Téma: babičky

Vydání: 2005/10 Svět řízený ženami, 2.3.2005, Autor: Dagmar Pohunková

Příloha: Perspektivy

Rádi bychom měli církev mladou a dynamickou, pulzující životem, aby vydávala zřetelné svědectví a přitahovala ty, kdo jsou mimo ní. Taková církev jistě existuje, ale ne všude. K tomu, aby člověk v našich končinách objevil její mladistvou a dynamickou tvář, musí už být „uvnitř“, musí chtít hledat a umět rozlišovat podstatné od nepodstatného.

Nejen pro povrchního pozorovatele, ale i pro mnohé aktivní věřící převažuje - zejména na českém venkově – představa církve jako hrstky babiček v pracně udržovaném kostelíku, recitujících růženec, zpívajících táhlé písně s texty z předminulého století na jedné straně, a uhoněného, unaveného kněze na straně druhé. Slýcháme názory, že je neekonomické a nerozumné plýtvat energií a prostředky kvůli „těm několika babičkám“. A také domněnku, že by to snad šlo řešit i jinak.

Babičky většinou sedávají v lavicích, kterým se říká „vdovské“, a to i ve větších a živých kostelích - bez dědečků, kteří buď zemřeli, nebo se během let kamsi vytratili, ale i bez dětí a vnoučat. Sedávají na svých „vysezených“ místech, každá sama se sebou a se svým Bohem, se zatrpklými a unavenými rysy ve tváři. Úsměvem ožívají až při pozdravení pokoje. Někde ale i ty babičky působí dojmem živého společenství, „dobré party“, která se raduje i ze vzájemného přátelství a setkání u Kristova stolu. A každá z nich se nějak snaží přispět k utváření společné hostiny.

V prvotní církvi tvořily „vdovy“ zvláštní stav, měly svou funkci - bývaly sice závislé na pomoci místní církve, ale samy také pomáhaly tam, kde bylo třeba. I dnes mají naše „babičky“ v církvi svou funkci. Každá z nich má za sebou svůj vlastní, neopakovatelný, většinou těžký život. I když třeba nevytvořily navenek pozoruhodné dílo, sloužily životu, předávaly jej a udržovaly - pečovaly o ten kus stvořeného světa, který jim byl svěřen. Do toho bylo třeba vkládat spoustu lásky - často slovy nešikovně vyjádřené, často nedoceněné, přesto však vzácné a nepostradatelné. Dnes žijí mnohdy už jen vzpomínkami a trápí se tím, že nedovedly svým potomkům předat živou víru. V měnícím se světě to prostě neuměly a neměly k tomu ani sílu. Často jim v tom bránil jakýsi stud, takt, respekt k autonomii odrostlých dětí i vnoučat. Útěchou jim může být výrok kteréhosi teologa, že Pán Bůh sice nemá vnoučata, ale že si sám nově povolává každého člověka za svého syna či dceru.

Hlavně bychom to ale neměli Pánu Bohu kazit a neklást mu  překážky. To znamená, měli bychom žít s trochou humoru v trpělivosti, důvěře a naději. Ani jedna z babiček, dokud žije, není duchovně hotová a zralá, každá nejspíš ještě má dost práce sama se sebou. A každá z nich - jednotlivě či společně s jinými - může pláštěm svých modliteb přikrývat a chránit ty, na nichž jí záleží a kteří jí takto byli svěřeni. Blízké i vzdálené. Prosit za živé, mrtvé i dosud nenarozené, a tak i v křehkém stáří sloužit životu jako spojka mezi generacemi. V tom jsou právě tyto „babičky“ pokladem církve, byť to leckdy na první pohled nemusí být zřejmé. 

Sdílet článek na: 

Sekce: Perspektivy, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 28 10. – 16. července 2018

Velehradská pouť i se sv. Ludmilou

Před obrazem Panny Marie a vedle ostatků sv. Ludmily se na Velehradě 5. července slavila cyrilometodějská poutní mše, při které biskupové zasvětili zemi Mariinu Neposkvrněnému Srdci.

celý článek


Česká církev zve evropské biskupy

Na čtyřicet předsedů biskupských konferencí Evropy možná už za dva roky navštíví Prahu. Pozvánka pro ně byla jedním z bodů jednání České biskupské konference.

celý článek


Blízký východ, kořen našich duší

Papež František pozval do jihoitalského Bari, kde spočívají ostatky sv. Mikuláše, patriarchy všech církví zastoupených na Blízkém východě. Společně prosili o Boží…

celý článek


Vietnamští komunisté: Umlčte kněze

Vietnamská církev bývá nazývána „první dcerou církve“ v Asii, evangelium se tu hlásá už půl tisíciletí. Zároveň zde ale už třiačtyřicet let vládnou komunisté…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay