Pro pochopení smyslu a důležitosti celibátu

Vydání: 2010/43 Antonín Koniáš, 21.10.2010

Jeden z článků v KT končil větou: „Biskup Egon Kapelari ze Štýrského Hradce varoval před tím, aby se povinný celibát jednoduše odhodil jako bota, která tlačí.“ Z evangelia vím, že Ježíš za svého nástupce vybral ženatého Petra. Nevím, zda nám tím chtěl něco říci, ale mám otázku: Neodhodila církev ve středověku ženaté kněze jako botu, která ji tlačila?

Když v době mé přípravy na kněžství přišla řeč na celibát, řekl mi můj tehdejší farář: „Když je člověku 30 let, je to někdy dřina. Když je mu 50, je za celibát vděčný.“ Už mám tu padesátku za sebou a tuto moudrost bych ochotně podepsal. Není to proto, že bych opovrhoval manželstvím, nebo kvůli tomu, co všechno jsem vyslechl o manželských bolístkách, bolestech a někdy i katastrofách. Stačí, když se podívám na svá povadlá kvítka, která jsem týden nezalil, protože mám hlavu plnou úkolů, jež mi kalendář velí udělat dnes i v dalších dnech. Položenou otázku nosím v hlavě už třetí týden a pořád mě neopustil první dojem – že nejde ani tak o celibát jako o to odhazování. Historie není mým koníčkem, ale snad se nemýlím v tom, že návrat k celibátu kněží trval zhruba 200 let. Tomu bych neříkal odhození. Bylo dost času na prověření správnosti tohoto rozhodnutí v praxi, na vysvětlování i pochopení smyslu celibátu. Myslím, že slovo „návrat“ je na místě. O manželství svatého Petra víme díky tomu, že Pán Ježíš uzdravil jeho tchyni. O manželce samotné nevíme nic. Žila ještě v době, kdy byl Petr povolán? Opustil ji a případně i děti, nebo byl bezdětný vdovec? U ostatních apoštolů nemáme ani tu tchyni. V blízkosti Ježíše a jeho učedníků se občas vyskytuje skupina žen, ale nikde nemáme oporu pro tvrzení, že to byly manželky apoštolů. Po Letnicích se svatý Lukáš ve Skutcích o ženách doprovázejících apoštoly nezmiňuje. Svatý Pavel doporučuje celibát i v širším měřítku; nezavrhuje manželství, říká však, co považuje za lepší volbu (možná také pod vlivem představy brzkého konce světa), a končí lakonickým „Kdo můžeš pochopit, pochop.“ Celibát není součástí tzv. božského práva, není přímo přikázán Bohem. Není ovšem ani čistě církevním výmyslem a hlavním důvodem pro jeho zavedení nebyly majetkové záležitosti, ale vnitřní prostor pro stoprocentní nasazení v kněžské službě. To, že Bůh nenařizuje kněžím závazný celibát, vnímám jako projev Boží velkorysosti. Slovo „svoboda“ se v poslední době stalo zaklínadlem, které mnoho ospravedlňuje. Včetně opuštění rodiny nebo potratů. Proto je třeba o to více připomínat, že lidská svoboda má své hranice. Když řídím vypůjčené auto, jedu mno- hem opatrněji než ve svém. Stejně vnímám i církevní přikázání. Bůh mi svěřil dar svátostného kněžství a celibát mi pomáhá tento dar chránit a maximálně využít.

P. Václav Trmač, děkan a farář v Jedovnicích

Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 21 21. – 27. května 2019

Chrámy zvou k noční návštěvě

Více než 1 600 kostelů a modliteben se tento pátek zapojí do Noci kostelů. Stovka z nich poprvé.

celý článek


Redakci KT navštívil nuncius

Minulé úterý zažila redakce vzácnou návštěvu. Do týdenní porady se zapojil apoštolský nuncius Charles D. Balvo.

celý článek


Pouť se čtenáři na Velehradě

Pro čtenáře, posluchače a diváky křesťanských médií připravili jejich tvůrci společnou pouť na Velehradě. Uskuteční se na Den dětí – v sobotu 1. června.

celý článek


Jak žít v náboženské pustině

Kostel praská ve švech. Na nedělní mši svaté se sejde tolik lidí, že musejí stát. Věková skladba je pestrá. Takové poměry jsou v některých oblastech spíše vzácným jevem.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay