První krajané dorazili do Česka

Vydání: 2015/12 První krajané dorazili do Česka, 17.3.2015, Autor: Alena Scheinostová

Dvě tašky do ruky, v nich to nejnutnější a vše ostatní nechat za sebou: „Bude se nám stýskat, ale zpátky už nikdy nechceme.“
 
V neděli přiletěla do Prahy další skupina krajanů z východu Ukrajiny. Přivítat je přišli jejich sousedé, kteří přijeli o týden dříve, pozdravil je též prezident Miloš Zeman. Snímek Aleš Masner
 
Tak přicestovali v uplynulých dnech první čeští krajané z Ukrajiny. Ministerstvo vnitra (MV), které repatriaci řídí, upřednostnilo v první vlně ty, kdo jsou akutně ohrožení. „Čechohrad, odkud pochází většina současných příchozích, leží v doněcké oblasti a bojuje se jen několik hodin cesty odtud,“ vysvětlil Pavel Dymeš z MV. Do programu přesídlení, jejž loni v prosinci schválila česká vláda, se lidé přihlašují průběžně, prozatím se jedná řádově o stovky. Podle odhadů MV počty ještě porostou, nepůjde však nejspíš o závratná čísla.
 
Pocvičit se v mateřštině
 
V Česku se o krajany v prvních měsících postarají pracovníci Arcidiecézní charity Praha. V hotelu MV v jihočeské Červené, kde nyní příchozí bydlí, je jim k ruce vždy několik jejích zaměstnanců. „Na základě smlouvy s ministerstvem krajanům poskytujeme právní a sociální poradenství a asistenci, zajišťujeme pro ně překlady a tlumočení a také kurz českého jazyka,“ přiblížila Světlana Porche, ředitelka Střediska migrace ADCH Praha. „V praxi to znamená, že jsme jim k dispozici tady v hotelu a řešíme vše od překladů dokumentů přes maličkosti, jako že se někomu rozbila sklenička a neví, na koho se obrátit, až po pomoc při zápisu na úřad práce nebo při vyřizování trvalého pobytu a zdravotního pojištění.“
 
V Červené mohou krajané zůstat nejdéle šest měsíců. Rozhodně zde ale nebudou nečinně čekat. S podporou pracovníků charity si budou hledat ubytování a práci. „Prioritou je, aby tu v Červené nemuseli zůstat moc dlouho. Ani pro ně není nijak příjemné jen sedět v hotelu, bez možnosti chodit do zaměstnání a připravovat si novou budoucnost,“ podtrhl Pavel Dymeš z ministerstva.
Hotel leží stranou od vsi, odevšad je sem daleko. Děti proto vozí do školy v Milevsku mikrobus, hodiny češtiny budou probíhat přímo v budově, stejně jako případná bohoslužba – většina z přítomných se totiž aktivně hlásí k pravoslaví. Až se lidé odstěhují pryč (mnozí z nich si přejí jít za svými příbuznými, kteří už v Česku žijí), i ve svých nových bydlištích budou moci využít některých služeb charity.
 
Odešla už prababička
 
„My česky mluvíme špatně,“ odpovídá rozpačitě třiašedesátiletá Ahnesa. Netypický je však jen její přízvuk a občas jí chybí slovo; kromě češtiny stejně jako její sousedé ovládá ukrajinštinu a ruštinu. Na Ukrajinu odešla z Moravy už její prababička, když tam koncem 19. století byla k mání laciná hospodářská půda. „Doma se mluvilo česky, udržujeme i české zvyky, zpíváme české písničky. Učili jsme se ještě i vyšívat a háčkovat podle lidových tradic, vaříme česká jídla,“ popisuje Ahnesa. V Berouně už žije její starší dcera, a tak se Ahnesa rozhodla přestěhovat za ní, aby jí pomohla s dětmi. V Čechorodu učila chemii, ale profesní budoucnost v Česku si netroufá plánovat. „Nevím, co bych tu mohla dělat,“ krčí rameny. Pan Josef pracoval roky v pekárně. „Budu tu ale dělat cokoli, co bude potřeba,“ tvrdí. I on má v Česku příbuzné, byl by se stěhoval už dříve, ale kvůli starému otci to nešlo. „Přátelé zůstali na Ukrajině, bude nám smutno. Ale snad si najdeme přátele i zde.“
 
S celou rodinou i vnučkou přicestovala paní Naďa. „Tady je všechno dobré,“ směje se, když se ptáme, jak se jí jeví její nová vlast. Stejně jako její sousedé z původního domova, s nimiž tráví svých několik prvních českých dní, doufá, že se krize na Ukrajině již brzy vyřeší. „Ale vrátit se tam nechceme,“ prohlašuje rezolutně. Kam půjde, neví. V Čechohradu nechala zamčený dům, přátele i většinu majetku. Ale zdá se, že na nový život, který bude žít tady, se doopravdy těší.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články



Aktuální číslo 46 13. – 19. listopadu 2018

Česká pomoc křesťanům na Blízkém východě

Zbořené kostely, vypálené domy, ale také snaha vrátit do válkou zničených míst život provázely delegaci v čele s arcibiskupem Janem Graubnerem při cestě po severním Iráku.

celý článek


Drony skenují dřevěné kostely

Kolem dřevěných kostelů v ostravsko-opavské diecézi je živo, létají tu drony a snímá je skener.

celý článek


Jak přiblížit Evropu lidem?

Do květnových voleb do Evropského parlamentu, které ovlivní další fungování Evropské unie, zbývá půl roku. Evropská strana lidová, která sdružuje převážně křesťanské…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay