Chatrč z větví a bláta rodině nestačila

Vydání: 2015/4 František strhl miliony Filipínců, 20.1.2015, Autor: Pavel Baldínský

Příloha: Misijní banka ubožáků

Čtenář obvykle v řádcích, které čte, hledá napětí. Misionáři, i když prožívají lecjaký napínavý okamžik zcela automaticky, si ale většinou přejí, aby potkávali domorodce, kteří chápou, proč mezi nimi žijí. Jedním z takových je čtyřicátník Gervas, který v AA misijní stanici pracuje jako hlídač.
 
 
Dům pro rodinu hlídače misijní stanice byl postaven na náklady MBU.
 
Je to jednoduchý, nenápadný, tichý a spolehlivý chlapík. Pozorujeme, že je dlouhodobě věrný ideálům a stylu naší misijní pomoci. Nic si pro sebe nenárokuje a velmi dobře si uvědomuje, co pro něho a jeho rodinu znamená jistota zaměstnání. Rodinu založil dávno před naším příchodem do Kamsamba, nyní je otcem osmi dětí, sedmi kluků a jediné dcery – malé Marie. Téměř bez prostředků si postavil skromnou chatrč z větví a bláta, na víc zkrátka nebylo. Chatrč pochopitelně brzo nestačila potřebám jeho rozrůstající se rodiny.
 
Když jsme mu později, podobně jako několika jiným v rámci našich rozvojových aktivit, nabídli finanční asistenci, Gervas byl štěstím a vděčností bez sebe. Okamžitě se aktivně chopil nabídky, sehnal si potřebný počet vypálených cihel, objednal si a nechal dovézt dřevo, písek a vodu. Stavbu jsme mu předem nakreslili, aby věděl, kolik oken s mřížemi a okenicemi a také dveří se zárubněmi bude potřebovat. Dovezl si vlnitý pozinkovaný plech na střechu, obstaral zedníka i truhláře a začal stavět.
 
Před počátkem období dešťů bylo potřeba dům dokončit. Gervas bojoval o čas a obydlí pro své milované. Jediné, co jsme společně konzultovali, byly ceny, nákresy a výpočty, na něž jeho školní dovednosti nestačily. Jinak nás ale nadchl svým smyslem pro odpovědnost. Je vidět, že se leccos v nedostatečném či nedokončeném vzdělání dá nahradit, když v sobě lidi objeví smysl pro odpovědnost a mají-li to štěstí, že při nich někdo stojí a pomůže jim. Misijní banka ubožáků může díky svým velkorysým dárcům v ČR takovým lidem ve své misijní stanici přinášet naději a radost do jejich životů. Domníváme se, že je to správná cesta probouzení jejich vděčnosti k Bohu i k lidem, kteří na ně nezapomínají. Díky všem, že na tyto domorodce nezapomínáte, přestože máte svých starostí dost.
 
Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Speciály, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 18. – 24. září 2018

Letní rekord koledníků

Slova „Tříkrálová sbírka“ a „rekordní“ se vedle sebe ocitají ve zprávách o výsledcích koledování. Nového rekordu se ovšem koledníkům podařilo dosáhnout minulou…

celý článek


Mluví se o nich na každém rohu

Co znamená výraz „křesťanské hodnoty“? Jak se zvěst evangelia může změnit v hodnotový systém? Jak je možné, že se „křesťanské hodnoty“ stávají zásadním…

celý článek


Výchova k občanství

Demokracie nemůže bez osobní odpovědnosti občanů za věci veřejné dobře fungovat, a právě proto vyžaduje neustálou výchovu – a to nejen mládeže, ale i dospělých.

celý článek


Jak se Pobaltí chystá na příjezd papeže?

V předvečer papežovy návštěvy pobaltských zemí – Estonska, Lotyšska a Litvy – odpověděl na dotazy KT PHILIPPE JOURDAN, francouzský biskup, který od roku 2005 působí…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay