Skalní hrad, nebo skalní kostel?

Vydání: 2007/43 Strašák zvaný Eldéenka, 23.10.2007

Příloha: Doma

Pokud chcete vidět něco skutečně neobvyklého, je skalní hrad Sloup tím pravým místem. Nedaleko severočeského Nového Boru se z roviny vypíná skoro čtyřicetimetrový pískovcový sokl dlouhý sto metrů. To, že na podobných skalách stojí hrady, nebývá nic neobvyklého. Tady ale stojí hrad ve skále! „Pojem skalní hrad odpovídá skutečnosti jen částečně a dnes je spíše označením turistickým a zažitým,“ říká kastelán a nájemce hradu Ivan Volman. „Hrad“ je totiž ve skutečnosti spíš barokní sakrální objekt.
Počátky osídlení v oblasti spadají do dávnověku vzdáleného dnešku čtyři tisíce let. Těžko přístupná skála poskytovala útočiště venkovanům i lidem movitějším při mnoha násilnostech, kterým se kraj nemohl vyhnout. Ve středověku na skále skutečně vyrostl hrad. Jeho podobu ale neznáme. V neklidných dobách třicetileté války (dodnes ji v okolí připomínají místní názvy jako Švédská spára či Švédská jeskyně) generál Baner se svým vojskem přemohl nepočetnou posádku skalního hradu a místo vypálil. Zůstaly jen ruiny...
V době vrcholného baroka vlastnil zpustlý skalní útvar Ferdinand Hroznata, svobodný pán na Kokořovci. Měl v úctě sv. Františka z Assisi, podporoval misijní činnost, a do skály – částečně využívané již někdejšími hradními pány – nechal vyhloubit celý labyrint chodeb a místností. Rozhodl se skálu proměnit v poutní místo.

Poustevníky zrušil Josef II.
Kromě 7 metrů hluboké zásobárny na obilí tak dnes na Sloupu najdeme kostel s ambitem či skalní terasy se zastaveními křížové cesty. „Všechny tyto a další prostory jsou dodnes prodchnuty nábožností a vypovídají o obdivuhodném umění barokních tvůrců propojit lidský výtvor a prostředí vytvořené přírodou,“ vysvětluje na svých internetových stránkách Ivan Volman.
Do roku 1782 žili na Sloupu poustevníci, někdy jeden o samotě, jindy ve skupince. Takovému využití objektu učinil konec Josef II. Období romantismu udělalo z obydlí posledního poustevníka návštěvnický domek, socialistická moc po roce 1948 mluvila už jen o hradní zřícenině, nebo dokonce loupežnickém hradu. Na sakrální využití objektu se mělo zapomenout.
To se však nestalo. Vnitřek skály nezatížený vystavováním svezených artefaktů působí duchovně i po staletích. Pokud někde onen pověstný genius loci skutečně sídlí, pak na Sloupu jistě ano.
Do konce října je možné o víkendech Sloup ještě navštívit. Nebo si nechat prohlídku tohoto jedinečného místa na příští rok. Určitě tu na vás počká. Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 3 15. – 21. ledna 2019

Panamské Jezulátko přivítalo Čechy

Panama přivítá na Světovém dni mládeže 22.–27. ledna více než 200 tisíc mladých lidí ze 155 zemí světa. Na místě jsou už čeští poutníci se dvěma biskupy.

celý článek


Tři králové v bance i v Senátu

Do Tříkrálové sbírky se stále častěji zapojují i firmy. Většina z nich zve koledníky, které vyšle Charita. V České spořitelně uspořádali sbírku sami zaměstnanci.…

celý článek


Jan Palach: Jak reagovala církev?

Palachův čin otřásl celou tehdejší společností. Reagovali na něj i představitelé církve – a to jak domácí, tak i světové.

celý článek


Karmelitky si staví klášter

Sestra karmelitka se zednickým kladívkem, kolečkem či za volantem traktoru. Takové obrázky lze spatřit v Drastech, osadě nedaleko Prahy. V prostorách bývalého statku tu roste…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay