26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Te Deum - číst, či nečíst?

10. 4. 2006

|
Tisk
|

Vydání: 2006/15 Velikonoce, 10.4.2006, Autor: Tomáš Machula

Příloha: Perspektivy

Pod názvem Te Deum se objevil nový časopis, který si klade za cíl být časopisem skutečně katolickým, tedy bez různých přívlastků, věrným pravdě a učení církve. První zdarma distribuované číslo ukazuje, že si okruh redaktorů a spolupracovníků pod tímto cílem představuje především silnou věrnost tradici, nedůvěru k modernímu světu a kritiku změn v katolické církvi, k nimž došlo v posledních desetiletích. Vznik tohoto časopisu můžeme chápat i jako snahu o zaplnění mezery, která se objevila po zániku Mezinárodního Reportu, jehož cíle byly přinejmenším podobné. Mezinárodní Report byl dříve Mezinárodním katolickým Reportem, dokud nemusel na intervenci kardinála Vlka adjektivum „katolický“ ze svého názvu vyškrtnout. Podle kanonického práva (kánon 216) totiž musí mít název „katolický“ předchozí povolení kompetentní autority, tj. v tomto případě místního biskupa. Nový časopis Te Deum má v podtitulu slova „katolický dvouměsíčník“. Vzhledem k tomu, že je Te Deum v mnoha ohledech tradicionalističtější a kontroverznější než zmíněný Report, nabízí se otázka, zda se nebude historie škrtání katolicismu z názvu opakovat. Předpokládám ale, že na rozdíl od Reportu by redakce Te Deum podobnému požadavku stejně neustoupila.

Tradicionalisticky orientovaní křesťané mají samozřejmě právo jasně deklarovat své postoje a přesvědčení a ti, které jejich názory rozčilují, by se neměli zlobit, že časopis jako Te Deum existuje. Může být přece součástí tolik prosazovaného dialogu a plurality (i když to nejsou asi zrovna hodnoty, k nimž se tradicionalisté z Te Deum nadšeně hlásí). Některé stránky v časopisu jsou přitom docela pěkné a lze se do nich se zájmem začíst. Na druhé straně jsou zde i texty, které jsou nejen kontroverzní, ale přímo nešťastné. Příkladem může být úvaha M. Semína (již dříve zveřejněná na internetu) o Limbu puerorum. Semín zde kritizuje nejen H. Urse von Balthasara nebo papežského kazatele R. Cantalamessu, ale i Jana Pavla II. a Benedikta XVI. za jejich přílišný optimismus ohledně osudu nepokřtěných dětí. Připomeňme, že limbus puerorum je nauka, podle níž zemřelé nepokřtěné děti prožívají aspoň přirozenou blaženost, když bez křtu nemohou dosáhnout blaženosti nadpřirozené. Kardinál Ratzinger ji v jednom svém vyjádření označil jako „teologickou hypotézu“, Semín se domnívá, že je to „jistá nauka“ a její opuštění současnou teologií i magisteriem pokládá za oslabení učení církve a za jednu ze známek „neomodernistických tendencí v církvi“. Pochybovat o limbu nebo obhajovat limbus je samozřejmě možné. Teologie je zde mimo jiné od toho, aby kriticky prověřovala své koncepce. Ale zde už nejde jen o teologii. Jde i o napadání postojů magisteria (neboť Semínovo vyjádření podle mého soudu překročilo hranice kultivovaného nesouhlasu, o kterém velmi vyváženě mluví např. Donum veritatis). To ale nepřekvapí, neboť přinejmenším názorová spřízněnost se schismatickým lefébvristickým kněžským bratrstvem sv. Pia X. je v řadě článků více než zřejmá.

Problematičnost časopisu však není pouze věcí lefébvrismu na jeho stránkách (je však třeba spravedlivě uvést, že časopis jako takový se k lefébvrismu formálně nehlásí). R. Malý, který v žádném případě lefébvristou není, např. na straně osm a devět kritizuje udělení papežského vyznamenání bývalému rektorovi UK prof. Wilhelmovi za zásluhy o reformu pražské teologické fakulty. Namítá, že vzhledem k charakteru vyznamenání je osobnost bývalého rektora problematická. Opět lze říci, že každý věřící má Kodexem kanonického práva zaručené právo na to, aby prezentoval svůj názor, a to i kritickou výhradu vůči biskupům. Předpokládá se ale kultivovaná forma, kterou při vší úctě článek R. Malého postrádá. Na první pohled zarazí tvrzení, že nešlo o reformu, ale o „likvidaci“ vedení fakulty, což je naprosto neadekvátní formulace připomínající rétoriku padesátých let. Podobné je to i u způsobu, jakým se Wilhelmovo vyznamenání prezentuje. Po úvodu o udělení vyznamenání a o prof. Wilhelmovi se totiž větší část článku věnuje jiným případům „tohoto druhu“ (sic!), totiž udělení téhož vyznamenání komiku Hopeovi nebo mediálnímu magnátovi Murdochovi, který prý šíří tvrdou pornografii. R. Malý ironicky poznamenává, že už zbývá jen udělit toto vyznamenání sexuologovi R. Uzlovi, předsedovi Gay iniciativy J. Hromadovi a podezřelému podnikateli R. Krejčířovi. Ať už si člověk myslí o roli prof. Wilhelma ve změnách na KTF nebo o jeho předlistopadovém členství v KSČ cokoli, jeho zařazení do společnosti pornomagnáta (jak R. Malý ve svém textu učinil) je ranou pod pás. Člověk se navíc musí ptát, zda je „aktem směřujícím jasně proti zájmům celého církevního společenství“ (citace ze závěru článku) vinen papež, papežská kurie nebo pražský arcibiskup, který vyznamenání prof. Wilhelma navrhl.

Co říci na závěr? Apoštol Pavel říká (1Sol 5,21), abychom vše zkoušeli a dobrého se drželi. Co se mě osobně týče, Te Deum jsem zkusil, a rozhodně si ho nepředplatím.

Zapjte se do diskusního fóra o tomto časopise a dalších tématech - DISKUSE A NÁZORY
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou