26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Žádné velké změny nenastanou

12. 4. 2016

|
Tisk
|

Inkluze. Téma, které v poslední době vyvolává v naší společnosti bouřlivé diskuse. A obavy. Jsou skutečně namístě?

Vydání: 2016/16 Nastupující plzeňský biskup se byl představit u sousedů, 12.4.2016, Autor: Kateřina Šťastná

Příloha: Doma



Podle průzkumů agentury IPSOS si 57 % české populace myslí, že je správné vzdělávat děti se speciálními vzdělávacími potřebami společně s ostatními žáky. Na 61 % dotazovaných se dokonce domnívá, že inkluze může být přínosem i pro ostatní zdravé žáky. Třetina respondentů je pak proti inkluzi.
Filip Dostál z referátu církevního školství upozorňuje, že církevní školství jako celek stojí na principu inkluze, tedy na plnohodnotném vnímání a bezvýhradném přijetí žáků s handicapy všeho druhu: „Některé církevní základní školy už od svého vzniku nastavily svůj vzdělávací program tak, že současná změna školského zákona se jich vůbec nedotkne, neboť všechny jeho požadavky už dávno naplňují.“ Ovšem ani mezi církevními školami není názor na současné změny v zákonech jednotný. Námitky zaznívají podle Dostála především ze sektoru speciálních škol, kterých v církevním školství není málo.
„Nám, speciální logopedické škole, se inkluze vyhne,“ říká Dana Špinková, ředitelka Církevní základní školy logopedické Don Bosco v Praze, s tím, že inkluzi považuje za dobrou věc, ale jen jako část systému. „V Česku už dávno funguje. Mnoho dětí je takto bez velkého humbuku integrováno do běžných ZŠ, které to dělají rády a skvěle,“ vysvětluje ředitelka. Také Lenka Felcmanová, místopředsedkyně České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání (ČOSIV), přitakává, že inkluze je u nás již mnoho let realitou. V běžných základních školách se vzdělává téměř 52 tisíc dětí s postižením, z toho téměř 46 tisíc formou individuální integrace. Z celkového počtu 4 100 běžných ZŠ tak individuálně integruje děti s postižením 3 175 škol. Z nejnovějších údajů o zápisech do prvních tříd, které poskytlo Ministerstvo školství, navíc plyne, že nedojde v následujícím školním roce k žádným významným změnám ani přesunům žáků mezi speciálními a základními školami.
Václav Krása, předseda Národní rady osob se zdravotním postižením ČR, se domnívá, že lidé, kteří okolo společného vzdělávání žáků se zdravotním postižením dělají humbuk, tomu buď nerozumějí, anebo nechtějí rozumět. Dodává, že zákon, který už platí téměř rok, nepřináší nic výrazně převratného: ani masový příliv dětí s postižením do běžných základních škol, ani rušení speciálních škol, natož přítomnost dětí s těžkým mentálním postižením v běžných třídách. „Ten zákon přináší jednu zásadní změnu, že stanoví tzv. podpůrná opatření, která umožní vzdělávat se ještě většímu počtu dětí se zdravotním postižením v normálních školách. Takže dítě ve speciální i v běžné základní škole bude mít nárok na stejnou podporu: asistenta, individuální vzdělávací plán, doučování a podobně,“ objasňuje Václav Krása. Další změnou je, že rozvrh dětí s lehkým mentálním postižením se přiblíží rozvrhu ostatních spolužáků.
Také Václav B. Lindauer, který vede na Vyšší odborné škole pedagogické ve Svatém Janu pod Skalou kurzy pro asistenty pedagogů, se domnívá, že od 1. září 2016 nemusí dojít k výrazné změně. „Ano, ruší se praktické školy, ale to je hodně nadsazené, protože nejsou definovány zákonem. Může se stát, že bude potřeba více asistentů pedagoga, ale u nás zatím nezaznamenáváme o toto studium vyšší zájem,“ doplňuje pedagog. Navíc praktických škol je na našem území sedmnáct, což není nijak převratné číslo.
Podle Václava Krásy možná časem přibude rodičů handicapovaných dětí, kteří budou mít zájem, aby jejich potomek navštěvoval spádovou školu – i jen z důvodu lepší dostupnosti. „Ale to je přirozený vývoj, k němuž dochází už řadu let,“ vysvětluje. Také to neznamená, že děti budou za každou cenu integrovány v normální třídě, kde by ostatní žáky zdržovaly. „Školy mohou například zřizovat zvláštní třídy. Není tu snaha ublížit těm, kdo jsou schopní, ale také to neznamená, že ti, co jsou méně schopní, se to nedokážou naučit. Potřebují jen víc času,“ doplňuje Krása. Podle něj bude vždy záležet na rodičích (po konzultaci s poradenskými zařízeními), zda pro jejich dítě zvolí společné vzdělávání, či nikoli. Protože vždycky tu budou děti, kterým vyhovují spíše speciální školy.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou