Roky na rodičovské - roky bez práce?

Vydání: 2011/4 Vládní reformy, 18.1.2011, Autor: Alena Scheinostová

Příloha: Doma

Rodičovská dovolená: je pro věřící maminky dobou, kdy se věnují výhradně svým dětem, nebo obdobím, kdy se pokoušejí sladit péči o rodinu s výdělečnou činností? Počet matek, které během „mateřské“ pracují, je natolik nepřehlédnutelný, až se někdy hovoří o „módní vlně“. Důvody, které matky do zaměstnání vedou, však jejich motivaci ukazují hlubší – a také promyšlenější.

Silvie je profesionální klavíristka. Svůj první koncert po narození dítěte odehrála, když byl synovi měsíc, a od té doby vystupuje každý týden. „Když se mi ale před dvěma roky narodil druhý chlapeček, měla jsem tříměsíční pauzu. Ani přes léto nikdy nehraju, ale užívám si s dětmi prázdniny,“ přibližuje mladá matka, která se nedávno vrátila na čtvrtinový úvazek také do svého původního zaměstnání na pražské konzervatoři. Nejde jí o peníze – potřeby rodiny pokryje svým příjmem manžel. A jak sama říká, není ani typ, který by bez své práce nemohl být. „Kdybych ale pět let nevystoupila před lidmi, asi bych se pak trémou zhroutila,“ usmívá se Silvie. Mimoto by agentura, jež ji zastupuje, její místo musela obsadit jiným umělcem, aby zajistila nasmlouvané koncerty. Také Eva by se bez peněz navíc dokázala obejít, přesto když večer uloží své tři děti, usedá nad účetní knihy a kontroluje příjmy a výdaje domu, který spoluvlastní. „To můžu dost těžko odložit na dobu po mateřské,“ podotýká Eva. Jako právnička navíc též pomáhá přátelům třeba se smlouvami anebo vypomáhala u známého v advokátní kanceláři. „Profesně sice moc nerostu, můžu si ale dovolit zaplatit dětem kroužky nebo s nimi jet na dovolenou,“ komentuje. Práce pro rodinu Počínaje rokem 2004 si v Česku lze během „rodičovské“ neomezeně přivydělávat. Tato možnost zůstává i po úpravách rodičovských dávek platných od začátku letošního roku. Silvii nebo Evu zbavuje složitých propočtů, zda mohou ve svých zaběhnutých aktivitách pokračovat, aniž ztratí nárok na podporu. Pro jiné rodiny to však může být zásadní výhoda, neboť by jenom s „rodičovskou“ stěží vyšly. Relativně svobodný režim při malých dětech jim přitom dává větší pružnost při hledání příležitostného přivýdělku. Danielu přimělo najít si práci přání zapsat starší ze dvou dětí do církevní školky. „Měli pro nás místo právě jen ten rok. Syn ale ještě nebyl předškolák, tudíž jsme museli docházku platit,“ vysvětluje Daniela. „Celý manželův plat jde na hypotéku, takže v rozpočtu už na školku nezbývalo.“ Do původního zaměstnání se vrátit nemohla: pracovala jen na termínovanou smlouvu. Díky souhře náhod ale našla přivýdělek ve svém původním oboru a dnes dochází do rodin jako pečovatelka. „Chtěla jsem co nejlepší plat za co nejkratší dobu mimo rodinu, protože dceři byl teprve rok,“ říká Daniela. „Jelikož ale muž pracuje v třísměnném provozu, můžu ke klientům chodit jak ve dne, tak i v noci, kdy děti tak jako tak spí.“

Najít harmonii

Někteří muži si manželku v práci nepřejí – bojí se, že její zaměstnání bude škodit rodině, či zdůrazňují praktické provozní problémy – kdo například obstará dům anebo vyzvedne děti ze školy. Danielin ani Evin manžel však proti práci svých žen nic nenamítají, a dokonce vítají její finanční efekt. Podobně na věc nahlížejí i další muži. Patrikova manželka si našla nové zaměstnání při druhém dítěti, v polovině tzv. „pomalé“, čtyřleté rodičovské dovolené. „Opravovali jsme dům, takže se nám každá koruna hodila,“ říká Patrik. „Navíc si myslím, že spoustě lidí, ženy nevyjímaje, ‚jen‘ mít děti nestačí – a zrovna pro moji ženu je její práce dobrým způsobem, jak pro sebe péči o rodinu vyvážit.“ Podobně mluví i Silvie: „Když hraju, nezbývá mi než myslet na něco jiného než na děti, a tak je to úžasná relaxace. Doma jsem strašně šťastná – když ale můžu chvíli dělat něco jiného, jsem pak ještě šťastnější.“ Psycholožka Ludmila Trapková, která se zabývá rodinnou terapií, k tomu podotýká: „Pro všechny je jistě dobré, když je žena sama se sebou v souladu. V tom ovšem nehraje roli jen to, jestli chodí do práce, ale jak vyladěné jsou všechny vztahy v rodině.“ Trapková proto souhlasí s matkami, jako jsou i Silvie nebo Daniela, které na přední místo do svého pracovního plánování zahrnují své děti. Rodičovská dovolená je totiž podle ní kromě jiného také obdobím, kdy ve vztazích mezi rodiči a dětmi může vzniknout dluh, který už nepůjde splatit a který se v rodině přenáší z generace na generaci. Anebo je v něm naopak šance transgenerační konto dluhů z minulých generací vyrovnat. „Přes všechny dobré důvody rodičů je to nakonec dítě a jeho možnosti, podle nichž by se mělo rozhodovat, kdy a nakolik matka začne pracovat,“ upozorňuje psycholožka. Dokážou-li rodiny vývoj svého dítěte zharmonizovat se svými materiálními nároky i osobními potřebami, tím lépe.

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 46 14. – 20. listopadu 2017

Daň z náhrad znovu ve hře

Církevní restituce. Až do minulého týdne uzavřené téma se znovu stává součástí politického boje při povolebním vyjednávání o nové vládě.

celý článek


Češi pro Haiti: od adopcí k dílnám

Déle než měsíc strávila Klára Löffelmannová z Arcidiecézní charity Olomouc (ACHO) na Haiti. Po návratu se podělila o své zkušenosti.

celý článek


Potřebovali bychom také sochu Odpovědnosti

Před několika desítkami let mluvil rakouský lékař a zakladatel logoterapie Viktor Frankl o tom, že je sice hezké, že na východním pobřeží Spojených států příchozí…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay