Všichni u jednoho stolu

Vydání: 2015/8 Stůjte na periferiích!, 17.2.2015, Autor: Jaroslav Someš

Příloha: Perspektivy 8

Docela nenápadně se vplížil do našich kin nejúspěšnější francouzský film roku 2014, komedie v češtině nazvaná Co jsme komu udělali? Ve francouzském originále Qu’est-ce qu’on a fait au Bon Dieu? je navíc vzýván „dobrý Bůh“.
 
Francouzskému snímku herecky dominují Christian Clavier jako pan Verneuil a Chantal Laubyová jako jeho manželka.Snímek CinemaArt
 
Film u nás nevítaly žádné obří billboardy, přesto si své publikum rychle našel. A neodehrává se ani v kriminálním podsvětí, ani v daleké budoucnosti, hlavními aktéry tu nejsou ani teroristé, ani mimozemšťané, a krev tu nestéká z plátna. Je to snímek z rodu francouzských komedií, které – když se čas od času urodí – mají svůj půvab. Je v nich lehkost, vtip, gallský duch a radost ze života. A přidá-li se nenásilně hlubší téma, je na příjemný zážitek zaděláno. Přesně to se v případě uvedeného snímku podařilo.
 
Trumfem filmu režiséra Philippa de Chauverona, který je spolu s Guyem Laurentem zároveň autorem scénáře, je výchozí dějová situace. Verneuilovi jsou typická francouzská středostavovská rodina, žijící ve výstavním venkovském sídle nedaleko Chinonu. Rodiče dbají na tradiční hodnoty a samozřejmě na katolickou víru. Svým čtyřem dcerám však nechtějí bránit ve štěstí, a tak s rezignací přijmou, když si jedna z nich vezme za manžela Araba, druhá Žida a třetí Číňana (všichni ovšem mají francouzskou státní příslušnost, jsme přece v multikulturním státě!). Nadějí rodičů zůstává nejmladší Laura a ta si k jejich úlevě opravdu vybere katolíka. Navíc katolíka, jehož rodina přísně trvá na svatbě v kostele. Nakonec se však i tentokrát z budoucího zetě vyklube pro Verneuilovy značný problém. Prozrazovat proč by ovšem znamenalo připravit diváka o jedno z nejhezčích překvapení – mimochodem, po filmařské stránce výborně připravené.
 
Z nástinu základní situace je snad jasné, že v Chauveronově filmu nejde jen o obvyklou komedii o rodinných trampotách, nýbrž o konfrontaci ras, národů a náboženství, byť ve veseloherním hávu. Snímek oplývá vtipnými replikami a brilantně vystavěnými situacemi. Nechybí tu ani jemná špetka sentimentu a jako nezbytná zápletka drobný konflikt. Tedy spíš konfliktík, protože i ten plyne z lásky. Ano, celé to působí trochu jako idyla, avšak idyla nepřehnaná a nepřeslazená. Vlastně jako idyla žádoucí, hladící duši, protože se v celém filmu nesetkáme s jedinou nesympatickou postavou a s jediným skutečným střetem. Rasové i náboženské špičkování skončí plánem všech zeťů na společné podnikání a vidět je všechny čtyři, jak o půlnoční mši v katolickém chrámu nadšeně zpívají koledu, vhání slzy do očí.
 
Hlediště kina jinak bouří smíchy a diváci si při odchodu opakují nejtrefnější „hlášky“. Pro nás je to tedy vzácně zdařilý oddechový film. Pro Francouze se však v jeho podtextu skrývá právě ono shora připomínané hlubší téma. Historický vývoj proměnil Francii v multietnický a multikulturní stát, už dlouho řešící problémy tolerance v rasovém a náboženském soužití. Bylo by jistě krásné, kdyby se všichni obyvatelé Francie dokázali sejít u jednoho stolu jako Verneuilových rodina. Ale už v době vzniku filmu to byl jen krásný sen a po lednových masakrech v Paříži v redakci Charlie Hebdo a v košer supermarketu sen snad ještě vzdálenější. 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Kultura, Perspektivy, Přílohy

Diskuse

Multikulturalizmus je něco jako komunismus.. Pedol 20.2.2015 10:31

Zobrazit vše Zobrazit vybrané

Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 46 12. – 18. listopadu 2019

Pouť završí setkání s papežem

Na pouť do Říma se o uplynulém víkendu vypravilo více než dva tisíce poutníků z České republiky. Ve Věčném městě děkují za třicet let svobody a připomínají si…

celý článek


Co přinesl 17. listopad církvi?

Před třiceti lety, v listopadu 1989, se v Československu zhroutil komunistický režim. Po čtyřiceti letech nesvobody se s pádem rudé totality otevřely nové možnosti i věřícím v Boha.

celý článek


Když se řekne 17. listopad

Sametová revoluce se v novodobých českých dějinách pokládá za důležitý milník. Někdo oslavuje nástup svobody – včetně svobody vyznání, jiný možnost podnikání,…

celý článek


Potřebujeme silné příběhy

Dobrým občanem se člověk rodí, nebo stává? Ptáme se P. JOSEFA PROKEŠE, který vyučoval náboženství a religionistiku na českobudějovickém Biskupském gymnáziu po sedm let.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay