Vydání: 2018/7 Půst je cesta k sobě, Bohu i druhým, 13.2.2018, Autor: Kateřina Šťastná

Příloha: Doma

 
Organizátoři Národního týdne manželství (NTM), který se v naší republice koná už podvanácté, si tento rok vzali na mušku „Mýty v manželství“.
„Manželství je na jedné straně opředeno mnoha přehnaně romantickými představami a na druhé straně je terčem cynismu, který vyvěrá ze zranění a zklamání, které přináší každý dlouhodobý vztah,“ konstatuje koordinátor NTM Petr Adame. Mnohdy je to naivita, lpění na určitých představách a mýtech, nepoučenost o tom, jak spolu komunikovat, představa, že na vztahu není potřeba pracovat, že ono to půjde „samo“, což jsou všechno situace, které vedou k řadě problémů. Národní týden manželství je příležitostí, kdy se páry mohou inspirovat, jak ze svého dobrého manželství udělat ještě lepší nebo, pokud je to třeba, obnovit to, co se časem ve vztahu vytratilo.
Nežít v omylu
„Mýtus je zkreslení. Je to nepravda, i když není úmyslná,“ konstatuje rodinná poradkyně a psycholožka Marie Nováková s tím, že zakládám-li svůj vztah na něčem, co není úplně pravdivé, může to znamenat, že se mi pravda těžko odhaluje, že je pro mě z nějakého důvodu těžké ji přijmout, nebo že ji podvědomě nechci vidět. „Je to podobné, jako když máme nějaký tmavý kout. Jakmile do něj posvítíme, zjistíme, že tam je nějaká překážka nebo něco, na co bychom se měli zaměřit, co bychom měli řešit nebo odstranit. V životě i ve vztahu každého z nás může panovat nějaký mýtus. Když ho objevíme, máme šanci se dostat na hlubinu. Třeba najdeme něco z minulosti, z rodiny, nebo nějaké osobní záležitosti, nad kterými bychom se měli zamyslet a řešit je. A to je vždycky výzva,“ pozitivně konstatuje Marie Nováková s tím, že NTM chce zvlášť letos vybízet manžele, aby hledali své „zóny ve stínu“.
Co může škodit?
Porovnávání se s jinými páry, mylné představy, jak by to ve správném manželství mělo chodit, představa, že to musí být stejné či podobné, jako v rodině našich rodičů… Extrémními, ale přesto hodně rozšířenými mýty jsou obavy, že „málokomu dnes manželství vydrží, proč by mělo nám“? Statistiky na webu www.tydenmanzelstvi.cz hovoří jasně: Každé druhé manželství končí rozvodem a zhruba 70 % rozvádějících se párů má děti. Průměrná délka manželství v česku je 13 let. V současné době více než 50 % prvorodiček a cca 40 % všech rodiček jsou svobodné matky…
Organizátoři Národního týdne manželství poukazují na fakt, že mnoho lidí považuje manželství za dobrou věc. Ale už si neuvědomují, že je potřeba na něm také pracovat. Velmi rozšířeným mýtem mezi manželi je, že „když se máme rádi, vydrží nám to napořád“. Samo. Marie Nováková často ráda zdůrazňuje, že manželství není samoúdržbový mechanismus: „Čím máme kvalitnější auto, tím víc o něj pečujeme. Když máme něco krásného, přece stojí za to se o to starat. A my tady máme něco tak vzácného, jako je rodina, partner, děti.“
K představě, že „láska hory přenáší“, a že „láska vyřeší všechny problémy“, dodává, že je potřeba si uvědomit, co je to ta skutečná láska. Ta totiž není jen emoce. „Když se máme opravdu rádi, hledáme k sobě cestu, a taky ji nacházíme. Láska vyžaduje vytrvalost, rozhodnutí pro druhého. To zahrnuje také vůli, díky níž lidé společně rostou. Když se máme takto rádi, tak nám to skutečně vydrží. To není mýtus,“ uzavírá Marie Nováková.
O vztah je třeba pečovat
„Potíž ovšem nastává,“ jak konstatuje rodinná poradkyně Eva Labusová, „že poté, co odezní zamilovanost, ženy stejně jako muži automaticky předpokládají, že se ten druhý bude chovat tak, aby to vyhovovalo především mně. Že začne dodržovat pravidla, na kterých se sice dohodneme spolu, která ale v zásadě budou kopírovat moje představy.“
P. Jan Balík, který dlouhá léta pracuje s mladými lidmi, k tomu říká: „Zdá se, že mnohá manželství nevědomky sledují proces, který je postupně dovede k rozpadu. Jedná se o krásný začátek, přibývající starosti a s tím plynoucí ubývání času na vzájemnou komunikaci, postupné odcizování se a nárůst konfliktů až k vnitřnímu a vnějšímu rozchodu. To, co se zanedbává, bývá na prvním místě vzájemná komunikace a pak neustálé čerpání podnětů k osobnímu i společnému růstu (např. společná četba slov papeže o manželství a rodině).“
K tomu mi dopomáhej Bůh
„Mně se moc líbí na křesťanském manželském slibu ta formulace: K tomu mi pomáhej Bůh,“ říká Marie Nováková a dodává: „Skutečnost, že Bůh je na straně vztahu, to není mýtus, ale fakt. Ovšem to, že to musí automaticky fungovat bez našich sil, a že to vždycky dopadne dobře, to už bych označila za mýtus.“ Zároveň připomíná citát, který lze dost dobře uplatnit i mezi manželi: „Dělejte vše, jako by to záleželo jenom na vás, ale důvěřujte, jako by všechno záleželo jenom na Bohu.“
V poradenské praxi se setkává s případy, které když si upřímně položí otázku, jestli pro ten vztah udělali opravdu všechno, zjišťují, že ne. „Je zajímavá pravda – někdy tomu říkáme, že jedna a jedna je sto –, že když každý z páru uzná jediné procento své chyby a udělá krok vůči tomu druhému, najednou zjistí, že z té přehrady, která stála mezi nimi, najednou zmizelo celých sto procent.“
P. Jan Balík manželům rád s jistou provokací navrhuje následující postní předsevzetí: „Kupte si každý pátek něco dobrého a vyhraďte si vždy minimálně jednu hodinu, kterou nebudete nic jiného dělat, než že si spolu sednete a budete hovořit o tom, co prožíváte, jak se cítíte, co vás trápí, co vám dělá radost, prostě si navzájem sdělíte své nitro. Jeden vždy poslouchá a nekomentuje a pak se vystřídáte. Pochopitelně že děti je třeba nechat si v tu dobu pohlídat, mobily odložit a být jen spolu. Nejednomu manželskému páru taková pravidelná hodina zachránila manželství. Takové předsevzetí splňuje přesně to, co má být pátek a období postu. Postním úkonem bude naplánování a uskutečnění oné společné hodiny.“
„Nikde jinde nejdeme tolik na dřeň, jako právě v manželství a v rodině,“ podotýká rodinná poradkyně Eva Labusová a dodává: „Manželství může být obrovským utrpením, ale může být také tím největším obdarováním, jaké nám život přinese. Skrze manželství dostáváme příležitost také k sebepoznání a k osobnímu růstu. Stabilita do vztahu přichází, když připustíme, že hlavní potíž vlastně nemáme s partnerem, ale že neklid a nespokojenost vyvěrá v první řadě z našeho nitra.“
Zdůrazňuje, že manželství a rodinný život jsou tím úspěšnější, čím více se zaměříme na druhého, a ne na individuální prospěch a sebestřednost. To, co obvykle mívají oba manželé společné, je nedokonalost a potřeba růst v lásce. A právě ono „aha“ a uvědomění si „vždyť i ty se mnou to máš těžké!“ může být jednou z věcí, které boří vzájemné mýty.