Tentokrát až tam na sever

Vydání: 2006/47 Umí být církev vděčná?, 21.11.2006, Autor: Ludmila Křivancová

Příloha: Doma

Pokud jste ještě nenavštívili Jizerské hory, doufám, že vás k tomu tímto příspěvkem navnadím. Necháme stranou nejznámější místa v okolí Liberce a Jablonce a podíváme se do Frýdlantského výběžku. Ubytování ve Frýdlantu, Raspenavě či Hejnicích seženete snadno.

Městu Frýdlant vévodí hrad a zámek. Před návštěvou si ale namasírujte nohy, protože prohlídka trvá 1,5 – 2 hodiny. Stojí za to. Hrad Frýdlant je narozdíl od některých jiných hradů skvěle vybaven starým nábytkem, zbraněmi a jinými rekvizitami. Kaple a renesanční zámek byly postaveny na přelomu 16. a 17. století Markem Spazziem di Lancio. Všechny milovníky drobnůstek a maličkostí jistě potěší jeho bohaté zařízení – uvidíte dámské a pánské patro, i tajné schůdky, které zase tak úplně tajné nebyly. Velmi originální je kaple se dvěma oltáři – katolickým a protestantským.

Ďáblík bahenní
Protože se právě vyčasilo, stihneme ještě malý výlet.
Z frýdlantského náměstí se vydáme po zelené turistické značce směrem do Višňové. Značka nejprve vede podél kolejí, pak nás dovede na Hůrku. Popojdeme kilometr po žluté k meandrům říčky Smědé. (Copak vlastně jsou ty meandry? Přece zákruty!) Tato přírodní rezervace je bohatým nalezištěm vzácných rostlin a živočichů. Roste tu ďáblík bahenní, lilie zlatohlavá a mezi zvířaty najdeme i vydru říční či jeřába popelavého. Vylezeme na Holubí vrch a štrádujeme údolím Bulovského potoka do Višňové. Příroda je tu opravdu romantická: bublající potůček, stromy a úžasný klid.
Višňová leží těsně u polských hranic. Do kostela Svatého Ducha se sice turista nedostane, ale i zvnějšku je vidět práce P. Ladislava Kubíčka a jeho farníků, které připomíná pamětní deska. Bolavou historii česko-německých vztahů ukazují náhrobky kolem kostela. Hřbitov byl zničen. Naštěstí ale nebyla zničena místní architektura. Višňová a okolní obce se pyšní podstávkovými domky, plodem hornolužické lidové architektury. Čtyři domy v obci jsou památkově chráněné.
Ačkoliv jsme křesťané, neuškodí navštívit Pohanské kameny nad obcí. Jedná se o skupinu mohutných balvanů z rumburské žuly. Ještě koncem 19. století byly Pohanské kameny považovány za lidský výtvor, ve skutečnosti se však jedná o výtvor přírodní. Je pravděpodobné, že v minulosti sloužily jako kultovní místo. Na vlakové nádraží je to kousek a my se ještě můžeme pokochat hezkými výhledy z místní lokálky. Výlet zvládnou i malé děti, můžete pro ně připravit nějakou hru – třeba poznávání podzimních stromů. Sdílet článek na: 

Sekce: Doma, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 7 13. – 19. února 2018

Půst je cesta k sobě, Bohu i druhým

Čas odříkání a újmy je pouze jednou z podob čtyřicetidenního období, do něhož vstupujeme touto Popeleční středou. Půst však klade na křesťany mnohem větší nároky.…

celý článek


Putuji směrem k Domovu, píše Benedikt XVI.

O víkendu uplynulo pět let od rezignace papeže Benedikta XVI. Stalo se to poprvé po 600 letech. Nyní oznámil, že už je „na pouti k Domovu“.

celý článek


Uznán 70. zázrak z Lurd

Biskup Jacques Benoit-Gonnin ze severofrancouzské diecéze Beauvais vyhlásil, že církev uznává uzdravení řeholní sestry Bernadette Moriauové (79) za lurdský zázrak. Je v…

celý článek


Jak může vypadat dobrý půst?

Někteří lidé se nad otázkou v titulku příliš nezamýšlejí. Občas si něco odepřou, nejedí maso a jsou uchlácholeni zkušeností, že stejně tak, jako půst přišel, tak zase odejde…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay