Proč se modlíme dvě různá vyznání víry?

Vydání: 2009/13 Vzdělávání kněží, 24.3.2009

Existují dvě vyznání víry – apoštolské a nicejsko-cařihradské. To první, kratší, používáme např. při modlitbě růžence, to druhé, delší, obvykle při mši svaté. Už jsem ale několikrát zažil, že se to plete. Neuvažuje se o sjednocení, nebo spíš o používání pouze jednoho modelu? Vždyť Otčenáš je taky pouze jeden a je to tak dobře. 

Začnu od konce. Otčenáš je sice jeden, ale i on má dvě podoby. Jednu podle sv. Matouše, ta je rozvinutější (Mt 6,9–13), a druhou podle sv. Lukáše, která je kratší (L 11,2–4). Vidíme tedy, že i jeden Otčenáš je v různosti. Vychází totiž z Kristových slov, která byla v prvotní církvi živá a ústně se tradovala do různých podob. Ty se postupně fixovaly a staly se základem pro redakci a následné sepsání čtyř evangelií, z nichž dvě zachycují i Otčenáš, významný Ježíšův modlitební odkaz. A tak je to i s naší vírou založenou na Kristu. Je sice jen jedna, protože je jen jeden Kristus a jen jeden apoštolský sbor, který ji dosvědčuje. Zároveň však je živá, a tak se pochopitelně rozvíjí a nově formuluje. Proto vznikala jednotlivá vyznání – symboly. V daleké i blízké minulosti.

VYJÁDŘENÍ TÉHOŽ, ALE NOVÝM ZPŮSOBEM

Zmiňujete dvě vyznání víry – apoštolské a nicejsko-cařihradské. Ta jsou skutečně nejznámější a svým způsobem i nejzávaznější, neboť mají původ v prvních staletích, a tak nám mohou věrně dosvědčit apoštolskou víru, která stojí a padá na víře v Boží Trojici, nosném pilíři celých dějin spásy. Tato vyznání zdomácněla i v liturgii a pro svoji podobnost se mohou skutečně i plést. Nejsou však jediná. Známe i chalcedonské vyznání (z roku 451), tzv. atanášské (kolem roku 500) nebo i lateránské (rok 1215). A nakonec bychom neměli zapomenout ani na kredo Pavla VI. z roku 1968, které je nám časově nejbližší, ale oficiálně se mnoho nepoužívá. A to jsem zdaleka nezmínil všechny. Skoro každý významný koncil koncipoval svoje vyznání, aby tak nově vyjádřil „starou“ katolickou víru a případně ji i vymezil vůči bludařům. Je vlastně dobře, že máme více vyznání. Znamená to živost, dějinnost a mnohotvárnost naší křesťanské víry. Ta, ačkoli je pouze jedna, má mnoho podob, které odhalují její nepostižitelnou hloubku a krásu, pramenící v samotném tajemství Boží Trojice, jež pokorně vyznáváme v každém kredu.

P. Stanislav Drobný, farář v Brně-Komárově

Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay