Z Mansapuru se díky škole stává místo pro život

Vydání: 2015/18 Broumov: nový život pro klášter, 28.4.2015

Příloha: PONS 21

Na konci března se do Indie vypravili na kontrolní cestu svého díla někteří členové Výkonné rady PONS 21. První kroky jednoho z jejích členů Mons. JOSEFA SUCHÁRA vedly do Mansapuru. Strávil zde tři dny.
 
O Immanualovi, žáku naší školy v Mansapuru, se dozvíte více na stranách 12–15. Snímek PONS 21
 
Právě jste se vrátil ze školy v Mansapuru. Jaké to bylo?
 
Mansapur už není bezvýznamná vesnička v džungli plná těch, kdo zápasí o holé přežití do druhého dne. Stojí tu nový kostel a fara, kde bydlí kněží, kteří nedojíždějí. Je tu také komunita sester, jež zde žijí a jsou duchem naší nové školy. Mansapur žije, roste a stává se místem, odkud lidé neutíkají, ale kam přijíždějí a chtějí zde bydlet. Tak Bůh naplňuje modlitby těch nejposlednějších. Propojuje je s těmi, kteří můžou něco udělat, něco dát, s lidmi u nás v České republice. Je veliká radost mít možnost to vidět, dotknout se, být součástí tohoto Božího zázraku.
 
Co pro vás osobně znamená prožitý čas v tak vzdálené zemi s natolik jiným způsobem života?
 
Veliký dar poznání. Ta různost je obohacující, a pokud ji můžete vstřebávat v tak přátelsky rodinném prostředí, je to požehnání. Pro mě jako kněze je navíc velmi povzbuzující jejich víra v sílu modlitby a ztišení před eucharistií jako základ pro: „Jdi, teď můžeš. Já tvůj Bůh jsem s tebou.“ To mě velmi hluboce zasáhlo.
 
V Mansapuru prohrál český tým, jehož jste byl členem, s tamními dětmi jak v kriketu, tak v pexesu. Co budete dělat pro lepší reprezentaci příště?
 
Budeme muset zvolit jiné disciplíny. Např. citáty Járy Cimrmana nebo lední hokej. Tam bychom mohli mít větší šance, ale při jejich šikovnosti kdo ví.
 
Jak odpovídáte lidem na otázku, proč by měli pomáhat někomu neznámému v takové dálce?
 
Protože můžou. Jsou svobodní. Stačí chtít a zapojit se. Pak přestane být človíček v Indii oním neznámým, a stane se i naším přítelem, naším dítětem v naší škole.
 
Ve své farnosti v Neratově jste minulý rok otevřel speciální školu pro děti s handicapem. Lze školu v Indii a tu vaši porovnat?
 
Obě jsou dílem úžasných a zapálených lidí, kteří milují děti celým srdcem. A tato láska je schopná konat zázraky. Je to velmi nakažlivé. Každý, kdo se s nimi dostane do kontaktu, ať u nás či v Indii, potýká se s neodolatelnou touhou zapojit se a pomoci.
 
(ane)

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Speciály, Přílohy



Aktuální číslo 38 17. – 23. září 2019

Světec, který spojuje národy

Novým blahoslaveným, který má blízko k naší zemi, je od neděle 15. září P. Richard Henkes. Jeho beatifikace se konala v německém Limburku a přijeli na ni i poutníci z Česka či Polska.

celý článek


Kapucíni evangelizovali v centru Prahy

Týden nové evangelizace prožili bratři kapucíni a jejich přátelé v centru Prahy. Akce se konala nejen uvnitř kostela sv. Josefa, ale i v jeho okolí – na jednom z nejrušnějších…

celý článek


Hlas, který voněl svobodou

Ve věku 90 let minulý týden v Římě zemřel dlouholetý ředitel české sekce Vatikánského rozhlasu, kněz a jezuita P. Josef Koláček. Přinášíme vzpomínku jeho blízkého…

celý článek


Postoj „vše pro dítě“ převládá

„Mamííí! On mi bere bagrrr!“ rozléhá se dětským hřištěm a podsaditý hošík rve z rukou menšímu kloučkovi erární hračku a chystá se ho s ní mlátit po hlavě.…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay