Utrpení postabortivního syndromu

Vydání: 2013/11 Kardinálové volí papeže, 13.3.2013

Příloha: HNUTÍ PRO ŽIVOT ČR

 

Psycholožka VLADISLAVA BARTÁKOVÁ z Poradny pro ženy v tísni Aqua vitae (www.linkapomoci.cz) se dlouhodobě věnuje pomoci ženám, které prodělaly potrat. Ptali jsme se na její zkušenosti.

Jak dlouho se věnujete ženám po potratu?

Ve své psychoterapeutické praxi se věnuji převážně ženám, které nějakým způsobem přišly o miminko. Pracuji se ženami, jimž dítě zemřelo v krátkém čase po narození, i se ženami, které porodily mrtvé dítě. Nejčastěji se ale psychické problémy žen, jež se na mne obracejí, týkají traumatu vzniklého po spontánním potratu a po potratu uměle vyvolaném – po interrupci. Téma psychických souvislostí traumatických událostí mne zajímá už od studií, ženám po potratu se věnuji posledních přibližně devět let.

Jak žena pozná, že trpí postabortivním syndromem?

Postabortivní syndrom je poměrně široké označení pro souhrn tělesných a psychických příznaků různého druhu. Můžete si ho představit jako košík různých obtíží, které se mohou projevit v určité míře a ve specifickém zastoupení po prodělaném potratu. Jako i v případě traumatu odlišného původu se u postabortivního syndromu projevují obtíže psychického a psychosomatického rázu; trauma zasahuje také do vztahů, v nichž ženy žijí, takže i narušenou vztahovou rovinu bychom v pomyslném košíku symptomů našli. S traumatem to není při jeho diagnostice jednoduché – oblastí příznaků je mnoho a u každého je onen „košík příznaků“ naplněn jedinečně. Přeci jen je ale možné se něčeho při rozpoznávání postabortivního syndromu chytit: žena, která prodělala potrat, může těsně po ztrátě dítěte pociťovat například nadměrnou podrážděnost, stahuje se jak z emocí, tak z běžných aktivit. Často ženy prožívají pocit bezmoci a úzkost. Později se také mohou dostavit nutkavé představy v podobě znovuprožívání situace potratu, nadměrná citlivost a snížená schopnost zvládat stres, přehnané úlekové a emoční reakce. Časté jsou potíže se spánkem. Jako dlouhodobé příznaky uvedu možné ataky paniky a úzkosti a depresivní nastavení. Ženy po potratu si dále stěžují na psychosomatické potíže, například na bolesti páteře, na bolesti hlavy, potíže se štítnou žlázou. Na tělesné úrovni se zkrátka trauma projeví tam, kde je tělo metaforicky řečeno nejslabší. V případě dlouhodobě neřešených posttraumatických stavů se mohou projevit pocity izolace a odcizení, nezřídka pocit ztráty smyslu života i sebevražedné tendence.

Jako takový poměrně jednoduchý indikátor probíhajícího postabortivního syndromu lze uvést vyhýbání se situacím, které ztrátu miminka připomínají – ženy se vyhýbají kontaktu s těhotnými nebo nemohou snést kontakt s malými dětmi.

Není postabortivní syndrom jen moderní zástěrka pro výčitky svědomí?

Prožívání viny je velkým tématem souvisejícím s potratem, ale svědomí není samo, kdo tu hraje svou roli. Člověk funguje jako úžasný propletenec – splétá se v něm tělo, psychika i duchovní rovina. Proto se také v terapii traumatu pracuje s více oblastmi, ve zkratce říkám se srdcem (dáváme prostor emocím), s rozumem (zasazujeme bolest do kontextu traumatu a životních zkušeností), s tělem (hledáme způsoby zvládání tělových napětí) i s duší (hledáme podoby odpuštění a smysl prožitého).

Může žena najít pokoj, pokud se nesmíří s Bohem?

Mé klientky nacházejí pokoj většinou v přijetí prožité skutečnosti, v tom, že před traumatem nezakrývají oči a dokážou žít se ztrátou, která je potkala. Ruku v ruce s tím je jim prospěšné, když dokážou zasadit svou traumatickou zkušenost do perspektivy, která je přesahuje; když v ní dokážou uvidět smysl. V tomhle lidem napomáhá i usmíření s Bohem. Někdy to ale pro ně nebývá snadné.

Jak se psychicky projeví na ženě, pokud si usmrcení dítěte zajistí vlastní rukou – tím, že sama spolkne potratový přípravek Mifegyne?

Může to mít obdobné následky jako jiná ztráta dítěte. Velmi problematické se mi zdá být ono „spolkne sama“ – jak už jsem říkala, postabortivní trauma souvisí s tématem viny. I ženy po spontánním potratu často cítí vinu, například že na sebe měly dávat větší pozor. Ženy po interrupci prožívají vinu plynoucí z toho, že dovolily, aby byl zákrok vykonán. Pokud žena sama bude tím, kdo přípravek použije, stane se tak „její rukou“ a tím pak pravděpodobně budou její pocity viny velmi ovlivněny. Přijde mi to vůči těm ženám velmi kruté.

Zvažovaly se podle vašich informací psychologické dopady na ženy při registracích tohoto přípravku?

Mám dojem, že téma posttraumatu u nás není veřejně známé a trauma plynoucí z potratu bývá většinou, když ne bagatelizováno, alespoň pomíjeno. Myslím, že psychologické dopady užití tohoto přípravku na ženu jsou asi mimo zaměření posuzovatelů.

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Speciály, Články

Diskuse

Ona stačí jen fysiologie Michal 13.3.2013 22:00

Zobrazit vše Zobrazit vybrané

Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 21 17. – 23. května 2016

Plná katedrála uctila Karla IV.

Vyvrcholením oslav 700 let od narození Karla IV. se stala sobotní bohoslužba v katedrále sv. Víta, které se zúčastnili představitelé státu, církví i několika evropských…

celý článek


Komunisty jsme si zvolili sami

Tohle prvenství českým zemím už nikdo neodpáře. Před sedmdesáti lety, ve volbách konaných 26. května 1946, si voliči vybrali komunistickou stranu.

celý článek


Církev potřebuje ženy i v řídicích pozicích

Bouře ve sklenici vody. Tak by se daly nazvat vzrušené ohlasy na papežova slova při setkání s asi 900 řeholnicemi minulý týden ve Vatikánu, ohlasy, které hlavě katolické…

celý článek


K jezuitům vstoupil v Leopoldově

P. FRANTIŠEK PEVNÝ prožíval jedenáct let na vlastní kůži metody, jimiž komunisté ničili své oponenty. Bez ochranných pomůcek dřel jako otrok i s uranem. Bůh jej přesto…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay