Stát se tváří milosrdenství pro tento svět

Vydání: 2016/5 Česko přijalo první irácké rodiny, 26.1.2016

Příloha: Likvidace lepry

Lidé na překvapení reagují různě: někdo se směje, jiný pláče, někomu se potí ruce, ale jsou i tací, kteří začnou situaci vyděšeně komentovat.


Nemocný v leprokolonii v indickém Midnapore. Lepra už je vyléčená, stigma zůstává. Snímek Tomáš Kutil

Právě takovou reakci zažívám nejčastěji, když někomu vyprávím o svých cestách za malomocnými. Často jen vyděšeně vzdechnou: „Ono to ještě existuje?“

Ano, lepra – biblická nemoc malomocenství – dosud existuje a stále postihuje stejné skupiny lidí jako za dob Pána Ježíše: jsou to ti nejchudší ve společnosti, ti, kterým se zakazuje vstupovat do města, často vyhnáni do hor – směrem, jímž se dětem zakazuje chodit. Jsou to lidé, kteří na vás hledí zvláštním pohledem, stále obsahujícím onu zvláštní prosbu, kterou zachytil i evangelista: „Pane, chceš-li, můžeš mě očistit“ (Mt 8,2). Malomocenství člověka oddělovalo od vody, od společenství a také od bohoslužby: nečistý nemohl vstoupit do chrámu.

Uzdravení celého člověka

A tak je uzdravení více než jen otázkou těla – týká se celého člověka, jeho navrácení mezi lidi i před Boha. Tuto otázku jsem pochopil až při pohledu do těch hlubokých očí osob, které vám podávají ruce bez prstů nebo mají na konci nohou pahýl, takže se ani nezvednou, na něž se tak trochu stydím dívat upřeně, abych si je neprohlížel jako exponáty na výstavě. Někdy ten pohled říká: „Co tady chcete? Přišli jste se s námi vyfotit?“ A pak to překvapení: „Ne, přišli jsme za vámi. Jsme tu kvůli vám!“ Je mnoho dobrých lidí tam u nás, pohledem z Indie někde na konci světa, kteří na vás myslí, kteří umožňují, aby vám sem vozili aspoň trochu jídla, kteří pro vás dokonce postavili nemocnici. „Tam my nesmíme, my můžeme být pouze tady a stejně nemáme žádné peníze!“

„Ale pro vás je to zadarmo, protože to zaplatili dobří lidé od nás“ – na toto překvapení by u nás asi někdo řekl: no, to snad ne?!, ale oni se spíše znovu podívají a řeknou tlumočníkovi: „Dělají si z nás legraci?“ Ne, to je pravda!

Takto jsem poprvé v životě zažil, co papež František vyhlásil jako úkol Svatého roku milosrdenství: ukažte lidem na periferiích tvář milosrdného Otce, milosrdného Boha! Ne teoreticky, pomocí přednášek nebo demonstrací, ale zcela konkrétně.

Poslední den v lednu patří modlitbám za malomocné a také za ty, kdo se o ně denně starají. V roce milosrdenství je to zvláštní výzvou, abychom byli citliví na důstojnost lidské osoby, i když je daleko od nás. Společnost Likvidace lepry je zcela konkrétním projevem křesťanské lásky právě k těm nejvíce na okraji: jednotlivé – a často velmi malé dary – spojené v celek umožňují, že byly postaveny právě pro malomocné dvě nemocnice v Indii, že se udržuje jejich provoz, že se mohou dopravit léky do Tanzanie, že nejtěžším případům nabízí služby středisko Ganta v Libérii, že matka Gladis přináší každý den naději a radost nejchudším v Kolumbii.

To není teoretizování, to je realita, která se děje mezi námi – možná pro někoho skrytě, ale kdo chce, ten se zapojí. Stává se pak součástí konkrétní Tváře milosrdenství pro tento svět! Snad se nyní nikdo nepohorší a neřekne: no, to snad ne!, ale uslyší pozvání – chceš-li, můžeš!

P. Vojtěch Eliáš, biskupský vikář pro diakonii
 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Speciály, Články



Aktuální číslo 7 13. – 19. února 2018

Půst je cesta k sobě, Bohu i druhým

Čas odříkání a újmy je pouze jednou z podob čtyřicetidenního období, do něhož vstupujeme touto Popeleční středou. Půst však klade na křesťany mnohem větší nároky.…

celý článek


Putuji směrem k Domovu, píše Benedikt XVI.

O víkendu uplynulo pět let od rezignace papeže Benedikta XVI. Stalo se to poprvé po 600 letech. Nyní oznámil, že už je „na pouti k Domovu“.

celý článek


Uznán 70. zázrak z Lurd

Biskup Jacques Benoit-Gonnin ze severofrancouzské diecéze Beauvais vyhlásil, že církev uznává uzdravení řeholní sestry Bernadette Moriauové (79) za lurdský zázrak. Je v…

celý článek


Jak může vypadat dobrý půst?

Někteří lidé se nad otázkou v titulku příliš nezamýšlejí. Občas si něco odepřou, nejedí maso a jsou uchlácholeni zkušeností, že stejně tak, jako půst přišel, tak zase odejde…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay