Stačí prostě být spolu

Vydání: 2018/51-52 Bílé stuhy nového začátku, 18.12.2018, Autor: Kateřina Šťastná

Příloha: Doma 51-52

Štědrý den je tu. Celý rok se na něj těšíme, ale někdy přinese přes veškerou snahu místo radosti spíš zklamání a rozčarování. Jak je to možné a co s tím?

 
„Šťastné a veselé“ zdaleka nemusí znamenat „dokonalé“. Ilustrační snímek Miroslav Čačík

V médiích a reklamách vidíme obrazy spokojených rodin, nablýskaných domácností, spousty dárků pod stromečkem, odpočatých maminek, spokojených tatínků a hodných dětí. Vánoce si pojíme tak trochu s „idylkou“. Ovšem realita se někdy trochu, jindy dost výrazně od tohoto ideálu liší. Dá se to zařídit i jinak?

Děti to mají jednoduché. Když jsme se ptali, jak si ony představují šťastné Vánoce, odpověděly: Být s rodinou. Mít stromeček. Jíst cukroví a těšit se na dárky. Jít do kostela. Zpívat koledy. Koukat se na pohádky, protože o Vánocích jsou nejlepší pohádky z celého roku. Zároveň přikývly, že u nich doma Vánoce šťastné a veselé jsou. Proč si to tedy tak často my dospělí nemyslíme?

Nemusí být vše dokonalé

Psycholožka a trojnásobná máma Pavla Koucká říká, že společnost je nastavená na perfekcionismus. To, co vidíme v reklamách, považujeme za ideál – a ten ideál také chceme mít. Jenomže: Místo toho se ještě na Štědrý den odpoledne po bytě válí dětské oděvy a hračky. Děti se poperou. Zatímco maminka nestíhá, ony sedí u televize. Tatínek se zavře do ložnice a celé odpoledne tam „něco“ balí. Mamince se při obalování kapra vysype strouhanka po zemi, kterou před chvílí konečně vytřela. A děti už zase kňourají: Mamíí, já mám hlad. A kdy už dostaneme dárky? A uvidíme to zlaté prasátko? Pak rychle do kostela, a protože je nám zima, tak zase rychle zpátky. Zahřát se, večeřet… Mamí, já tam mám kost. Mamí, mně ten kapr nechutná! Co je to v tom salátu, to nechci… A kdy už přijde Ježíšek?

Pavla Koucká zdůrazňuje, že většina domácností není nablýskaná jako z reklamy. Jsou-li ženy zaměstnané, často přípravy honí na poslední chvíli, a taky si mnohdy myslí, že to je všechno na nich. „Pak jsou v napětí a snadno vybouchnou i kvůli maličkosti,“ míní Pavla Koucká s tím, že na pozadí toho všeho je perfekcionismus. A potřeba mít Vánoce dokonalé vyvolává napětí.

Vytvořte si vlastní tradice

Víte, kdy se novomanželé poprvé pohádají? Psycholožka Hana Imlaufová říká, že to bývá často o prvních společných Vánocích. „Každý si nese představu krásných Vánoc ze své původní rodiny. Máme je spojeny s barvami, vůněmi, hudbou, tradicemi. Je to tedy na rovině emoční,“ vysvětluje Hana Imlaufová. Jenomže každá rodina slaví Vánoce trochu jinak a právě z rozdílných očekávání plynou hádky.

Ideální by bylo si s partnerem vyříkat své představy ještě dřív, než první společné Vánoce nastanou. Ale pokud jste to propásli, i po letech manželství není od věci si své představy znovu vyjasnit. „Nemusíte kopírovat tradice z jedné nebo z druhé rodiny, ale můžete se jimi inspirovat a vytvořit si nové – takové, jaké budou jen vaše,“ říká Hana Imlaufová. Tradice totiž považuje za důležitý prvek, který posiluje identitu rodiny. Je zkrátka dobré mít rodinné tradice. Ovšem ne vždy a za každou cenu. Imlaufová vzpomíná na scénu z filmu Pelíšky, kdy rodina o Vánocích s ne příliš velkým nadšením lije olovo. „Tradice by měly být k dobru, k posílení radosti, že je nám spolu dobře, a ne k naštvání,“ zdůrazňuje.

Filé? Neexistuje!

„U nás se na Štědrý den snídala vždycky vánočka a na oběd byl štrúdl.“ „My jsme na Štědrý den nejedli nic.“ „Proč se postit, když slavíme Ježíšovy narozeniny?“ Zkrátka „jídelních“ tradic je na Štědrý den nepřeberně. V některých rodinách musí děti „kosti nekosti“ sníst smaženého kapra, protože „tak se to prostě dělá“. Jinde dostanou řízek, přestože „na Štědrý den se nejí maso“. Ještě taky rozkrojit jablko, přinést domů Betlémské světlo, zazpívat koledy u stromečku. „Dokud nezazpíváš, nedostaneš dárky,“ slyší někdy děti z úst rodičů.

Je zajímavé a překvapivé sledovat, jak to má každý jinak, a přesto je pro něj to „jeho“ velmi důležité. Věděli jste ale, že kapr a salát nebyly vždy tradiční vánoční jídla? Že dřív jedli lidé kousek chleba, luštěninovou polévku a pak „kubu“? Že místo cukroví se jedlo sušené ovoce, vánočka a oříšky? Až budeme naše děti nutit jíst kapra, můžeme mít i toto na paměti. Kdo ví, jestli za sto let nebude „tradiční“ vánoční jídlo třeba hamburger.

Jsou to „naše“ svátky

„Nemělo by to být tak, že rodiče připraví pro děti Vánoce, ale že my všichni si je připravíme společně,“ vybízí Hana Imlaufová. Pavla Koucká k tomu poznamenává, že doma to s úklidem ani množstvím cukroví nepřehání, a chce, aby děti pomáhaly. Osvědčilo se jí, když si jednotliví členové rodiny rozeberou dílčí činnosti, než aby jim byly přidělené. „Na tom, jestli jsou vytřené všechny poličky, vánoční pohoda nestojí. Jsme to my, rodina, kdo ovlivní, jestli budou naše Vánoce šťastné a veselé,“ dodává. Hana Imlaufová doporučuje třeba už na začátku adventu si jako rodina sednout a sepsat, co všechno bude třeba v následujících týdnech udělat a kdy: „Když to my, dospělí, dokážeme správně zkomunikovat, děti budou nadšené, že se na tom všem mohou také podílet. Že jejich přičinění je důležité.“

Když jsme se ptali dětí, co samy mohou udělat pro to, aby Vánoce byly šťastné a veselé, odpověděly: Pomáhat rodičům. Dát jim nějaký dárek. Upéct společně cukroví. Poděkovat Ježíškovi za dárky… Možná by nebylo od věci, abychom my, dospělí, alespoň na Štědrý den zkusili být jako děti. Pak třeba budou naše Vánoce mnohem šťastnější a veselejší.

KATEŘINA ŠŤASTNÁ
 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články



Aktuální číslo 21 21. – 27. května 2019

Chrámy zvou k noční návštěvě

Více než 1 600 kostelů a modliteben se tento pátek zapojí do Noci kostelů. Stovka z nich poprvé.

celý článek


Redakci KT navštívil nuncius

Minulé úterý zažila redakce vzácnou návštěvu. Do týdenní porady se zapojil apoštolský nuncius Charles D. Balvo.

celý článek


Pouť se čtenáři na Velehradě

Pro čtenáře, posluchače a diváky křesťanských médií připravili jejich tvůrci společnou pouť na Velehradě. Uskuteční se na Den dětí – v sobotu 1. června.

celý článek


Jak žít v náboženské pustině

Kostel praská ve švech. Na nedělní mši svaté se sejde tolik lidí, že musejí stát. Věková skladba je pestrá. Takové poměry jsou v některých oblastech spíše vzácným jevem.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay