Úkol každého člověka je probuzení sebe sama

Vydání: 2004/38 Dnešní mladá rodina, 16.9.2004, Autor: Iva Tereza Grosskopfová

Příloha: Doma

JAROSLAV DUŠEK
Kamarád Michala Singera. Herec, scénárista, improvizátor... rolí se tomuto širokospektrálnímu umělci dá určitě přisoudit více. V roce 1981 založil s Janem Bornou divadlo Vizita, které je od roku 1986 postaveno pouze na improvizaci. Několikrát moderoval Českého lva, známe jej z mnoha filmů - Kouř, Pupendo, Želary, Divoké včely, Musíme si pomáhat a další. Je ženatý, má dvě děti.

Mnoha lidmi jste považován za herce-komika. Je to přesně váš způsob vyjadřování?
Bych byl rád, kdybych mohl být šaškem, ne komikem. Nedávno jsem se dočetl, že v Anglii obnovují institut šaška, což bylo prý od Cromwella zakázáno. 400 let tam nesměl šašek existovat. Jeho znovuvzkříšení je dobrou zprávou pro tento svět.

Jako improvizátor musíte reagovat na momentální situaci, nelze se pohybovat v naučených schématech, jediné, co je stále přítomné, je změna.
Když improvizujete, zvyknete si na to, že vše je proud. Slovo změna sem patří, ale zároveň vlastně není potřebné. Je zde totiž stále. Pořád se něco mění a vše je v pohybu. Zvyknete si, že při improvizaci jste zároveň autorem i divákem. Ta zvláštní napínavost mě na tom baví. A baví mne i v životě. Zůstávám takovým divákem, který se snaží své kroky řídit. Ale někdy děláte určité kroky, kterým v té chvíli nerozumíte, jen cítíte, že jsou správné. Je to podobné, jako když zabloudíte v lese, a nějak tušíte, že určitá cesta je správná. Dáte se po ní a teprve tím, že dojdete, si ověříte, že jste se dobře rozhodli. Improvizace ve vás vypěstuje nepředpojatost. Vstupování do předem nedaného proudu neustále nutně ponouká k nějakému přemýšlení. Musíte si klást otázku, jak to vše je a proč to tak je. A tak skutečně žijete.

Každá cesta má svůj cíl. Jaký je ten váš?
Dojít k úplnosti. Myslím, že každý z nás jde vlastně domů.

To znamená, že jdete dovnitř. Když máte domov uvnitř, můžete být doma kdekoli a nemáte problém, všude jste v pohodě. Ten, kdo nepracuje uvnitř, je pak o to aktivnější zvnějšku. Znám mnoho lidí, kteří jsou neuvěřitelně aktivní, ale přitom jsou uvnitř prázdní. Úkolem každého člověka je podle mého názoru probudit sebe sama: vstát ze své vlastní „mrtvoly“, v níž jen mechanicky beze smyslu přežívá. V tom spočívá Kristova cesta.

Foto: Jiří Mach

***

MICHAL SINGER
Kamarád Jaroslava Duška. Vystudoval Filozofickou fakultu UK, kterou ukončil v roce 1984. Po listopadu 1989 působil jako grafik a výtvarný redaktor týdeníku Respekt, od roku 1993 se věnuje výlučně volné tvorbě (maluje, píše básnické texty, eseje, ilustruje básně, apod.). Tvorba se pro něho stala prostředkem k poznávání sebe a světa.

Kam zalétaly a zalétají nejčastěji vaše myšlenky?
Pořád je to nějaké koumání o existenci. A nejdříve jsem vnímal její bolest. Vždy jsou dvě možnosti, jak na tuto bolest zareagovat - buď se zhroutíte, nebo se ji snažíte pochopit a ona vám pak pomůže ve vašem vývoji.

Hovoříte o bolesti. Vnímáte život jako bolestný?
Mně se v mém zkoumání života postupně zdařilo trošičku víc vnímat přítomnost, soustředit se na to, co právě teď dělám a nenechávat se rozptylovat věcmi „před“ a „po“. Bolest vědomí se tímhle postojem postupně vytrácí.

Jaký smysl má existence?
U mě je to směřování k postupnému uvolňování. Tvorba je mi satisfakcí. Když tvořím, jsem v jakési úplnosti. Dříve mne inspirovaly domy a ulice, nyní pozornost světu jakoby ustupuje. Udělám nějaký obraz a on sám přede mne staví další metu, kterou musím zdolat. Neinspiruji se ničím vnějším. Dobře dokončený obraz otevírá východiska. Klade mi nové otázky.

Jak jste se poznali s Jaroslavem Duškem a jak byste ho charakterizoval?
Když řeknu, že jsme se potkali na filozofické fakultě, je to velmi banální. Bylo nám to nějak souzeno. Kdykoli se vidíme, těším se ze setkání a shodných životních postojů. Jaroslav je velmi poctivý v tom, co dělá, jak žije. Usiluje žít správně. To není málo.

Jak vnímáte Boha?
Pokud bych mohl nazvat Boha Jednotou nebo „Zcelením“, lze říci, že se v něm ocitám vědomě zejména tehdy, když pracuji.

Co nemáte rád?
Opak „celé“ mysli je mysl roztříštěná. Nemám rád roztěkanost.

Čím vás obohacuje rodina? Jste ženatý, máte dvě děti...
Na rodině je krásné, když se postupem času její členové stávají přáteli. Nám se to daří. Ale člověk se musí naučit být svobodný a dát svobodu druhým. Každý si musíme umět řešit vlastní potíže. Komu dojde, že je to jenom na něm, přestane zneužívat svého postavení; v příbuzenských, kamarádských, ale i pracovních vztazích.

Foto: Jiří Mach Sdílet článek na: 

Sekce: Doma, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 33 15. – 21. srpna 2017

Olomouc žije setkáním mládeže

Nejvýznamnější událost mladých křesťanů v tomto roce – Celostátní setkání mládeže – vrcholí tento týden v Olomouci.

celý článek


Rodiny prošly metropolí

Oslavit rodinu se do centra Prahy vydaly stovky účastníků Pochodu pro rodinu.

celý článek


Přestat pít? Když to nejde

Není snad falešnějšího obrazu alkoholika: často opilý, špinavý a páchnoucí muž, povalující se v hospodě a pak ve škarpě. Jistě je nemálo takových. Skutečnost, jak…

celý článek


Vrátit se k modlitbě s papežem

Na duchovní straně 10 každý měsíc zveřejňujeme papežské modlitební úmysly. Jak vznikají a k čemu slouží? Ptali jsme se P. FrédéricA FornosE SJ, ředitele Světové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay