Vydání: 2004/40 Křesťané a ekologie, 28.10.2004, Autor: Aleš Palán

Příloha: Doma

LADISLAV KUBÍČEK

Jste lékař a kněz, věnujete se hraničním oblastem mezi psychologií, gynekologií a krizovými stavy osobnosti. Dalo by se říct, že kdybyste neměl svoje občanské povolání, nemohl byste tuhle činnost dělat?
Rozhodně by to bylo ochuzené. Stále odebírám gynekologické a psychiatrické časopisy, mohu citovat nejnovější poznatky, a ženám, které stojí proti tlaku nemocnic, aby si daly udělat potrat, pomáhá, že neslyší jen nějaké „farářské“ názory.

Můžete být konkrétní?
Těhotná žena někde na Semilsku. Tvrdili jí, že její děcko bude těžce poškozené a nemá se vůbec narodit. Uklidňoval jsem ji: „Uvidíme, jak Pán Bůh dá. Jestli dítě není schopné života, tak my ho vraždit nebudeme, počkáme, až se narodí a necháme ho klidně umřít - pokud je to skutečně tak závažné.“ Páni doktoři byli naštvaní, že žena s potratem nesouhlasí, a dali jí prázdný úmrtní list, aby jim ho na kliniku poslala, aby si úmrtí děťátka mohli vědecky podchytit. To děcko ale nejenom že nezemřelo, ale chodí do školy a má samé jedničky. Ten úmrtní list mají dodnes doma schovaný.

Jak se to může stát? Selže diagnostika, nebo je to zázrak?
To já nemohu posoudit. Jsou ale případy, kdy se zdá, že třeba ledviny nepracují, jenže ony najednou pracovat začnou. Anebo nějaký rozštěp - ten se přece dá operovat a takový člověk může být inteligentní, a mnoho pro druhé vykonat, i když nebude mít tělo v dokonalém pořádku. V kriminálech jsou chlapi jak hory, všichni zdraví, ale jsou to zločinci. Ty necháme klidně narodit, protože nemají zdravotnické překážky, kdežto někoho s rozštěpem bychom vraždili?

Cítíte, že když rodičům pomáháte v jejich rozhodnutí, berete na sebe nějakou obzvláštní odpovědnost?
Samozřejmě, protože se mnohdy opírají jenom o moje doporučení - a to není maličkost. To člověk musí mít nějaké poznatky a vědomosti, a musí taky věřit, že Pán Bůh má své plány. Nelíbí se mi ani zbytečné vyšetřování těhotných žen. „Jste těhotná, musíte sem, musíte támhle...“ Kdepak: nemusí; žádný zákon na to není.

Dá se tedy vyšetření odmítnout?
Jistě, jen pan doktor bude naštvaný. „Musím vám odebrat plodovou vodu, abychom zjistili, jestli se nejedná o nějakou poruchu,“ říká těhotné. Přitom ví o nebezpečí, že při tomto zákroku vznikne zánět nebo potrat. Snažím se rodičku uklidnit, že může doktorovi říct, že si potrat udělat nedá, i kdyby jí zjistili cokoliv - čili je zbytečné odebírat jí plodovou vodu. Rodina v Lovosicích měla dvě zdravé děti, kdežto třetí dítě zemřelo před narozením. Ženu hnali na genetické vyšetření a pak jí tvrdili, že žádné další dítě mít nemůže. Po nějakém čase zatoužila rodina přece jenom po třetím dítěti, ale měli lékařský „zákaz.“ Probírali jsme to: „Nevím přesně, co vám našli, ale máte prakticky dokázané, že děti mít můžete: máte přece dva zdravé kluky. Jestli cítíte, že Pán Bůh chce, abyste dala souhlas k dalšímu potomku, klidně ho dejte.“ Rodiče se rozhodli pro dítě, ale když přišla žena do poradny a oni zjistili, že si dovolila být přes jejich zákaz těhotná, odmítli ji vést v evidenci. Musela jezdit do poradny až do Ústí. Narodilo se jim zdravé děvčátko.

Je možné nějakým způsobem působit na lékaře?
S těmi je to nejhorší - pokud to jsou ateisté, pokládají nás věřící za fanatiky, nebo blázny. Život malého dítěte pro ně není žádná hodnota, zajímají je jen předpisy a případné biologické následky. Provést potrat je jednodušší, než dovést k porodu nemocnou ženu. Jaké bude mít žena po potratu následky ve svědomí, to není věc gynekologa: ať si jde k psychiatrovi. I mezi věřícími lékaři panují často nejasnosti a pochybnosti, jestli je možné důsledně dodržovat křesťanské zásady a zůstat v souladu s medicínskou. Já naprosto jistě vím, že to možné je. Pro mnohé z těchto lékařů je pouze věda suverénně platná, a snad si myslí, že Pán Bůh se musí vědě podřídit.