Vydání: 2017/51-52 Vstoupit do těsné betlémské jeskyně, 19.12.2017, Autor: Alena Scheinostová

Příloha: Vánoce KT

„Pamatuji si ještě ze své časné dospělosti, jak se na návštěvách u mých tet a strýců, ještě než přišlo na stůl kafe a buchta, nejdřív ze všeho prohlížela alba. V těch měli uchované svoje sbírky pohlednic,“ vzpomíná pro KT historik Jaromír Polášek z Muzea Beskyd ve Frýdku-Místku.
Se svou manželkou Jiřinou sbírá staré pohlednice už dvě desítky let a jejich kolekce čítá desítky tisíc kusů. Vánočních přání a novoročenek je mezi nimi přes třicet tisíc. Často pocházejí z někdejšího Rakouska-Uherska, které ve „zlatém věku pohlednic“ na konci 19. století patřilo k „pohlednicovým mocnostem“, spolu s Anglií, Německem či Francií. Pohlednice Poláškových jsou také polské a samozřejmě české provenience.
Zasílání pohlednic se přitom stalo obecně rozšířeným zvykem až během 1. světové války. Jaromír Polášek připomíná průkopníka, nejvyššího českého purkrabího hraběte Karla Chotka, který si o Vánocích roku 1827 nechal namalovat tzv. blahopřejní lístky a ty rozeslal svým přátelům s přáním všeho dobrého a s omluvou, že je nestačí navštívit osobně. Až roku 1869 pak rakouská poštovní správa uvedla do oběhu první korespondenční lístky. „Hned v prvním roce bylo prodáno více než devět a půl milionů lístků! Úspěch rakouské pošty následně podnítil i další země k vydávání vlastních korespondenčních lístků,“ uvádí Jaromír Polášek. „Teprve časem ale kohosi napadlo nakreslit na volnou plochu korespondenčního lístku obrázek. Koho – to už dnes nezjistíme.“
„Budeme na Štědrý večer na vás vzpomínat. Vzpomeňte si také.“
Pohlednice s vánočními a novoročními motivy se objevily mezi prvními (čeští sběratelé zvaní kartofilové hovoří o roce 1897–1898, jímž datovali nejstarší dochované české pohlednice jejich odesilatelé), spolu s vyobrazeními měst a památek, anebo s hospodskými výjevy, zvířaty a exotickými krajinami. Patřily ale k luxusnějšímu zboží – jejich cena ještě roku 1905 odpovídala celodenní dělnické mzdě. Všechny ty zimní krajiny, prostorové i rozkládací betlémské výjevy nebo motivy Svaté Rodiny byly tak dlouho spíše sběratelskou záležitostí. Ostatně na pohlednice se tehdy vyráběla i speciální alba a v nich se pak v lepších domácnostech uchovávaly společně s rodinnými fotografiemi. Sběratelé se na přelomu století sdružovali ve spolcích, vydávali specializované časopisy, a dokonce pořádali i mezinárodní výstavy.
Období první světové války přineslo se zlidověním pohlednic také obměnu vánočních motivů. „Často se na nich objevují rakouští vojáci v uniformě, u stromečku nebo v rodinném kruhu,“ popisuje Jaromír Polášek. „Máme ve sbírce i vánoční pohlednici, na které stojí František Josef I. s německým císařem Vilémem bok po boku a nad nimi se sklání anděl.“ Jak upozorňuje, válečné motivy byly jen záležitostí první války. Za té druhé z pohlednic vymizelo vše konfliktní, politické, ale také náboženské. „Jsou to samé zimní krajiny a unylé děti, které staví sněhuláky, na špatném papíře a málo barevné, protože se muselo šetřit,“ shrnuje historik.
Skutečnou pestrost vánočních motivů vnesla na pohlednice 20. léta. Tehdy se k dětem ve sněhu přidali andílci, zářící stromečky s dárky, hodování, výjevy rodinného štěstí. „Ve dvacátých letech se také objevily první ‚ladovky‘. Josef Lada jich namaloval zhruba čtyři sta, na tři stovky jich máme ve své sbírce,“ pokračuje Jaromír Polášek. Nesmírně oblíbenou autorkou vánočních pohlednic se v meziválečném období stala malířka Marie Fišerová-Kvěchová. Také ona vytvořila několik stovek vánočních přání. Obliba známých pohlednic od Mikoláše Alše přišla později a skutečně výrazná byla až v 60. letech.
„Posílám vám Ježíška s vozem, vyberte si, co chcete, a vůz nám pošlete zpátky. Šťastné Vánoce všem v domě!“
Pokud se ale někde promítly „velké dějiny“, co se týká pohlednic, opravdu nepřehlédnutelně, byly to náboženské motivy. Mariánský obraz zavěšený na vánočním stromečku uctívají vojáci na pohlednici z první války, najdou se i skautské nebo sokolské vánoční pozdravy se Svatou rodinou. Od 20. let pak příležitostně někdo vydal snímek kostelního betléma, pochopitelně černobílý. „Máme i Madonu s Ježíškem mezi prostými havíři a s ostravskými šachetními jámami v pozadí,“ přidává Jaromír Polášek.
„Po druhé válce se pak Svatá rodina objevuje nejdříve celá i s koledníky, následně svatý Josef mizí – patrně odešel do výroby. Panně Marii a Ježíškovi zase zhasne svatozář. V konečné variantě už pak máme jenom Ježíška s dětmi a zvířátky,“ popisuje sběratel. Křesťanské motivy, ale třeba i rozsvícený stromeček slavily návrat až od 60. let, než je v časech normalizace opět vystřídaly fotografie prostřených stolů nebo větviček s ovocem, ořechy a svíčkami.
„Padesátá léta u nás ale kupodivu nepřinesla záplavu budovatelských motivů doprovázených rozzářenými vánočními stromečky,“ uznává sběratel drobnou dějinnou výhodu. „Nedopadli jsme jako v Sovětském svazu, kde i novoroční Míša, hrdinný kosmonaut či děda Mráz byli opatřeni nezbytnou rudou pěticípou hvězdou.“ Alespoň zpočátku se také objevovaly „lidové“ a „vlastenecké“ momentky krojovaných postav u štědrovečerního stolu.
„Veselé Vánoce, s pozdravem Alois. Byl jsem na pohřbu Josefovi, ležel týden a měl zápal mozkových blan.“
Koncem 70. let se pak objevila novinka určená dětem: byly to leckdy kuriózní postavičky, které díky speciální vrstvě při naklonění pohlednice otvíraly a zavíraly oči. Ve stejné době vánoční pozdravy oživili také hrdinové z pohádek a večerníčků.
Andělé, Maria s dítětem, scéna Narození Páně a snímky betlémů z různých koutů republiky se na vánoční pozdravy plně a sebevědomě vrátili až po listopadovém převratu. Vydavatelé jim dávají formu fotografie, reprodukce starobylého uměleckého díla, ale dávají prostor i současným umělcům. Populární jsou dětské kresby a dílka handicapovaných autorů. Nabídku doplňují reprodukce historických pohlednic, fotoaranžmá tradičního pečiva a dekorací nebo detaily lidových interiérů.
„Srdnatě tomu všemu konkuruje Santa Claus podobný dědu Mrázovi s nezbytnými saněmi, ze kterých na všechny strany proudí záplava dárků,“ podotýká Jaromír Polášek s tím, že zejména pro laciné hypermarketové pozdravy dnes platí zásada, že „sladký kýč musí být jako bič“. To ovšem můžeme vztáhnout na celé vánoční svátky a jejich prožívání, neboť i zde platí, že výběr je na nás – dnes mnohem snáz než v minulosti.
Část své sbírky Poláškovi aktuálně vystavují ve frýdeckém Muzeu Beskyd, a to až do 28. ledna 2018. Výstava nese název Než vypukne vánoční hodování. Na starých pohlednicích zde návštěvníci uvidí především motivy vánočního pečiva, cukroví a dalších tradičních dobrot.