Proč se v postní době vyhýbat bujarému veselí?

Vydání: 2008/5 Tajemství, 30.1.2008, Autor: red

Máte pravdu, ještě ve druhé polovině 20. století znělo páté církevní přikázání jednoznačně: „V době adventní a postní se tanečních zábav nezúčastniti!“ Dnes o době postní (a také o všech pátečních dnech!) církev říká: „Aby se všichni určitým zachováváním pokání navzájem spojili, stanovují se dny pokání, v nichž se křesťané zvláště věnují modlitbě, konají skutky zbožnosti a lásky a také sebezápor tím, že své vlastní povinnosti věrněji plní a že zachovávají pokání újmou a zdrženlivostí...,“ (CIC, kán. 1249).
Podobně jako výše citovaný Kodex kanonického práva hovoří i platný katechismus. Došlo zde k přechodu od přísných zákazů k doporučenému chování. Pokud se ale nad problémem zamyslíme, velký rozdíl to není: když respektuji citované doporučení, neměl bych se do bujarého veselí zapojovat, protože jedno vylučuje druhé. Při tom ale zůstávají „otevřená zadní vrátka“, pokud někdo na zábavný večer z nějakého důvodu jít potřebuje. Třeba v rámci své role ve škole, v obci, podniku... Pak by ale měl pokání prožít jiným způsobem.
Odhaduji, že v žádné evropské zemi (snad kromě těch, kde je většina katolíků) už není nával na popelec. Ani křížové cesty se neprožívají s takovou upřímností jako na Filipínách, kde se jeden člověk dá přibít na kříž a tisíce kolem něho se modlí, zatímco desítky televizních štábů to všechno filmují. Jedno je však jisté. Na Popeleční středu skončí v Evropě většina maškar, karnevalů, šibřinek i plesů. Pak se všichni lidé sice nenahrnou do kostelů na pobožnosti, ale ani nepospíchají dohnat, co v masopustě nestihli.
Má to svůj velký důvod, víc občanský než náboženský: každý má  potíže s časem. Jedni si stěžují, jak jim to rychle utíká, druzí zase lamentují, jak se jim to vleče. Každý člověk tak potřebuje záchytné body v prostoru i v čase. Nejenom při výstupu na skálu, ale i v postupu proudem doby.
Autobus nečeká. I se sklizní si musíme pospíšit, přezrálé plody nejsou na nic. Řád, který kdysi církev vtiskla značné části lidské společnosti, říká, že nyní přichází čas ztišení a zdrženlivosti. Půst, správně prožitý, bude pro tělesné zdraví každého – ať v Boha věří, nebo ne – určitě ku prospěchu. My věřící si pak stejně (nebo i víc) vážíme i zdraví duševního.
Přeji všem, aby také letos stihli všechny ty šibřinky, karnevaly a plesy do Popeleční středy. Velikonoce budou velmi brzy, 23. března, a masopust tedy skončí už 5. února. U nás na Horácku se ví, co znamenají slova „tumlovat se“, a já věřím, že to lidé dokážou i jinde.
Jak prožívat půst? Podle jednotlivých liturgických období jsou pojmenovány typické zvyklosti. Nikde nechybí adventní věnce ani vánoční stromek, často se objevují třeba velikonoční záhonky. Pro dobu postní ale zatím nic výrazného nemáme. Co takhle zkusit postní kytici? Budeme si připomínat, že Ježíš za nás trpěl, aby nám pomohl dostat se zpět do původního dobrého vztahu s Bohem. Odčinil tak vinu způsobenou zlobou lidí. Evangelium nám vypravuje, jak byl bičován, trním korunován a ukřižován. Děti sice vidí ve svém virtuálním světě daleko větší krutosti, ale bodnout se o trn zabolí každého.
Holá pichlavá větvička mluví sama. Což takhle jich pár vlastnoručně ulomit, třeba i s tím, že se popícháme? Dát je do vázy a postavit někam „na oči“. Třeba na televizi, kterou necháme po celou dobu postní zakrytou, abychom mohli více rozjímat o utrpení Krista. A přitom se více modlit. Máme v kalendáři osmičku, nezapomínejme tedy na svůj národ a na všechny oběti nedávných totalit.
P. JAN PEŇÁZ, děkan ve Velkém Meziříčí

Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 33 14. – 20. srpna 2018

Nanebevzetí s procesím i kroji

V neděli 12. srpna prožívala řada farností a mariánských poutních míst slavnost svátku Nanebevzetí Panny Marie, který připadá na tuto středu. Jde o jedno z nejčastějších…

celý článek


„Osmašedesátý“ v Katolických novinách

Pražské jaro umožnilo církvi – byť jen nakrátko – rozvinout své aktivity. Nové možnosti se otevřely i tehdejším Katolickým novinám. Atmosféru z doby před padesáti…

celý článek


Kaplani pomáhají, dokud je potřeba

Práce vojenského kaplana neznamená jen být nablízku kamarádům na bojišti. V případě potřeby musí sloužit i jejich blízkým. Jak taková pomoc vypadá po skonu tří českých…

celý článek


Jak správně využívat Facebook?

„Čas je nejcennější dar, kterého se nám od Boha dostává, a je třeba jej umět užívat,“ uvedl na svém facebookovém účtu papež koptské pravoslavné církve Tavadros…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay