26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Rodič a učitel na jedné lodi

31. 10. 2017

|
Tisk
|

JANA KLUCKÁ je školní psycholožka. Ve své praxi předchází problémům a řeší ty, které vzniknou u rodičů, žáků i učitelů. Vyptávali jsme se jí, jak by mělo řešení problémových situací vypadat.

Vydání: 2017/44 Žehnání nové redakce KT, 31.10.2017, Autor: Jiří Macháně

Příloha: Doma



Partnerský. Ale je třeba jej budovat, ještě než vznikne nějaký problém. Pro mě jako maminku je třeba hodně prima, když vidím, že mi paní učitelka aktivně naslouchá, je otevřená tomu, co říkám. A cítím z ní, že má zájem o mé dítě celkově, nejen jako o žáka. Neřešíme jen výukové věci, ale pracuje s ním jako s člověkem, předává mu hodnoty, své vidění světa.
Mají být na jedné lodi pro dítě. Rodina je kýmkoliv nezastupitelná. Škola má ovšem hned po rodině obrovskou sílu dítě formovat. Když v rodině něco nefunguje, z jakéhokoliv důvodu, škola je druhé bezpečné prostředí, kde se dítě může přiučit. Může tady najít vztahy a vzory, které jsou důležité pro jeho osobnostní růst.
Zažívám to poměrně často. Nedělá dobrotu, když se pedagog k problémům staví s tím, že „ani ten rodič mě neposlouchá, stejně jako to dítě“. A když mu to pak vytknete, obvykle se naštve, protože to přeci myslí dobře. Nejhorší je, když učitel přesně ví, jak a co má rodič dělat, když si vytvoří svoji představu, jak by rodič měl vychovávat. V oblastech, kde je učitel bezesporu odborník, by měl rodič naopak naslouchat.
Často se stává, že rodič byl žákem učitele nebo učitelky. Po lidské stránce je to poměrně komplikované.
Učitelé se v takové situaci mohou stavět do silnější role, aniž by si toho všimli. Je to delikátní situace, v níž je těžké dát učiteli nahlédnout, že se tak chová.
Věřím, že řada učitelů uslyší, když jim to jako rodič řeknu: „Děkuji za názor, zkusím se nad tím zamyslet, ale jsem rodič, já to zvládnu.“ Musím se i neverbálně projevovat například i tak, že už nejsem v roli dítěte. Přicházím nějak oblečená, s nějakým tónem hlasu, vystupováním a chováním. Nikoliv však arogantním. Naše role se v životě přirozeně převrací a pedagogové tuhle situaci umějí zvládnout.
Mohu dítěti přiznat: „Já jsem do školy nechodil rád, nelíbilo se mi tam, narážel jsem, ale ty to můžeš mít, nebo máš, jinak.“ Snažme se spíš vypíchnout to dobré, co vidíme. Musíme být jako rodiče otevření tomu, že naše dítě nemusí kopírovat naši životní zkušenost. Paní učitelka už může být jiná, jiné je složení třídy a naše dítě je jiné, vnímá věci jinak než my.
Rozhodně. Když to budu dělat opačně, dítěti rozhodně nepomůžu. Nemusím toho člověka zbožňovat, ale musím s ním vycházet. Ale když budete na druhou stranu neupřímný a budete dítěti hlava nehlava cpát, že učitele musí mít rád, protože má vždycky pravdu, tak bude dítě v problémech osamělé.
Všichni jsme nějak začínali, moc se snažili, byli motivovaní. Oni to většinou myslívají dobře, obvykle hrozně moc chtějí dělat svou profesi správně. Bohužel si u toho ale nevšimnou, že to dělají nezkušeně, nezrale, že ta snaha být nápomocen už je příliš. Rodiče ovšem ve své profesní zkušenosti podobnou situaci už jistě zažili sami u sebe.
Je to projev naší osobnostní a rodičovské zralosti. Začínající učitelé vědí, že jsou ve slabší pozici. Vy jako zkušený rodič je můžete totálně převálcovat, utáhnete je na vařené nudli. O to víc se možná snaží být za „odborníka odborného“ a netuší, že to vyvolává mnohem prudší reakce. Není dobré je v tom utopit, ale vést dialog s respektem. Pro dítě taková učitelka krátce po absolutoriu není „holka po škole“, ale fajn mladá paní učitelka, která je mu vlastně hodně blízko.
To musí vycházet z vedení školy, které je tvůrcem atmosféry ve škole. Ředitel stanovuje tyto obecné normy, přístup, vybírá si lidi, nastavuje kulturu mluvení, jednání mezi učiteli ve škole, s dětmi i s rodiči.
Když se „nepotkávám“ s učitelem a nemám ani oporu ve vedení školy, nebývá jiné řešení. Prvně je nutné paní učitelce nebo panu učiteli vyložit, že mi na víře záleží, že chci, aby se k ní chovala s respektem a mému dítěti ji neshazovala. Když neslyší, pak můžu jít za vedením školy. A když nezafunguje ani vedení školy, pak asi nejlépe vyměnit školu.
Ne. Já jsem bojovník a můj osobní názor je, že stojí za to se za své dítě brát. Pro mě je důležité, aby komunikace byla čistá, aby učitel věděl, co je pro mě jako rodiče důležité, co ctím, a co mi třeba nesedí. Vždycky přicházím jako rodič s tím, že – ať už je učitel jakýkoliv – se třeba domluvíme, třeba to něco změní. A v případě neúspěchu to dál zkoušet. Může nás přijít takových víc, a změna se podaří. Snažím se pro dítě udělat všechno, co je možné.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou