26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Vztah ke zpovědi je nutné trvale rozvíjet

15. 2. 2012

|
Tisk
|

Vydání: 2012/7 Generální sekretář ČBK: Postupu ČSSD nerozumíme, 15.2.2012, Autor: Jiří Gračka

Příloha: Doma

Svátost smíření neboli zpověď. Pro mnohé je to chvíle setkání s Bohem, který odpouští hříchy, jsou však i lidé, pro něž je návštěva zpovědnice důvodem k obavám. Nepochybně to platí také o dětech, které mají ke zpovědi přistoupit vůbec poprvé. Jak jim tuto cestu usnadnit a pomoci jim, aby se pravidelná svátost smíření stala přirozenou součástí jejich života, na to jsme se ptali v několika farnostech.

Podle Martiny Brestovské, která učí náboženství v Pyšelu na Třebíčsku, je prvním předpokladem toho, aby děti mohly přistoupit ke svátosti smíření, jejich porozumění významu zpovědi. „Mají chápat, že jejich chování má důsledky a ony jsou za ně zodpovědné,“ říká katechetka a dodává: „Ve věku kolem osmi let většinou děti dokážou rozeznat, kdy záměrně udělaly něco, o čem ví, že se dělat nemá, a kdy se jim třeba něco nepovedlo, ale nebylo to tak zamýšleno.“
Už v počátcích přípravy je podle Brestovské třeba vést děti ke každodennímu zpytování svědomí. „Musí si navyknout na vlastní reálné sebehodnocení,“ říká. Nezbytná je ovšem spolupráce s rodinami dětí. „Nejlépe táhnou příklady, když rodič dokáže před dítětem přiznat, že se mu ten den něco nepovedlo, že ho něco mrzí, že něco udělal špatně – a společně to odevzdají Bohu. Tak dítě zcela jasně pochopí, o co se jedná, a není třeba mu to dlouze vysvětlovat pomocí mnoha pouček,“ je přesvědčena Martina Brestovská.
Podobně hovoří i Marie Hyánková, která učí náboženství v Hulíně na Kroměřížsku a ke svátostem dovedla také vlastní děti. „Rodič je ten, kdo by měl znát své dítě nejlépe a může mu jemně naznačit, v čem chybuje,“ říká. Katecheta si podle ní naopak musí udržet odstup. „Nesmí dát najevo, že ví o jejich slabostech, ale má uvádět obecné příklady ze života. Často se mi ovšem v praxi stává, že když probíráme jednotlivá přikázání, děti na sebe spontánně prozrazují, že se jich to týká. Tato opravdová touha po rozlišování dobra a zla mě vždycky těší,“ říká s úsměvem katechetka.

Hříchy shoří na oltáři
Cílem společné přípravy je dát dětem oporu pro jejich svědomí a vysvětlit jim, proč je to či ono pro ně dobré. „Často s dětmi hrajeme hru, kdy dostanou příhodu ze života. Jedno dítě je anděl, druhé pokušitel a oba našeptávají vybranému herci, jak se má zachovat. Děti tak poznávají, že rozlišovat dobro i zlo v životě je třeba opravdu každý den,“ vysvětluje sestra Agnela Pechová SCB, pastorační asistentka děkanátu Moravské Budějovice.
Společně však může probíhat nejen příprava, ale také samotná svátost smíření. „Kromě dětí se při ní sejdou i jejich rodiče, prarodiče a kmotři. Po krátké adoraci děti odcházejí k soukromé zpovědi a po ní jdou k oltáři, kde spálí svůj papírek s hříchy a poděkují Bohu za odpuštění. V tomto okamžiku mají rodiče příležitost k tiché modlitbě za své děti před svatostánkem a poté mohou oni i ostatní také přistoupit ke svátosti smíření,“ popisuje Martina Brestovská.
Přítomnost rodičů má pro dítě i v tento okamžik velký význam. „Už před zpovědí ho rodiče mohou povzbudit, že je to velká milost, a vést ho k tomu, aby za dar odpuštění dokázalo děkovat,“ říká Marie Hyánková. Malí kajícníci se podle ní často bojí, co si o nich pan farář pomyslí, a rodiče je musí ujistit, že kněz ve zpovědnici má radost, že chtějí dát do pořádku své přátelství s Bohem. „Já se svých dětí po zpovědi ptávám: ‚Jak se cítíš?‘ a ony si uvědomují tu úlevu a radost ze znovunabyté čistoty,“ dodává katechetka.

První zpovědí vše teprve začíná
Jak se všechny oslovené ženy shodují, je třeba na postoji dětí ke svátosti smíření pracovat i nadále – jak tím, že jsou povzbuzovány k jejímu častému přijetí, tak tím, že se vyvíjí jejich chápání hříchu. „Při každé akci – během společenství, ve volnočasových programech i ve škole – je k tomu povzbuzuji a ptám se konkrétně, kdy u ní byly naposledy,“ říká sestra Agnela. Podle Martiny Brestovské je užitečné vyhlásit termíny zpovědi určené zvláště dětem, Marie Hyánková zase zdůrazňuje osobní příklad rodičů i katechety.
„Vztah dětí ke svátosti smíření je třeba dále rozvíjet a vést je k tomu, že hříchem nejsou jen špatné skutky, ale také odmítnutí dobra nebo lhostejnost,“ říká Hyánková. „Pokud dětem vysvětlíme, že máme hodnotit svůj život a odevzdávat Bohu své slabosti, může to fungovat i v budoucnosti,“ je přesvědčena Brestovská a dodává: „Znovu ale platí, že nejvíce záleží na rodině, zda dítě vede k živému vztahu s Bohem.“

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou