Vstříc katolické plnosti

Vydání: 2019/9 Krýt zneužití znamená šířit zlo, 26.2.2019, Autor: Martin T. Zikmund

Příloha: Perspektivy 9

Z Říma přišla nedávno zpráva, že nic nebrání, aby byl kardinál John Henry Newman (1801–1890) svatořečen. Původně anglikán, který konvertoval ke katolicismu. Myslitel, který předběhl svou dobu. Veřejně angažovaný teolog, básník a literát, jehož texty patří do zlatého fondu anglické literatury. Muž, který se vymykal.


„Byl to velký Boží muž,“ řekl o kardinálu Newmanovi papež Jan Pavel II. Repro KT

Stal se známým, protože coby vlivný anglikánský teolog přestoupil do katolické církve a na stará kolena byl vyznamenán purpurem. Přitom do Říma jezdil nerad a mezi těmi, co v hierarchii něco znamenali, neměl mnoho přátel. Byl tak jiný než ostatní. Máte mou poslušnost, ale ne nutně můj obdiv – takto pragmatický postoj choval jako kněz ke svým nadřízeným.

Jeho konverze byla dílem Ducha, vedla ho k tomu myšlenková důslednost a duchovní poctivost, neměl zapotřebí někomu nadbíhat, pochlebovat či podkuřovat. Rozhodl se pro svůj krok až ve zralých letech (bylo mu 45 let) a spíše se snažil toto rozhodnutí oddalovat, než že by s ním nějak spěchal. Nechal se vést Prozřetelností, v tomto smyslu zůstal kalvinistou – tento silný vliv svého dětství a mládí sice brzy víceméně odmítl, ale víru v Prozřetelnost si ponechal. A také niternou spiritualitu, třebaže již ne okázalou. Ostatně jeho biskupské heslo znělo: Cor ad Cor loquitur (Srdce mluví k srdci).

 
Veď mne, ty jemné světlo,
veď mne temnotami, které tísní.
Noc je temná, domov je daleko.
Veď mne, jemné světlo.
Veď mne kupředu!
Upevni mé kroky.

Neprosím tě, abych viděl příliš do dáli.
Stačí, abych viděl právě na jeden krok,
na ten první krok.
Veď mne kupředu, jemné světlo.

Nebyl jsem vždy takový jako teď,
ani jsem tě vždy neprosil,
abys mne vedl kupředu.
Rád jsem si sám vybíral cestu,
chtěl jsem dobře vidět kupředu.

Teď mne ale vedeš kupředu ty sám!
Měl jsem v oblibě jas dne
a silnější než bázeň byla pýcha,
která ovládala mou vůli.
Pane, nevzpomínej na minulá léta!

Tak dlouho mi žehnala tvá síla.
Rád bych se nechal vést kupředu přes pole a mokřiny,
skaliska a řeky až do okamžiku, kdy skončí noc
a já budu smět zrána vnímat,
jak se na mne usmívají ti,
které jsem tak dlouho miloval
a které jsem načas musel oželet.
 
(Báseň Lead, Kindly Light napsal John Henry Newman v Bonifáckém průlivu při cestě po Středomoří, převzato z www.pastorace.cz)


Oxfordské hnutí

Newman byl teolog samorost, žádné tuctové zboží, hluboce vkořeněný do kulturní půdy své země, Angličan každým coulem. Oxford se mu stal jeho kulturním domovem. S Oxfordem je spojen i jeho původní věhlas. Patřil coby mladý teolog mezi pár vůdčích anglikánských osobností tzv. Oxfordského hnutí, které usilovalo o větší autonomii anglikánské církve od státní moci a také více zdůrazňovalo katolické principy anglikanismu na úkor protestantských. I tak byla anglikánská církev podle nich „střední cestou“ (via media) mezi římským katolicismem a protestantismem – žádoucí střední cestou, která z obou těchto útvarů měla předpoklady přejmout to dobré, nosné a platné.

Tito mluvčí Oxfordského hnutí, které se stalo celonárodně sledovaným jevem, psali traktáty, v nichž vysvětlovali veřejnosti svá stanoviska a reagovali na aktuální situaci. Celkem bylo těchto traktátů publikováno devadesát a byly značně třaskavé. Jejich autorům se také říkalo traktariáni. Víc než čtvrtinu těchto textů napsal právě Newman. A také ten poslední. Poté byl požádán, aby už nepokračoval. Jeho okolí si všimlo, že už překročil pomyslnou hranici.

Mezitím však napsal velmi důležitý spis o ariánech 4. století. Zahloubal se do patristiky a zkoumal děje církve v době, kdy krystalizovalo vyznání o Nejsvětější Trojici. Jeho hrdinou byl Athanasius a vůbec Alexandrijská škola, ale z tohoto studia vytěžil mnohem víc. Vysledoval a pochopil stěžejní myšlenku, která Newmana proslavila až po jeho smrti, že dogma se vyvíjí.

Heretičtí ariáni ještě před zlomovými koncily z větší části ovládali křesťanskou církev a měli dokonce podporu světské vrchnosti. Přitom však hlásali, že Ježíš byl „pouze“ první ze stvoření, nikoli Bůh, ale člověk, jakkoli výjimečný. Nejsvětější Trojici neuznávali. Athanasius, který jasnozřivě rozpoznal, že ariáni hlásají blud, neustoupil, přestože byl za to poslán do vyhnanství. Pravda se nakonec za dramatických okolností prosadila – a známe ji z Nicejsko-cařihradského vyznání víry, které se recituje při nedělní mši svaté: Světlo ze světla, pravý Bůh z pravého Boha, zrozený, nestvořený, jedné podstaty
s Otcem…

Více v článku, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.

Martin T. Zikmund

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Perspektivy, Články



Aktuální číslo 34 20. – 26. srpna 2019

Matku Marii slavili v Paříži i v Iráku

Jeden z nejdůležitějších mariánských svátků liturgického roku – Nanebevzetí Panny Marie – prožili křesťané po celém světě.

celý článek


Orel stále roste a mládne

Celá orelská organizace prožije v sobotu 24. srpna na Svatém Hostýně spolu s moravským metropolitou a duchovním rádcem Orla Janem Graubnerem tradiční mariánskou pouť. Tentokrát…

celý článek


Milevsko: Živé místo i naleziště

V klášteře Milevsko působí tři premonstráti, jejichž život zdaleka netvoří jen modlitba. Spravují několik farností na rozsáhlém území jižních Čech, fungují jako…

celý článek


Jak udělat s dětmi herbář

Léto a prázdniny jsou ten správný čas pro zakládání herbářů. Slovo herbář je latinského původu (herba latinsky znamená bylina).

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay