejspíš o závratná čísla.
 
Pocvičit se v mateřštině
 
V Česku se o krajany v prvních měsících postarají pracovníci Arcidiecézní charity Praha. V hotelu MV v jihočeské Červené, kde nyní příchozí bydlí, je jim k ruce vždy několik jejích zaměstnanců. „Na základě smlouvy s ministerstvem krajanům poskytujeme právní a sociální poradenství a asistenci, zajišťujeme pro ně překlady a tlumočení a také kurz českého jazyka,“ přiblížila Světlana Porche, ředitelka Střediska migrace ADCH Praha. „V praxi to znamená, že jsme jim k dispozici tady v hotelu a řešíme vše od překladů dokumentů přes maličkosti, jako že se někomu rozbila sklenička a neví, na koho se obrátit, až po pomoc při zápisu na úřad práce nebo při vyřizování trvalého pobytu a zdravotního pojištění.“
 
V Červené mohou krajané zůstat nejdéle šest měsíců. Rozhodně zde ale nebudou nečinně čekat. S podporou pracovníků charity si budou hledat ubytování a práci. „Prioritou je, aby tu v Červené nemuseli zůstat moc dlouho. Ani pro ně není nijak příjemné jen sedět v hotelu, bez možnosti chodit do zaměstnání a připravovat si novou budoucnost,“ podtrhl Pavel Dymeš z ministerstva.
Hotel leží stranou od vsi, odevšad je sem daleko. Děti proto vozí do školy v Milevsku mikrobus, hodiny češtiny budou probíhat přímo v budově, stejně jako případná bohoslužba – většina z přítomných se totiž aktivně hlásí k pravoslaví. Až se lidé odstěhují pryč (mnozí z nich si přejí jít za svými příbuznými, kteří už v Česku žijí), i ve svých nových bydlištích budou moci využít některých služeb charity.
 
Odešla už prababička
 
„My česky mluvíme špatně,“ odpovídá rozpačitě třiašedesátiletá Ahnesa. Netypický je však jen její přízvuk a občas jí chybí slovo; kromě češtiny stejně jako její sousedé ovládá ukrajinštinu a ruštinu. Na Ukrajinu odešla z Moravy už její prababička, když tam koncem 19. století byla k mání laciná hospodářská půda. „Doma se mluvilo česky, udržujeme i české zvyky, zpíváme české písničky. Učili jsme se ještě i vyšívat a háčkovat podle lidových tradic, vaříme česká jídla,“ popisuje Ahnesa. V Berouně už žije její starší dcera, a tak se Ahnesa rozhodla přestěhovat za ní, aby jí pomohla s dětmi. V Čechorodu učila chemii, ale profesní budoucnost v Česku si netroufá plánovat. „Nevím, co bych tu mohla dělat,“ krčí rameny. Pan Josef pracoval roky v pekárně. „Budu tu ale dělat cokoli, co bude potřeba,“ tvrdí. I on má v Česku příbuzné, byl by se stěhoval už dříve, ale kvůli starému otci to nešlo. „Přátelé zůstali na Ukrajině, bude nám smutno. Ale snad si najdeme přátele i zde.“
 
S celou rodinou i vnučkou přicestovala paní Naďa. „Tady je všechno dobré,“ směje se, když se ptáme, jak se jí jeví její nová vlast. Stejně jako její sousedé z původního domova, s nimiž tráví svých několik prvních českých dní, doufá, že se krize na Ukrajině již brzy vyřeší. „Ale vrátit se tam nechceme,“ prohlašuje rezolutně. Kam půjde, neví. V Čechohradu nechala zamčený dům, přátele i většinu majetku. Ale zdá se, že na nový život, který bude žít tady, se doopravdy těší.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články



Aktuální číslo 49 29. listopadu – 5. prosince 2016

Církev se staví na vlastní nohy

Jak si stojí ekonomika římskokatolické církve po majetkovém narovnání? Shrnutí přinesli její představitelé na historicky první tiskové konferenci o hospodaření církve minulý týden.

celý článek


Stane se přímluvcem v nebi?

Je to sedmdesát let, co se ujal stolce svatého Vojtěcha. Po koncentračním táboře v Dachau ho nicméně čekaly další krušné chvíle, které mu připravili komunisté.

celý článek


Vše se vyřeší v Otcově náruči

Na závěr Svatého roku milosrdenství, na slavnost Krista Krále 20. listopadu, podepsal papež František apoštolský list Misericordia et misera (Milosrdenství a ubožačka).…

celý článek


Odcházím, protože jsem unavený

Nový církevní rok začíná jako emeritní biskup. O uvolnění z funkce požádal předčasně, zájem o farnosti v pražské arcidiecézi přesto neztrácí. Biskup KAREL HERBST SDB.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay