Získali jsme relikvii blahoslaveného Jana Pavla II.

Vydání: 2012/41 „Jděte k volbám!“ vyzývají biskupové, 9.10.2012, Autor: Tomáš Kutil

Příloha: Perspektivy

Jedna ze škol v pražské Ječné ulici nese ve svém názvu jméno Jana Pavla II. To samo o sobě už ji s bývalým papežem úzce spojuje a před měsícem se jejich vztah ještě více prohloubil. Do školní kaple totiž přibyl velmi vzácný předmět – relikvie blahoslaveného Jana Pavla II., která byla přivezena z Krakova.

„Už několik let k nám pravidelně jezdí P. Josef Gura se skupinou poutníků a letos s nimi byl ještě P. Henryk Poczešniok. Věděli, že máme v kapli ostatky jiných světců (sv. Zdislavy a sv. Kazimíra), a tak nám navrhli, abychom si v Krakově požádali o darování ostatku Jana Pavla II.,“ vypráví sr. Blanka z Kongregace Dcer Božské Lásky, v jejichž budově školy sídlí. Krátce po tomto impulzu putovaly do Krakova dva dopisy – ředitelka škol Mgr. Marie Hotmarová napsala prosbu o ostatek za školu, sr. Blanka jako představená místní komunity zase za 
sestry.

„Velmi nás překvapila rychlost jejich reakce. Čekali jsme, že to bude trvat velmi dlouho, ale už za tři týdny nám z krakovského arcibiskupství odpověděli, že si pro ostatek můžeme přijet,“ popisuje ředitelka Hotmarová.

Letos v srpnu se proto Marie Hotmarová s manželem a dvěma řeholními sestrami vypravili do Krakova. „Ostatek jsem přebírala přímo z rukou sestry Tobiany, která byla osobně přítomná při smrti Svatého otce, a bylo to pro mě velmi silné,“ svěřuje se sestra Blanka a pokračuje: „Bylo to, jako bych přímo cítila tlukot srdce papeže Jana Pavla II. a teplo všeobjímající lásky, kterou zahrnoval každého člověka.“

Ještě za jeho života se s Janem Pavlem setkala celkem čtyřikrát na různých velkých setkáních. „Držet v ruce přímo část jeho těla bylo pro mě ještě mnohem intenzivnější,“ dodává sr. Blanka a přiznává, že nyní čte mnohem více knihy zesnulého papeže než dříve a je jí blízký především skrze svůj vztah k trpícím.

POUTNÍKY RÁDY PŘIVÍTÁME

Škola Jana Pavla II. ani sestry si ovšem relikvii nechtějí nechat jen samy pro sebe. „Plánujeme, že ostatek bude putovat i po domech naší provincie, a poutníkům rády umožníme uctění ostatků ve školní kapli,“ vysvětluje sr. Blanka. Uvažuje i o tom, že by ostatek půjčovaly také do farností, které by o něj projevily zájem.

Nejprve ale musejí vytvořit důstojný a bezpečný relikviář. Ostatek je totiž velmi malý – kapka papežovy krve na speciální tkanině, která je uzavřená v průhledném medailonku. „Relikviář by měl být dřevěný a rády bychom ho zavěsily na stěnu kaple poblíž ostatku sv. Zdislavy,“ doplňuje svou představenou sr. Klára. Relikviáře by si měly být vizuálně podobné. Ostatek je prozatímně pouze položen před portrétem Jana Pavla II., proto sestry chtějí nechat zhotovit relikviář co nejdříve.

Co pro ně znamená blízkost ostatků Jana Pavla II., jsme se zeptali školního kaplana a dvou řeholních sester.

SR. KLÁRA, která ve škole učí jako odborná pedagožka:

Jan Pavel II. byl pro mne velmi důležitý už za mého dospívání. Silným a úžasným impulzem pro můj život bylo setkání s ním na Světových dnech mládeže v Čenstochové. V roce 2002 jsem přímo od něj zase dostala růženec. Už byl nemocný, ale pořád jsem vnímala, že je plný Boží lásky.

Od srpna tu mnohem intenzivněji vnímám jeho přítomnost. Věřím, že mně osobně vyprosí požehnání pro práci se studenty a že se za nás všechny – studenty, kantory i jejich rodiny – bude u Boha přimlou-
vat.

sr. Kristina Hrušková, která ve škole učí jako odborná pedagožka:

Myslím, že bl. Jan Pavel II. ukázal na svém životě, jak máme prožívat stáří a nemoc, že utrpení a stáří patří do života člověka a že i přes ně vytváříme hodnoty.

A tohle vnímám jako odkaz pro naše školy, protože i naši studenti budou pracovat se starými a nemocnými lidmi. A zde je jejich úkol – pomoci jim prožít stáří, nemoc nebo nemohoucnost důstojně jako etapu života, která je velmi důležitá a potřebná, nejen jako příprava na věčnost.

P. Ladislav nosek SJ, školní kaplan:

Co pro mě znamená blízkost ostatků bl. Jana Pavla II.? O ostatcích svatých nemůžeme říkat, že je to ta či ona osoba, ale každopádně je to významná připomínka určitého člověka, skrze kterou může navíc dotyčný a potažmo Boží milost „nadstandardně“ působit.

V tomto konkrétním případě se jedná o připomínku někoho, koho jsem měl před očima a kdo byl mému srdci velmi blízký celé mé dětství a mládí, od tří až do třiceti let, kdo byl vlastně jedním z velmi důležitých učitelů víry v mém životě.

Přítomnost ostatků Jana Pavla II. je pro mě tudíž vzpruhou, závazkem a zároveň doplňkovou motivací dobře pokračovat v tom, co Jan Pavel II. v mém životě uvedl přímo či nepřímo do pohybu.

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Speciály, Přílohy

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 47 21. – 27. listopadu 2017

Přijeďte k nám, zvou Češi papeže

Zástupci církve v čele s kardinálem Dominikem Dukou, politici a studenti se vydali minulý týden do Říma, aby tlumočili papeži Františkovi přání pořádat v Česku Světový…

celý článek


Poděkování za svobodu

Konec komunistické diktatury v Československu připomněla v pátek 17. listopadu řada pietních akcí. V Národním divadle vyznamenali čtyři bojovníky za svobodu, mezi nimi i kněze.

celý článek


O vzniku svátku Krista Krále

Na poslední neděli církevního roku připadá „slavnost našeho Pána Ježíše Krista, Krále veškerenstva“, jak zní podle Římského misálu plný titul tohoto s

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay