Proč uctíváme nepravá biblická místa?

Vydání: 2008/33 Srpen 68 - zásadní zlom i pro církev, 12.8.2008

Dočetl jsem se, že některá místa ve Svaté zemi jsou pokládána za nepravá. Má jít například o Ein Karen, Kánu Galilejskou, Emauzy nebo také betlémské Pole pastýřů. Zajímalo by mě, jak to s těmi místy je. Možná úplná přesnost místa není až tak podstatná a zbytečně se po tisíciletích lidem matou hlavy...

Máte plnou pravdu v tom, že současný racionálně uvažující člověk se cítí jaksi divně, když mu průvodce při projíždění krajiny blízko Betléma oznamuje, že zde leží Pole pastýřů podle pravoslavných křesťanů, o kousek dál se nachází Pole pastýřů podle katolických křesťanů a nepatrně vzdálené je ještě Pole pastýřů podle evangelických křesťanů. Proč tam někdo hned na začátku nezatloukl do země kolík se zřetelným označením, když jde o tak významné místo? Navíc by jediná Pole pastýřů byla dnes považována za velký pokrok v ekumenických vztazích mezi křesťany různých vyznání.
Snad můžeme říci, že účastníci biblických událostí nekladli příliš velký důraz na přesnou topografickou identifikaci konkrétních míst. Skutečnost, že se určitý děj odehrává na jistém místě, byla pro ně samozřejmostí. Když se pak později o událostech vyprávělo a s menším či větším časovým odstupem byly písemně zaznamenávány, vycházeli autoři textů z ústního podání, kterého se k nim dostalo. Ve starověku se nikdo nezabýval minulostí jako současný racionálně uvažující člověk.
S konkrétním zájmem přicházeli do Palestiny teprve až křesťanští poutníci od 4. století po Kristu. Vyhledávali zejména místa, která byla spojena s Ježíšovým životem. Jejich záznamy měly posloužit budoucím poutníkům, aby už nemuseli pátrat znovu. Spisy posloužily rovněž jako poučení těm, kteří si cestu do Svaté země nemohli dovolit. Biblickou topografií se ve svém díle „Onomastikon“ velmi důkladně zabývá například biskup Eusebius z Cesareje (okolo 260–340). Jakmile se však v novověku začaly uplatňovat vědecké metody archeologického výzkumu také při zkoumání historického pozadí Písma svatého, některé z topografických identifikací zbožných křesťanských poutníků už neobstály. Novodobé přístupy vycházejí z předpokladů, které jsou někdy velmi odlišné od starověkých. Neznamenají však celkové zpochybnění historičnosti biblické zvěsti. Upozorňují spíš na zřetelnou rozdílnost ve vnímání stejných skutečností.
Jako křesťané vyznáváme v Ježíši Kristu Božího Syna, který se stal člověkem. Ze skutečnosti víry, kterou nazýváme vtělení, vyplývá, že Ježíš musel žít na docela určitých místech naší země. Jeho zvěst a jeho dílo pro naši spásu znamená však mnohem víc, než může poskytnout přesná znalost stop, které snad někde na zemi zanechal.
P. Petr Chalupa, ředitel Českého katolického biblického díla


Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 29 17. – 23. července 2018

Rekordní charismatická konference v Brně

Rekordních 7 830 lidí všech generací, z toho 1 416 dětí, hledalo po čtyři dny „svou sílu u Pána, v jeho veliké moci“, jak znělo motto letošní Katolické charismatické…

celý článek


Zkratkou přes františkánské ticho

Po staletí v nich mniši meditovali či pěstovali bylinky. Teď slouží všem. Přestože některé klášterní zahrady už svou původní funkci ztratily, jsou plné života.

celý článek


Spiritualita ve filmu

Kde se bere v člověku zlo a kde člověk naopak nachází sílu zvládat obtížné životní situace? Tyto a mnohé další ožehavé otázky se objevily v řadě filmů na letošním…

celý článek


Svět, ve kterém můžete vidět „srdcem“

Vyhledávají staré lidi, kterým hrozí samota. Vracejí radost tam, kde hrozí stereotyp a kde dny začínají splývat. Chodí jim dělat společnost, zpívají si s nimi, povídají,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay