Rok apoštola Evropy

Vydání: 2008/30 Setkání mládeže ActIv8 na Velehradě, 22.7.2008

Příloha: Perspektivy

Benedikt XVI. vyhlásil pavlovský rok. Začal letošním dnem svatých apoštolů Petra a Pavla 29. června. Připomeneme si velikého světce slavnostními rituály. Vytrvalci poputují k „jeho“ římské bazilice („za hradbami“), kde je pochován, ti dobrodružněji založení možná až do Turecka, do míst, kam kdysi posílal své listy. My ostatní zamíříme do jemu zasvěcených zdejších svatyní. Zvláštní věc: je dosti chrámů petropavlovských, jsou i petrovské, ale těch čistě pavlovských je zřetelně méně. Přitom zásluha o to, aby se křesťanství v Evropě ujalo, přísluší vyšší měrou právě Pavlovi. Nikoli nadarmo je nazýván „apoštolem Evropy“.
Další zvláštnost: svých Dvanáct si Kristus vyvolil srozumitelným způsobem. Řekl: „Pojď a následuj mě“ (jeden pak tajemně selhal; nahradil ho jiný, o němž nic nevíme). Ale ten, jemuž byl přisouzen úkol přivést k víře region, který pak hrál až donedávna v evangelizaci světa prvořadou roli, ten byl vybrán jinak. Byl to aktivní odpůrce. A byl získán způsobem bezesporu nadpřirozeným. Nevím, co všechno lze z toho vysoudit, ale zvláštní to je.
Kánon Nového zákona je sbírkou textů, které přisuzujeme celkem osmi autorům. Téměř celá jeho polovina pochází od samotného Pavla nebo pojednává o jeho osudech. Jeho místo v autorském kolektivu je tedy privilegované. Nejmocněji působícími novozákonními pasážemi jsou samozřejmě výroky samotného Krista. Posouzení básnické mohutnosti textu je subjektivní záležitostí, snad se ale nemýlím, vnímám-li z tohoto hlediska dvě místa jako nejúchvatnější. Je to úvod do Janova evangelia – a Pavlův hymnus o lásce. Pavel ve svých listech (i v zachyceném způsobu jeho působení) výslovně předjímá témata, s nimiž se potýkáme dodnes. Vztah křesťanství a pohanské (antické) kultury, vztah muže a ženy, pána a poddaného, vztah křesťanství a židovství, proměna osobnosti vírou... – Je toho mnoho, co nám umí říci. Je to vlastně ucelená interpretace křesťanské víry „z první ruky“ adresovaná světu vírou nedotčenému, ba i vůči ní (na athénském Areopágu) povýšeně lho- stejnému. Proč je tedy tomuto člověku zasvěceno tak málo kostelů? Říká se někdy o něm, že je příliš „intelektuální“. Snad že právě jeho přemýšlivé texty vyzývají k přemýšlení, a myšlení, jak známo, bolí. Současný papež akcentuje téma, na něž je radno se soustředit právě dnes, dokud není pozdě: na vztah rozumu a víry. Podnětem a vodítkem nám mohou být právě Pavlovy texty i historická inventura úvah, které vyprovokoval. Od Augustina přes Luthera až po dnešek. K tomu nás vyzývá a příležitost skýtá – pavlovský rok. Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Perspektivy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 50 11. – 17. prosince 2018

Nuncius začal svou misi

Ve čtvrtek předal své pověřovací listiny prezidentu Zemanovi a hned další den se vydal mezi novináře i ze světských médií. Minulý pátek tak nový papežský velvyslanec,…

celý článek


Alžírští mučedníci propojili světy víry

Na devatenáct nových blahoslavených z pěti různých národů se může církev obracet od 8. prosince. V tento den papežský legát kardinál Becciu beatifikoval v severoalžírském…

celý článek


Je to, co vlastníme, vážně „naše“?

Jsme v pokušení zesvětšťovat advent i Vánoce a trávit je konzumně. Na druhou stranu vidíme bídu i v naší zemi – pracující za minimální mzdu nebo oběti exekucí. „Nerodí…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay