Rodina je jako Ježíšova mateřská škola

Vydání: 2017/31 Pietro Parolin navštíví Rusko, 1.8.2017, Autor: Eva Výborná

Příloha: Doma

Kde a od koho jsme získali svou víru? Museli jsme o ni bojovat? Na formy předávání víry v rodině se ptáme P. TOMASE VAN ZAVRELA, referenta pro pastoraci a ředitele diecézního centra mládeže českobudějovické diecéze.


Malé děti dospělým ve všem důvěřují – i ve věcech víry. Snímek Lucie Horníková/Člověk a víra

Kdo má dětem předávat víru?

Každý křesťan je povolán hlásat evangelium. Tato základní povinnost platí samozřejmě a zvláště i pro rodiče. Při křtu dítěte slibují, že je vychovají ve víře. V současném světě odcizeném víře mají křesťanské rodiny ještě větší význam. Druhý vatikánský koncil nazval rodinu „rodinnou církví“.

Jak taková rodinná církev funguje?

Je to nejmenší buňka církve, kde se předává víra. Rodiče ale mohou předávat víru jen natolik, nakolik ji sami přijali. Při křtu jsme se sice stali křesťany, ale celý život k tomuto stavu dorůstáme. Rodina je dětem první školou Pána Ježíše na cestě k celoživotnímu vzdělávání ve víře. Rodinná církev se možná dá připodobnit k „mateřské školce Pána Ježíše“, kde se dítě poprvé setká s vírou, a to s vírou svých rodičů a sourozenců, nakolik ji oni sami mají.

Co pro to mohou rodiče udělat?

Možná je to zvláštní úhel pohledu, ale na prvním místě naplňováním manželského slibu, na kterém je založena svátost manželství. Děti vyrůstají na této půdě. Společná a životodárná cesta rodičů, na které se dva stali jedním, dozrává celý jejich společný život. Pokud je zdravé křesťanské manželství, má dítě z čeho čerpat i co se víry týče.

Jaké další aspekty jsou důležité?

Důležitý je postoj k počátku a ochraně lidského života. Právo a povinnost rodičů na výchovu vyplývají z jejich úlohy spojené s předáváním lidského života. Mezi rodiči a dětmi existuje jedinečný vztah lásky, a to otcovská a mateřská láska, která má být odleskem lásky Boží.

Slovo láska se někdy až nadužívá…

Láska je svorník dokonalosti, říká svatý Pavel. V ideálním případě se dítě rodí ve skutečném aktu vzájemného sebedarování manželů, z jejich vzájemné lásky. Víra se projevuje ve sdílené touze po věčném životě, kterou potvrzují tím, že dítě přinášejí ke křtitelnici. Proto křtíme už děti. Rodiče Bohu děkují za tento vzácný nezasloužený dar a slibují, že dítě vychovají ve víře v Pána Ježíše, že ho budou učit milovat Boha a bližního a že před dítětem chtějí vydávat svědectví o Kristu, slovem i životem.

A co uspořádání rodiny?

I to je důležité. Je potřeba stanovit pravidla, která neplatí jen pro děti, ale i pro rodiče, zkrátka dohodnout se. Při dodržování pravidel je nezbytná důslednost, jež se neobejde bez toho, že spolu budou rodiče o výchově hovořit, a bez zpětné vazby. V křesťanské rodině by měl být spíše rozvíjen vjem společenství než sebestředná individualita.

Jak?

Kristus je Láska, a tak uprostřed křesťanské rodiny má zářit Láska. Čím více necháme zářit Krista, tím více září jeho láska v jednotlivých členech rodiny, tím více je rodina místem lásky, tj. prostředím porozumění, důvěry, bezpečí; společným sdílením radosti i smutku, úspěchů i těžkostí. Je to místo, kde dítě může vnímat, že je milováno a přijímáno takové, jaké je, tedy odlesk Boží lásky, s kterou se jednou v plnosti setká na věčnosti.

Jako rodič bych si měl odpovědět na otázky typu: Jaký je poměr mezi mou láskou k dítěti a časem, který mu věnuji? Jak vědomě se zabývám chválou a poděkováním dítěti, ale i dalším lidem? Jsem schopný se dítěti omluvit, uznat svou chybu? Naučil jsem se s ním společně se pomodlit, když nastalo napětí v našem vztahu nebo v jeho životě?

Napomáhají rodině rituály?

Rituály nabízejí stabilitu a jistotu, dávají rodině řád, transcendentní hloubku a umožňují předávat víru přirozeným způsobem. Podtrhují význam určitých momentů křesťanského soužití: večerní modlitby, požehnání při loučení nebo církevních slavností, spojují významné životní události s Bohem atd.

Měl byste praktické rady pro předávání víry v rodině?

Modlitba by měla tvořit základ, a to soukromá modlitba jednotlivce, manželská modlitba, výchovná modlitba s dětmi, společná modlitba v rodině, modlitba ve společenství s dalšími lidmi a vrchol liturgická modlitba při eucharistické bohoslužbě. Život víry je kromě toho potřeba projevovat v každodenní praxi: v ochotě všech k porozumění a odpuštění, společným hledáním Boží vůle, rozjímáním nad Písmem, měsíční zpovědí, rekolekcemi apod. Křesťanství se žije ve společenství, a tak je nutné udělat si čas na rodinu, společné stolování a společnou modlitbu. Co dítě doma zažije, ukládá si pro celý život buď jako vzor, nebo jako příčinu k odporu.

EVA VÝBORNÁ, spolupracovnice redakce
 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Doma, Přílohy



Aktuální číslo 47 21. – 27. listopadu 2017

Přijeďte k nám, zvou Češi papeže

Zástupci církve v čele s kardinálem Dominikem Dukou, politici a studenti se vydali minulý týden do Říma, aby tlumočili papeži Františkovi přání pořádat v Česku Světový…

celý článek


Poděkování za svobodu

Konec komunistické diktatury v Československu připomněla v pátek 17. listopadu řada pietních akcí. V Národním divadle vyznamenali čtyři bojovníky za svobodu, mezi nimi i kněze.

celý článek


O vzniku svátku Krista Krále

Na poslední neděli církevního roku připadá „slavnost našeho Pána Ježíše Krista, Krále veškerenstva“, jak zní podle Římského misálu plný titul tohoto s

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay