Vydání: 2007/7 Dokud nás smrt nerozdělí, 13.2.2007

Příloha: Perspektivy

Na rozdíl od biblického hospodáře, který vždy vynáší ze svých zásob „nové i staré“, rozhodlo se Biskupství brněnské vystavit z uměleckých pokladů své diecéze pouze „staré“, časově rámované 14. až 18. stoletím. Přesto však na to „nové“, sestoupíme-li do sklepních prostor Informačního kontaktního centra v Brně na Petrově, nakonec došlo. A to v podobě překvapivě moderní instalace provedené s velkým citem, ba láskou k umění a především k Životu Krista – Vita Christi, jak zní i název celé expozice.
Libreto evangelijního příběhu je rozděleno do sedmi meditativních celků (Narození Páně, Od zvěstování ke křtu Páně, Hlásání Božího království, Od poslední večeře k Olivové hoře, Pašije, Zmrtvýchvstání Páně, Seslání Ducha Svatého), shodných s jednotlivými podzemními prostorami. Příchozí se ale svým vstupem ocitá ve čtvrté části. Po pravici má dva nadživotní barokní apoštoly z Jihlavy, před sebou na stěně gotický reliéf Poslední večeře ze Slavonic. V šerosvitu rozeznává, že je zván ke stylizovanému stolu, který Jidáš již opustil; na místě Kristova sedadla však stojí gotická monstrance z Telče, sloužící přece ke zvěstování přítomnosti Boží. Začíná si uvědomovat, že je v srdci, křižovatce samotného dění, jako kdyby byl pozván do rodiny... Že postupně vše – každé slovo z česko-latinských citátů Písma svatého či jen popisů vzácných artefaktů, nastavení plastik od Narození Páně z Mostišť až po Smrt Panny Marie z téže farnosti, přes obraz z Caravaggiova okruhu Uzdravení slepého z Mikulova k Ecce homo z Lysic inspirovanému proslulým Guidem Renim, včetně šedivosti stropů, a za všudypřítomné hudby Händlova Mesiáše – skrývá symbolickou hodnotu, kdy se slovo zjevené „logos“ mění na slovo osobní „réma“. A kurátor Karel Rechlík taktně – tu svou vitrají andělského křídla, tu bříšky prstů zanechanými v hlíně anebo pouze čirým světlem otevírajícím zavalený hrob či dveře zavřené o Letnicích – vše přirozeně i archetypálně propojuje.
Jsou duše, které ke svému životu, natož k víře, umění nepotřebují. Ale jsou i takové, jež by se bez varhan J. S. Bacha, soch F. Bílka nebo stránek z Chudé ženy L. Bloye Bohu nikdy neotevřely. Současná výstava je velkým svědectvím o živé víře našich předků, o obraznosti, která ovlivňovala jejich hlubinný život. Obraznosti, kterou je třeba dle básníka a konvertity Pierra Emmanuela dobývat stále znovu a někdy i za cenu utrpení. Jistě především v tomto smyslu je zapotřebí chápat Výzvu k umělcům předešlého papeže Jana Pavla II. A lze jen přivítat, že Biskupství brněnské tak pokračuje v přerušené tradici Diecézního muzea v augustiniánském klášteře.
Nezbytnou součástí této nerozsáhlé, ale o to rozjímavější expozice, je nápaditý leták a především kunsthistoricky zasvěcený katalog všech exponátů. Doma, vzdáleni již přímému vyzařování obrazů, plastik a liturgických předmětů, si tak můžeme dohledat ještě podrobnější souvislosti o jejich původu, jedinečnosti v rámci tradice či době restaurování; a po čase, možná i ve svém farním chrámu, znovu objevit nečekanou krásu třeba sousoší Piety či Křtu Páně... Jistý druh vína charakterizují vinaři z jižní Moravy poeticky jako „víno s dlouhým odchodem“. Lze říci, že výstava Vita Christi – ze sbírek brněnské diecéze, která se s tímto regionem téměř kryje – v nás zanechává obdobný dojem.
Zdeněk Volf
Výstava je přístupná v Brně na Petrově č. 1 denně mimo pondělí a úterý od 10 do 17 hodin.