Průzračný svět v Roudnici

Vydání: 2007/9 Vyplatí se život "na psí knížku"?, 27.2.2007

Příloha: Perspektivy

Cesta z Prahy do Roudnice netrvá dlouho, a přece nás vlak za hodinu přenese do jiného světa. Na pražských nádražích, mezi špínou a nepořádkem, se pohybují vykořenění lidé. Je to jako předstupeň pekla: zdá se, že tu nemůže být jiného zájmu kromě peněz, kterých je většinou žalostně málo. Všudypřítomné reklamní billboardy ukazují odhalený zadeček mladé dívky vedle vrásčité tváře ustarané ženy. Je ale na čase opustit tyto kulisy.
Železniční eurokoridor ve směru na Děčín působil po svém zprovoznění jako zjevení civilizace, po roce ale vandalství a nedostatek péče vracejí všechno do starých kolejí. V Kralupech se vlak vyprázdní, můžeme pak v klidu pozorovat krajinu. Je obdivuhodná ve své kráse, nestěžuje si, ačkoliv letos nemohla odpočívat pod sněhem. Sníh je vidět až na vrcholech Českého středohoří, ale to už přijíždíme do Roudnice.
Roudnická galerie v zámecké jízdárně je enklávou soustředěného zájmu a všestranné péče. Nevelký kolektiv pracuje pod vedením ředitelky Miroslavy Hlaváčkové na svých zadáních, po Dotecích země se to současné týká vody (výstava má název Průzračný svět). Je to logické, Roudnice sice leží pod Řípem, ale především nad Labem, a velká řeka často vstupovala do života města. Při stavbě mostu, jezu a propusti, při hrozivých povodních, které obyvatele vytlačovaly do vyšších poloh.
Na výstavě je – kromě jedné mechanické kašny (František Svátek) – voda transponována do uměleckých děl, kašna přeléváním vody obstarává zvukový doprovod. Průzračný svět chápalo třicet vystavujících autorů nejrůznějším způsobem. Jsou zde fotografie, koláže, obrazy a grafika, gobelíny i objekty, architekt (Emil Zavadil) řešil obtížný úkol: tolik individualit „sehrát“ do jednotného celku. Podařilo se. – Jde o krásnou a bohatou výstavu, kde se můžete dívat i přemýšlet, mezi kvalitními pracemi si každý vybere „to své“. Obrazy Jiřího Johna a Olgy Karlíkové, obrazy a grafika Marie Blabolilové, velké barevné dřevořezy Františka Hodonského, kniha o borovicích od Michaela Čtveráčka, skleněný objekt Václava Cíglera či noblesní gobelín Evy Brodské. Je tu ale i nádherná Sudkova sklenice. Umělecká díla nejde řadit za sebou, stojí vedle sebe ve vzájemné úctě.
Václav Sokol
Výstavu lze v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem navštívit až do konce března 2007.
Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Perspektivy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 45 5. – 11. listopadu 2019

Zazní díky za svobodu

Vyzváněním kostelních zvonů si církev připomene 30 let od pádu komunistického režimu a návratu svobody do naší země. V českých a moravských farnostech se v neděli…

celý článek


Třicet let od pouti do Říma

Píše se rok 1988. Šedá deka komunismu a nesvobody leží na celé republice. V lednu začíná desetiletí duchovní obnovy národa, které společně připravují kněží Tomáš…

celý článek


Tři náboženství proti eutanazii

Křesťané, židé a muslimové spojili síly a pod záštitou Papežské akademie pro život se jednoznačně vyslovili proti eutanazii a asistované sebevraždě.

celý článek


Zachráněné malby vyprávějí o Marii

Dvakrát čtyři výjevy ze života Panny Marie zachycuje gotický oltář z kostela v severomoravské Lubině. Díky náročnému restaurátorskému zásahu je k vidění v někdejším lesku.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay