26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Vyrazíme za hranice všednosti

26. 4. 2016

|
Tisk
|

Kolik jen filmových scén, ba celých filmů s tematikou rodinných výletů obohatilo (nejen) českou kinematografii. Od ikonické familie Homolkových až po útěky z civilizace v Cestě z města. Na rodinné výlety s dětmi si tentokrát posvítíme i v KT.

Vydání: 2016/18 Sekretářem ČBK Stanislav Přibyl, 26.4.2016, Autor: Jiří Macháně

Příloha: Doma



Radost dětí – pokud zrovna nevstupují do náročného období puberty – obvykle nebere konce. „Jsou to emočně nabité zkušenosti – společný podnik za hranice všednosti a běžného života. Někdy se nám pravda nechce, protože nemáme rádi změnu. Zároveň ji ale potřebujeme, abychom vyšli ze stereotypu, poznávali svět, připravili sobě i dětem nové vjemy. Stereotyp nás totiž často udolává,“ připomíná psycholog Michal Petr.
Jenže, jak ukazují zkušenosti, ne pokaždé takový podnik proběhne hladce a obejde se bez zjitřených emocí, které jej mohou dokonale „zazdít“.
Plánovat, plánovat, plánovat
„Základem dobrého výletu je plánování. Ideálně společně s dětmi,“ zdůrazňuje pedagožka volného času Romana Michaela Michalíková. „Obecně nejvíce konfliktních situací nastává, když je výlet naplánován a oznámen bez předchozí porady. Často se pak stává, že program, který je i v dobré víře dětem vnucen, se naprosto míjí účinkem. Výlet je pak provázen otrávenými pohledy dětí, které dávají poměrně jasně najevo, že cokoliv se bude na výletě dít, je prostě špatně,“ připomíná pedagožka.
Ideální je proto podle ní přehodit zodpovědnost za přípravu programu výletu přímo na děti. „Starší děti se navíc mohou naučit řadu velmi užitečných dovedností: vyhledat na internetu zajímavosti, které by chtěly navštívit, naučit se zorganizovat program tak, aby zohlednil jak jejich potřeby, tak přání jejich mladších sourozenců, naplánovat cestu, případně i zajistit jízdenky,“ zdůrazňuje Michalíková.
Na začátku každé faktické přípravy musí stát především respekt k dětem, musíme vědět, co potřebují a co je baví. „Třeba že za dvě hodiny mají hlad a musíme jim dát najíst. Táhnout pětiletého syna na přehnaně dlouhou výpravu už také nejednoho rodiče z podobných nápadů vyléčilo,“ směje se Michal Petr.
Zábava pro všechny
„Jako čtyřicátník si užívám jiné věci a jinak než pětileté dítě. Ve všem bychom měli nacházet prvek zábavy. Jsem-li s dětmi, je dobré být s nimi plně, hrát jejich hru, neboť jsem-li v ní jen jako, budou nespokojené. Někdy je třeba je naučit, co podniknout a jak, aby je to bavilo. Mám kamaráda, co rád jezdí na kole. Naučil to i děti. Bral je pak všude s sebou a stal se z toho hit,“ připomíná Michal Petr.
Nachystat program, naplánovat cestu, sehnat jízdenky, naplnit torny, auto – tomu rozumí všichni. Jenže nedílnou součástí výletu by měla být i rodičovská mentální příprava. „Ve skutečnosti není cílem někam dojet, něco stihnout. Hlavní záměr je: být s dětmi jak nejlépe dovedeme. Musíme být připravení se nerozčílit kvůli každé maličkosti, že nebudou brát naše nápady, že všechno není podle minutovníku a den bude zkrátka strukturovaný jinak,“ zdůrazňuje Michal Petr.
Rodiče by také neměli urputně usilovat o zážitek svých dětí. Když dítě stimulujeme jedním hradem za druhým, klášterem, kostelem, dvanáctikilometrovou túrou, upozorňováním na milion zajímavostí, když s ním běžíme z jedné aktivity na druhou, zaručeně ho otrávíme. „Je to takový moderní edukativní styl, aby se učilo, rozvíjelo své schopnosti. Jenže děti si chtějí hlavně hrát a skrze hru poznávat sebe, druhé a svět, rozvíjet se s radostí,“ připomíná psycholog Michal Petr.
Vrcholem spíše komediálního pojetí výletu je zoufalé úsilí rodičů (nebo jednoho z nich) stihnout úplně všechno, využít každou minutu naplno. Jenže ona prolézačka za restaurací nebo houpačka u hradní pokladny bývá často mnohem větší atrakce než opulentní oběd nebo dvouhodinová prohlídka krásné architektury. „Je to problém mnoha rodičů – přijmout, že stihneme míň vidět, ale zato se spolu zasmějeme, posedíme na louce a větší legraci si užijeme tím, že pozorujeme žížalu, než všechny atrakce v okolí. Zkrátka může to být pro děti lepší než celý ten program, který jsme si vysnili a připravili,“ zdůrazňuje psycholog Petr.
Záložní program neboli plán B
A co když veškeré rodičovské snažení selže a nervy ruply, případně nebyl přijat připravený program? V prvním případě funguje letmá modlitba a na chvíli „odejít ze situace“, jak říkají někteří chlapi – „jít na stranu“. Pro druhý případ je dobré mít připravené alternativy. Nic nezkazíme, když třeba rodinnou skupinku rozdělíme. Máma a táta si vezmou „pod křídlo“ některé z dětí a podniknou v rámci výletu něco zvlášť a přitom společně. „A když je zle, je fajn dát starším dětem více volnosti. Ideální aktivitou je geocaching. Po celé republice jsou na různých místech umístěny tzv. „kešky“ – většinou jsou to krabičky, které v sobě ukrývají nějaké předměty: odznaky, blok, drobné předměty. Tyto kešky se vyhledávají pomocí GPS souřadnic, které si uložíte do mobilního telefonu. Výlet se pak mění v dobrodružství, kdy hledáte ukryté poklady. Některé keše najdete pouze podle souřadnic, některé v sobě ukrývají šifru, kterou je třeba vyluštit, abyste kešku získali,“ uzavírá pedagožka Romana Michaela Michalíková.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou