Proč se modlíme dvě různá vyznání víry?

Vydání: 2009/13 Vzdělávání kněží, 24.3.2009

Existují dvě vyznání víry – apoštolské a nicejsko-cařihradské. To první, kratší, používáme např. při modlitbě růžence, to druhé, delší, obvykle při mši svaté. Už jsem ale několikrát zažil, že se to plete. Neuvažuje se o sjednocení, nebo spíš o používání pouze jednoho modelu? Vždyť Otčenáš je taky pouze jeden a je to tak dobře. 

Začnu od konce. Otčenáš je sice jeden, ale i on má dvě podoby. Jednu podle sv. Matouše, ta je rozvinutější (Mt 6,9–13), a druhou podle sv. Lukáše, která je kratší (L 11,2–4). Vidíme tedy, že i jeden Otčenáš je v různosti. Vychází totiž z Kristových slov, která byla v prvotní církvi živá a ústně se tradovala do různých podob. Ty se postupně fixovaly a staly se základem pro redakci a následné sepsání čtyř evangelií, z nichž dvě zachycují i Otčenáš, významný Ježíšův modlitební odkaz. A tak je to i s naší vírou založenou na Kristu. Je sice jen jedna, protože je jen jeden Kristus a jen jeden apoštolský sbor, který ji dosvědčuje. Zároveň však je živá, a tak se pochopitelně rozvíjí a nově formuluje. Proto vznikala jednotlivá vyznání – symboly. V daleké i blízké minulosti.

VYJÁDŘENÍ TÉHOŽ, ALE NOVÝM ZPŮSOBEM

Zmiňujete dvě vyznání víry – apoštolské a nicejsko-cařihradské. Ta jsou skutečně nejznámější a svým způsobem i nejzávaznější, neboť mají původ v prvních staletích, a tak nám mohou věrně dosvědčit apoštolskou víru, která stojí a padá na víře v Boží Trojici, nosném pilíři celých dějin spásy. Tato vyznání zdomácněla i v liturgii a pro svoji podobnost se mohou skutečně i plést. Nejsou však jediná. Známe i chalcedonské vyznání (z roku 451), tzv. atanášské (kolem roku 500) nebo i lateránské (rok 1215). A nakonec bychom neměli zapomenout ani na kredo Pavla VI. z roku 1968, které je nám časově nejbližší, ale oficiálně se mnoho nepoužívá. A to jsem zdaleka nezmínil všechny. Skoro každý významný koncil koncipoval svoje vyznání, aby tak nově vyjádřil „starou“ katolickou víru a případně ji i vymezil vůči bludařům. Je vlastně dobře, že máme více vyznání. Znamená to živost, dějinnost a mnohotvárnost naší křesťanské víry. Ta, ačkoli je pouze jedna, má mnoho podob, které odhalují její nepostižitelnou hloubku a krásu, pramenící v samotném tajemství Boží Trojice, jež pokorně vyznáváme v každém kredu.

P. Stanislav Drobný, farář v Brně-Komárově

Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 3 15. – 21. ledna 2019

Panamské Jezulátko přivítalo Čechy

Panama přivítá na Světovém dni mládeže 22.–27. ledna více než 200 tisíc mladých lidí ze 155 zemí světa. Na místě jsou už čeští poutníci se dvěma biskupy.

celý článek


Tři králové v bance i v Senátu

Do Tříkrálové sbírky se stále častěji zapojují i firmy. Většina z nich zve koledníky, které vyšle Charita. V České spořitelně uspořádali sbírku sami zaměstnanci.…

celý článek


Jan Palach: Jak reagovala církev?

Palachův čin otřásl celou tehdejší společností. Reagovali na něj i představitelé církve – a to jak domácí, tak i světové.

celý článek


Karmelitky si staví klášter

Sestra karmelitka se zednickým kladívkem, kolečkem či za volantem traktoru. Takové obrázky lze spatřit v Drastech, osadě nedaleko Prahy. V prostorách bývalého statku tu roste…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay