Nejtěžší je vybrat první milion

Vydání: 2014/17 Papežové se stanou svatými, 23.4.2014, Autor: Tomáš Kutil

Příloha: Varhany pro Královo Pole

Usměvavý, energický a v davu snadno přehlédnutelný JAN HANÁČEK pracuje ve firmě, která se zabývá plošným tvářením. Téměř všechen svůj volný čas ale věnuje chrámovému sboru v Králově Poli a v poslední době i projektu obnovy místních varhan.

Stejně jako stávající nástroj by měly být nové varhany v Králově Poli třímanuálové.

V roce 2011 jste založili spolek pro obnovu varhan ve farnosti. Co vás k tomu vedlo?

Už když jsem před 20 lety jako mladý varhaník začínal hrát, byl nástroj v Králově Poli ve špatném stavu. Od té doby se sice podařila výměna hracího stolu, ale ani to nestačilo. Stávající nástroj je sice z 50. let 
20. století, postupně jsme však zjistili, že některé píšťaly pocházejí ještě ze staršího nástroje. Pro tehdy nové píšťaly byl zase použit v té době dostupný, ale málo kvalitní materiál.

Chodili nám sem hrát varhaníci z konzervatoře nebo JAMU a ptali se, co s varhanami budeme dělat. Zároveň se objevilo několik lidí, kteří měli chuť a potenciál se do nového projektu zapojit. Tak jsme s tím šli za panem farářem. Ten se jen usmál a řekl nám, že jen čekal, kdy za ním přijdeme. Věděl, že nástroj je ve špatném stavu. V Brně navíc nejsou pořádné koncertní varhany. Hraje se většinou u sv. Augustina, většina ostatních nástrojů je ve stavu, kdy se na nich koncerty dělat nedají.

Jak jste obnovu zahájili? Co byly první kroky spolku?

Nejprve jsme museli založit sdružení. Vidíme v tom řadu výhod oproti tomu, kdyby vše bylo pod hlavičkou farnosti. Otevírá nám to cestu i k lidem, kteří církvi přímo přispět nechtějí, ale rádi podpoří kulturní projekty. Zároveň s tím vším není úplně málo práce, takže jsme nechtěli příliš zatěžovat farnost a odvádět kněze od jeho dalších povinností. To se myslím podařilo.

Pak jsme podrobně prozkoumali úspěšné projekty z posledních let – v Praze na Břevnově, u Nejsvětějšího Salvátora nebo v Napajedlích. Zjistili jsme, že struktura příjmů byla velmi podobná a lze ji rozdělit zhruba na třetiny – peníze od věřících, podnikatelé a firmy, dotace. My zatím máme nejvíce příspěvků od soukromých firem, přestože kvůli ekonomické krizi mnoho dárců odpadlo. Situace se ale pomalu zlepšuje.

Máte už nyní představu, kolik by celková obnova varhan měla stát?

Krátce po vzniku občanského sdružení jsme udělali první kolo poptávek a oslovili firmy, většinou zahraniční, které se výrobou varhan zabývají. Všechny to vzaly zodpovědně – přijely, prohlédly si kostel a vyslechly si naše požadavky. Následně každá firma zpracovala svou nabídku. Jejich cenové rozpětí bylo mezi 16 a 18 miliony korun.

Co kdyby se vám ale tolik peněz sehnat nepodařilo?

Máme i ústupovou – záložní variantu, tu bychom ale uskutečňovali jen velmi neradi. Byla by to jen oprava a úprava stávajícího nástroje, ale to by bylo málo kvalitní a hlavně jen dočasné řešení. Máme konkrétní nabídku od české firmy, že by se taková minimalistická varianta dala pořídit za zhruba dva miliony korun.

Z podobných sbírek je ale patrné, že nejtěžší je začátek – vybrat první jeden až dva miliony. Pak vás okolí začne brát vážně, víc vám věří a přestanou se bát, že jde o tunel. My máme momentálně vybráno něco přes milion korun. Chtěli bychom žádat o příspěvek i z Norských fondů, ale na to máme stále příliš malý vstupní kapitál. Loni jsme se více soustředili na propagaci – benefiční koncerty, lokální média, letáky, letos bychom se chtěli více soustředit na vlastní shánění peněz.

Jak na vaši snahu reagují soukromé firmy?

Až překvapivě dobře. Většinou za nimi chodím přímo já a zpočátku jsem se obával, jak se u toho budu cítit. Člověk si ale nepřipadá jako žebrák, naopak se často setkávám s oceněním toho, že děláme něco veřejného – ne pouze pro sebe a svou rodinu. Není to skutečně projekt jen pro naši farnost, ale koncertních možností je tu celá řada. Na nový nástroj budou moci hrát studenti konzervatoře, JAMU, využije se také při mezinárodním festivalu varhaníků, který se v Brně koná pravidelně. A kvalitní varhany potřebuje ke své produkci i náš chrámový sbor, který je v okolí uznávaný.

Je poměrně mladý a má velkou budoucnost. Přivádí mě v úžas, že se najdou mladí lidé, kteří zpívají vážnou hudbu. Do sboru chodí šestnáctiletá děvčata a s nadšením trénují klasické autory. Máme 45 členů a někdy vystupujeme ještě s dvacetičlenným orchestrem. To už je posluchačský zážitek.

Kolik lidí se na obnově varhan podílí?

Ve spolku je pět lidí ve výboru, celkem má osm členů. Ve farnosti je pak mnoho především mladých lidí, kteří nás podporují a přináší různé návrhy – přijdou například s tím, že jejich zaměstnavatel by mohl přispět. Všemožně se snaží sehnat kontakty na dárce. Starší lidé často přispívají přímo, například při koncertech. Je vidět, že farnost náš projekt vzala za svůj. Ani bez velké podpory pana faráře by to nešlo.

Ve stanovách spolku se píše, že „předpokladem členství je nadšení pro varhanní hudbu a ochota obětovat projektu svůj čas bez nároku na mzdu“. Bylo těžké takové lidi najít?

Vyšli jsme z toho, že takoví lidé tady jsou. Známe se ze sboru i z farnosti. Jsou mezi námi lidé různých profesí – učitel, právník, spolumajitel firmy, zastupitel městské části. Jsme z různých oborů, ale spojuje nás stejný cíl 
– dotáhnout tento projekt do zdárného konce.

Co aktuálně spolek řeší?

Nyní především přílohu v KT. Na poslední schůzce spolku jsme se také rozhodli, že bychom uspořádali benefiční koncert známé osobnosti. Nevím, jestli to můžu prozrazovat, ale rodiče houslisty – koncertního mistra České filharmonie Josefa Špačka jsou odsud a on je tu pokřtěn. Setkal jsem se s nimi a mluvili jsme předběžně o tom, že bychom mohli zorganizovat jeho koncert. Rádi bychom spustili i prodej CD s varhanní hudbou, jehož výtěžek by podpořil náš projekt.

Které jsou momentálně hlavní překážky a obtíže, s nimiž se musíte potýkat?

Technické věci problémem nejsou, vždy se nějak vyřeší. A pomáhá mi i podpora farnosti – vždy když mám pocit, že to jde pomalu, povzbudí mě svým zájmem. Oporou je nám i diecézní organolog, který je skutečným odborníkem – sedm let studoval varhany v rakouském Grazu.

Jaké etapy v projektu nových varhan vás ještě čekají?

Jednotlivé etapy lze časově plánovat jen těžko, protože se někdy například objeví jeden velký dar, který vše výrazně uspíší. Až budeme mít třetinu až polovinu potřebných peněz, zkusíme udělat aktualizaci cenových nabídek, případně rozšíříme poptávku na další firmy. Možnosti se neustále vyvíjejí a je šance, že nám nabídnou lepší řešení, než která se objevila v původních nabídkách.

Za jak dlouho by mohly být nové varhany funkční?

Náš první odhad byl sedm let – pět let na shánění peněz, dva roky na vlastní vytvoření varhan. Zřejmě to ale celé bude trvat tak deset let. Tvorba varhan ale zabere minimálně dva roky, takže jejich výrobu můžeme spustit i o něco dříve, než budeme mít cílovou částku pohromadě. Když už je vidět něco konkrétního, vybírá se lépe, nabízí se i možnost využití úvěrů. Užitečným nástrojem je též adopce konkrétních píšťal, případně prodej menších píšťal ze starého nástroje.

Jak komplikovaná bude instalace nového nástroje?

Nové varhany budou zřejmě o něco menší než stávající. Budou mít ale také třímanuálový stroj a 40 rejstříků. Viděl jsem, jak varhanářské firmy pracují – nástroj nejprve kompletně složí u sebe v hale, pak ho rozeberou, převezou a znovu staví v daném kostele. Tam se pak i dolaďují a intonují – dává se jim správný zvuk. Varhanářské firmy dnes pracují naprosto profesionálně, žádné problémy by nastat neměly. Nový nástroj nebude těžší než současný, přesto si vyžádáme posudek statika a vše konzultujeme i s památkáři. Za nynějšími varhanami je zakryté obrovské okno, rádi bychom, aby za novým nástrojem bylo alespoň částečně otevřené. Do kostela by pak šlo mnohem více světla.

Nový nástroj vzniká i v jezuitském kostele v centru Brna. Nebudou si konkurovat?

Jak jsem říkal na začátku – varhan v dobrém stavu je v Brně tak málo, že ani dva nové nástroje si konkurovat nebudou. U jezuitů navíc stavějí univerzální moderní nástroj, naše varhany bychom chtěli udělat trochu specifičtější a zařadit je do konkrétního období. Takový nástroj pak bude velmi ojedinělý. Konkrétně uvažujeme o romantismu, období Franze Schuberta. Nástroj samozřejmě nesmí varhaníky omezovat, ale právě svým stylovým zaměřením by je měl lákat, aby si vyzkoušeli něco trochu neobvyklého.

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Speciály, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 50 12. – 18. prosince 2017

Kudy putuje Betlémské světlo?

Už tuto neděli zamíří Betlémské světlo z Vídně a Lince do České republiky. Rozvezou ho skauti. Přinášíme i příběh dvanáctiletého Rakušana Tobiase Flachnera, který…

celý článek


Svěřit se do Božích rukou

Už jen za pár dnů uslyšíme během půlnoční mše vyprávění z Lukášova evangelia o tom, jak se betlémských pastýřů „zmocnila velká bázeň“, když jim anděl Páně…

celý článek


Aby se i dospělí divili...

„Pod stromek bych chtěl lego, tablet a mobil,“ žádá si kluk. „V žádném případě!“ vyděsí se maminka, načež pořídí všechno – a k tomu ještě něco nepotřebného,…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay