Skalní hrad, nebo skalní kostel?

Vydání: 2007/43 Strašák zvaný Eldéenka, 23.10.2007

Příloha: Doma

Pokud chcete vidět něco skutečně neobvyklého, je skalní hrad Sloup tím pravým místem. Nedaleko severočeského Nového Boru se z roviny vypíná skoro čtyřicetimetrový pískovcový sokl dlouhý sto metrů. To, že na podobných skalách stojí hrady, nebývá nic neobvyklého. Tady ale stojí hrad ve skále! „Pojem skalní hrad odpovídá skutečnosti jen částečně a dnes je spíše označením turistickým a zažitým,“ říká kastelán a nájemce hradu Ivan Volman. „Hrad“ je totiž ve skutečnosti spíš barokní sakrální objekt.
Počátky osídlení v oblasti spadají do dávnověku vzdáleného dnešku čtyři tisíce let. Těžko přístupná skála poskytovala útočiště venkovanům i lidem movitějším při mnoha násilnostech, kterým se kraj nemohl vyhnout. Ve středověku na skále skutečně vyrostl hrad. Jeho podobu ale neznáme. V neklidných dobách třicetileté války (dodnes ji v okolí připomínají místní názvy jako Švédská spára či Švédská jeskyně) generál Baner se svým vojskem přemohl nepočetnou posádku skalního hradu a místo vypálil. Zůstaly jen ruiny...
V době vrcholného baroka vlastnil zpustlý skalní útvar Ferdinand Hroznata, svobodný pán na Kokořovci. Měl v úctě sv. Františka z Assisi, podporoval misijní činnost, a do skály – částečně využívané již někdejšími hradními pány – nechal vyhloubit celý labyrint chodeb a místností. Rozhodl se skálu proměnit v poutní místo.

Poustevníky zrušil Josef II.
Kromě 7 metrů hluboké zásobárny na obilí tak dnes na Sloupu najdeme kostel s ambitem či skalní terasy se zastaveními křížové cesty. „Všechny tyto a další prostory jsou dodnes prodchnuty nábožností a vypovídají o obdivuhodném umění barokních tvůrců propojit lidský výtvor a prostředí vytvořené přírodou,“ vysvětluje na svých internetových stránkách Ivan Volman.
Do roku 1782 žili na Sloupu poustevníci, někdy jeden o samotě, jindy ve skupince. Takovému využití objektu učinil konec Josef II. Období romantismu udělalo z obydlí posledního poustevníka návštěvnický domek, socialistická moc po roce 1948 mluvila už jen o hradní zřícenině, nebo dokonce loupežnickém hradu. Na sakrální využití objektu se mělo zapomenout.
To se však nestalo. Vnitřek skály nezatížený vystavováním svezených artefaktů působí duchovně i po staletích. Pokud někde onen pověstný genius loci skutečně sídlí, pak na Sloupu jistě ano.
Do konce října je možné o víkendech Sloup ještě navštívit. Nebo si nechat prohlídku tohoto jedinečného místa na příští rok. Určitě tu na vás počká. Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 39 26. září – 2. října 2017

Setkání nádherné a nesdělitelné

Po nejvýznamnějších chrámech a poutních místech Česka putuje až do 7. října socha Panny Marie Fatimské.

celý článek


Zkušenost s Alfou proměňuje životy

Před pár měsíci se P. Mariusz Kuźniar stal koordinátorem kurzů Alfa v katolické církvi. Jaké s nimi má zkušenosti a s jakou vizí přichází?

celý článek


Každý by měl hledat svou vinici

Kolikrát v životě říkáme „ano“, ale pak se nám nechce, dáme přednost něčemu „důležitějšímu“ – nebo prostě zapomeneme. Uslyšíme o tom i v neděli v kostele…

celý článek


Neexistuje jednotný názor

Do povědomí širší veřejnosti se HELENA VÁLKOVÁ dostala jako ministryně spravedlnosti. Nešťastně se vyjádřila, že za Protektorátu se toho „zas tolik nedělo“, kritizovala…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay