Prohlášení biskupů: rodina a chudoba v Česku

Vydání: 2014/35 Čeští animátoři jsou velmi aktivní, 26.8.2014, Autor: Mons. ThLic. Vojtěch Cikrle

Příloha: Národní pouť rodin

Letos na podzim se bude konat v Římě mimořádná synoda o rodině. Jedním z hlavních témat je chudoba.
 
 
 
Česká republika patří v Evropské unii k zemím s nejnižší mírou absolutní chudoby. V roce 2012 se dotýkala 990 000 lidí. Celkově trpělo chudobou 14 % dětí a 6 % seniorů. Relativní chudoba trápila 6,6 % obyvatelstva. Jistě je spravedlivé ocenit, že tento stav je výsledkem poměrné štědrosti sociálního státu.
 
Naši pozornost si ale zaslouží i otázka, kdo je chudobou ohrožen nejvíce. Ohrožení chudobou je největší u těch, kteří nemohou vykonávat placenou práci z důvodu poskytované péče, a těch, kteří se starají o výchovu a vzdělání nadprůměrného počtu dětí.
 
Takové zjištění mění pohled na závažnost příčin chudoby u nás. Uniká nám souvislost mezi potřebou výchovy mladé generace a budoucí prosperitou společnosti. Místo toho jsme svědky společenského diskurzu o chybějících odvodech do státního rozpočtu způsobených ženami na rodičovské dovolené. Zásluhovost pro přiznání určité výše starobního důchodu je závislá především na ekonomické aktivitě minulých let a minimálně na počtu vychovaných dětí.
 
JEDINEČNOST RODINY JE NEDOCENĚNÁ
 
Považujeme za nešťastné, pokud jen profesní status člověka zakládá jeho společenské uznání a výchovná péče je pouze jakýmsi osobním rozhodnutím. Je samozřejmé, že se pro rodinný život rozhodujeme především z neekonomických pohnutek. Tato skutečnost ale nemění nic na tom, že by společnost měla považovat výchovu v rodině nebo péči o závislé členy rodiny za stejně společensky potřebnou. O uznání určité činnosti nelze hovořit, pokud není brán zřetel na její význam.
 
Nedocenění jedinečnosti působení rodiny na nejmenší děti a důraz na vytváření nabídek nerodičovské péče s cílem urychlovat odchod matek do zaměstnání dostává oba druhy péče, zcela zbytečně, do určitého konkurenčního postavení. Tlak na zkracování délky rodičovské dovolené znamená v podmínkách vysoké zaměstnanosti, typické pro Českou republiku, zkracování času prožívaného v rodině, času, který je nezbytný pro vzájemné vztahy a předávání hodnot. Nedostatek času a vědomí významu rodičovské péče je také příčinou narůstajících patologií, které představují pro společnost v konečném důsledku velikou ekonomickou zátěž, kdy se i přes vynakládané nemalé finanční prostředky mnohdy nedá očekávat, že dojde k úplnému odstranění nežádoucích jevů.
 
Společenské klima, v němž je kvalita a význam úsilí člověka poměřován pouze výkony, v neposlední řadě diskriminuje i ty občany, kteří takové výkony nemohou podávat, např. z důvodu stáří či nemoci, a ovlivňuje rodinné chování mladých lidí.
 
Máme tedy v České republice o chudé rodiny pečovat? Nejde v tomto případě víc než o podporu o spravedlivé uznání významu jejich angažovanosti? Máme odvahu z toho vyvodit i důsledky?
 

 Za Českou biskupskou konferenci

VOJTĚCH CIKRLE, předseda Rady pro rodinu ČBK

 
 
 
Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Speciály, Přílohy

Diskuse

spíše bych očekával Nyvlt 29.8.2014 13:41
Bůh má k chudým blízko Vladimír F. 27.8.2014 14:47
Podpora rodiny nezačíná v momentě, kdy je dole Michal 26.8.2014 23:10
Re: Podpora rodiny nezačíná v momentě, kdy je dole Zrušený uživatelský účet 27.8.2014 17:01

Zobrazit vše Zobrazit vybrané

Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 16 17. – 23. dubna 2018

Kardinála Berana přivítá i sv. Vojtěch

Už o tomto víkendu přivítají v pražské katedrále rakev s ostatky kardinála Josefa Berana nejen věřící, ale také nová socha sv. Vojtěcha. O umístění skulptury tohoto…

celý článek


Macron: Opravme vztah církve a státu

Poprvé ve francouzské historii vystoupil prezident této přísně sekulární země na setkání s představiteli katolické církve. Emmanuel Macron promluvil v Bernardinské koleji…

celý článek


Skoky jsou zase živé. Už deset let

Mohutný barokní kostel ve Skokách u Žlutic dává tušit, že zde bylo významné poutní místo. A skutečně. Bylo proslavené zázračnými uzdraveními podobně jako francouzské…

celý článek


Prarodiče nás vedou po celý život

Na ty ruce vzpomínáme pořád. Až po letech pochopíme, čím nás v dětství tak upoutaly – velikostí, drsností i jiným dotykem. Nikdo totiž neumí pohladit tak jako babička či dědeček.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay