Zapomenutý pohádkář z Šumavy

Vydání: 2005/50 Církev na horách, 5.12.2005, Autor: Aleš Palán

Příloha: Doma

Výročí 200 let od narození velkého dánského pohádkáře Hanse Christiana Andersena si letos v létě připomněly české knihovny, školy, řada kulturních institucí a hlavně čtenářů. Ve stínu celosvětově proslulého vypravěče zůstalo skryto další kulaté výročí. Ve stejném roce 1805 totiž v šumavské Horní Plané přišel na svět spisovatel Adalbert Stifter - básník, malíř, povídkář, pohádkář a - školní inspektor. Jeho idylické příběhy z čarokrásných končin „Böhmerwaldu“ byly ve své době velmi populární; o jejich znovuoživení se nyní snaží nakladatelství Vitalis.  

Stifter je v německém literární kontextu uznáván jako klasik 19. století. Jeho historizující styl vyprávění zatěžkaný adjektivy a dlouhými - byť romantickými - popisy krajin - současného čtenáře neponouká k rozevření jeho obsáhlých románů; jedna z kritik o něm hovoří dokonce jako o „mastodontovi hlubokého 19. století“. Ani v samotném Německu nejsou tyto Stifterovy práce čteny, přesto je zde známou osobností. Co je přitom dodnes čtivé a záživné, jsou jeho krátké příběhy, pověsti a pohádky z rodné Šumavy. Autor v nich zachycuje idylický svět hustých hvozdů, rozeklaných skal a chaloupek schoulených v údolích; svět, ve kterém měla pevné místo hluboká důvěra v Pána Boha.   

     Stifter se narodil 23. října 1805 v Horní Plané. Jeho nadání rozpoznal učitel zdejší obecné školy, místní kaplan ho už jako malého chlapce začal učit latinu. Kvůli smrti Adalbertova otce se v roce 1817 zdálo, že syn nebude moci dále studovat, nakonec ale přece jen začal navštěvovat gymnázium benediktinského kláštera Kremsmünster. Zde se v blízkém vztahu s vyučujícími patery rozvinul Adalbertův vztah k literatuře, přírodě i víře. Gymnázium dokončil s vyznamenáním a jeho matka si přála, aby syn zvolil povolání duchovního. On se ale s těžkým srdcem a z ekonomických důvodů rozhodl pro studium práv. Školu však nedokončil a na nuzné živobytí si začal vydělávat jako domácí učitel.

Ve čtyřicátých letech publikuje první úspěšné povídky, ve Vídni získává místo domácího učitele v rodině knížete Metternicha a jeho hvězda počíná stoupat. Stěhuje se do Lince, kde je jmenován školním inspektorem - věnoval se kultuře a snažil se o reformu školského systému. Úspěšné období ale netrvalo dlouho: Stifterovi byla funkce inspektora odebrána, život mu velmi komplikovala nemoc jater (opakovaně se léčil v Karlových Varech a Mariánských Lázních) a psychické poruchy. Byl penzionován a v roce 1868 za dodnes nevyjasněných okolností zemřel. Za básníka Šumavy bývá v českém kontextu pokládán Karel Klostermann; ten přitom na Stiftera v mnohém navazuje.

     Stifterovu osobnost připomíná v letošním roce řada kulturních akcí. Ještě v prosinci je k vidění speciální výstava v jeho rodném domku v Horní Plané. Česká pošta vydala letos dokonce příležitostnou známku v nominální hodnotě 12 Kč. Autorem výtvarné předlohy je Oldřich Kulhánek.

* * *

 

Pohádky, pověsti a legendy

Ve svých příbězích se Adalbert Stifter nevracel jen do časů vlastního dětství, ale ještě mnohem dál: rád se rozpomínal na příběhy, které mu kdysi vyprávěl jeho dědeček. Snad každý šumavský kostelíček a boží muka tak v knize legend a pohádek ožívají vlastním poetickým příběhem.

Kniha vychází s citlivými ilustracemi Lucie Müllerové a ve velmi pěkné poloplátěné vazbě. Pokud však rodiče chtějí, aby dítě mělo z pohádek opravdový zážitek, nestačí jen tuto knihu položit na stůl. Těžký, archaický jazyk vybízí k tomu, aby rodiče s malými dětmi četli knihu nahlas a o jejím významu si povídali. Navíc texty pohádek a legend jsou v tomto výboru vybrány z jiných Stifterových beletristických prací (například v románu Hvozd je jako součást děje vyprávějí jednotlivé postavy příběhu), a tak jim někdy trochu chybí začátek a kontinuita. Dítě by to mohlo odradit, dospělý člověk však toto úskalí jistě překoná. A společné čtení této knihy může dítě přivést i k vybídnutí: „Mami, tatí, a jak to bylo za tvého mládí? Povídej.“

Sdílet článek na: 

Sekce: Doma, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay