Rodič a učitel na jedné lodi

Vydání: 2017/44 Žehnání nové redakce KT, 31.10.2017, Autor: Jiří Macháně

Příloha: Doma

JANA KLUCKÁ je školní psycholožka. Ve své praxi předchází problémům a řeší ty, které vzniknou u rodičů, žáků i učitelů. Vyptávali jsme se jí, jak by mělo řešení problémových situací vypadat.


Problém dítě nahlíží z jiné perspektivy než dospělí. Často hovoří spíše o svém dojmu. Trápí se svými pocity. Snímek Jaroslav Hodík

Jaký by měl být vztah rodičů a učitelů?

Partnerský. Ale je třeba jej budovat, ještě než vznikne nějaký problém. Pro mě jako maminku je třeba hodně prima, když vidím, že mi paní učitelka aktivně naslouchá, je otevřená tomu, co říkám. A cítím z ní, že má zájem o mé dítě celkově, nejen jako o žáka. Neřešíme jen výukové věci, ale pracuje s ním jako s člověkem, předává mu hodnoty, své vidění světa.

Kdo má hrát prim, rodič, nebo učitel?

Mají být na jedné lodi pro dítě. Rodina je kýmkoliv nezastupitelná. Škola má ovšem hned po rodině obrovskou sílu dítě formovat. Když v rodině něco nefunguje, z jakéhokoliv důvodu, škola je druhé bezpečné prostředí, kde se dítě může přiučit. Může tady najít vztahy a vzory, které jsou důležité pro jeho osobnostní růst.

Co když se učitel v komunikaci s rodičem chová invazivně a přebírá jeho roli? Setkáváte se ve své praxi s učitelským paternalismem?

Zažívám to poměrně často. Nedělá dobrotu, když se pedagog k problémům staví s tím, že „ani ten rodič mě neposlouchá, stejně jako to dítě“. A když mu to pak vytknete, obvykle se naštve, protože to přeci myslí dobře. Nejhorší je, když učitel přesně ví, jak a co má rodič dělat, když si vytvoří svoji představu, jak by rodič měl vychovávat. V oblastech, kde je učitel bezesporu odborník, by měl rodič naopak naslouchat.

Často se stává, že rodič byl žákem učitele nebo učitelky. Po lidské stránce je to poměrně komplikované.

Učitelé se v takové situaci mohou stavět do silnější role, aniž by si toho všimli. Je to delikátní situace, v níž je těžké dát učiteli nahlédnout, že se tak chová.

Jak překonat tyto bariéry?

Věřím, že řada učitelů uslyší, když jim to jako rodič řeknu: „Děkuji za názor, zkusím se nad tím zamyslet, ale jsem rodič, já to zvládnu.“ Musím se i neverbálně projevovat například i tak, že už nejsem v roli dítěte. Přicházím nějak oblečená, s nějakým tónem hlasu, vystupováním a chováním. Nikoliv však arogantním. Naše role se v životě přirozeně převrací a pedagogové tuhle situaci umějí zvládnout.

Často vzniká u rodiče negativní postoj, že „paní učitelka nebo pan učitel jsou strašní“. Jak to na dítě nepřenést? Jak jejich vztah nepokazit?

Mohu dítěti přiznat: „Já jsem do školy nechodil rád, nelíbilo se mi tam, narážel jsem, ale ty to můžeš mít, nebo máš, jinak.“ Snažme se spíš vypíchnout to dobré, co vidíme. Musíme být jako rodiče otevření tomu, že naše dítě nemusí kopírovat naši životní zkušenost. Paní učitelka už může být jiná, jiné je složení třídy a naše dítě je jiné, vnímá věci jinak než my.

Asi základní pravidlo je doma nemluvit šeredně o učitelích.

Rozhodně. Když to budu dělat opačně, dítěti rozhodně nepomůžu. Nemusím toho člověka zbožňovat, ale musím s ním vycházet. Ale když budete na druhou stranu neupřímný a budete dítěti hlava nehlava cpát, že učitele musí mít rád, protože má vždycky pravdu, tak bude dítě v problémech osamělé.

Rodiče ovšem zažívají i mladé pedagogy, čerstvě vystudované. Jistě, jsou to odborníci na vzdělávání, ale když se navíc staví do pozice toho, kdo ví, jak vychovávat, a nepoučeně vstupují do situací, vzniká opět rozkol.

Všichni jsme nějak začínali, moc se snažili, byli motivovaní. Oni to většinou myslívají dobře, obvykle hrozně moc chtějí dělat svou profesi správně. Bohužel si u toho ale nevšimnou, že to dělají nezkušeně, nezrale, že ta snaha být nápomocen už je příliš. Rodiče ovšem ve své profesní zkušenosti podobnou situaci už jistě zažili sami u sebe.

A z pozice zkušené pokory se tak mohou chovat k mladému učiteli s respektem?

Je to projev naší osobnostní a rodičovské zralosti. Začínající učitelé vědí, že jsou ve slabší pozici. Vy jako zkušený rodič je můžete totálně převálcovat, utáhnete je na vařené nudli. O to víc se možná snaží být za „odborníka odborného“ a netuší, že to vyvolává mnohem prudší reakce. Není dobré je v tom utopit, ale vést dialog s respektem. Pro dítě taková učitelka krátce po absolutoriu není „holka po škole“, ale fajn mladá paní učitelka, která je mu vlastně hodně blízko.

Když se rozchází hodnotová měřítka rodiny a učitele, může také vzniknout problém. Konkrétně to může být náboženství. Jak najít shodu, aby učitel dokázal jiné postoje rodiny respektovat?

To musí vycházet z vedení školy, které je tvůrcem atmosféry ve škole. Ředitel stanovuje tyto obecné normy, přístup, vybírá si lidi, nastavuje kulturu mluvení, jednání mezi učiteli ve škole, s dětmi i s rodiči.

A v případě, že by škola byla nastavená jinak, než jsem schopen snášet?

Když se „nepotkávám“ s učitelem a nemám ani oporu ve vedení školy, nebývá jiné řešení. Prvně je nutné paní učitelce nebo panu učiteli vyložit, že mi na víře záleží, že chci, aby se k ní chovala s respektem a mému dítěti ji neshazovala. Když neslyší, pak můžu jít za vedením školy. A když nezafunguje ani vedení školy, pak asi nejlépe vyměnit školu.

Učitel, ať už vědomě či podvědomě, je vystaven riziku, že si v případě sporu zchladí na dítěti žáhu. Je důvod, aby se proto rodiče těmto kolizním situacím vyhýbali?

Ne. Já jsem bojovník a můj osobní názor je, že stojí za to se za své dítě brát. Pro mě je důležité, aby komunikace byla čistá, aby učitel věděl, co je pro mě jako rodiče důležité, co ctím, a co mi třeba nesedí. Vždycky přicházím jako rodič s tím, že – ať už je učitel jakýkoliv – se třeba domluvíme, třeba to něco změní. A v případě neúspěchu to dál zkoušet. Může nás přijít takových víc, a změna se podaří. Snažím se pro dítě udělat všechno, co je možné.

(mach)
 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články



Aktuální číslo 8 20. – 26. února 2018

Zesnul Jaroslav Med

Na Popeleční středu zemřel ve věku 85 let literární historik a dlouholetý předseda redakční rady Perspektiv KT Jaroslav Med.

celý článek


Mladí lidé chudobu dědí

Chudoba se u nás dědí, zjistila Charita ČR. Při výzkumu se soustředila na mladé lidi, jichž je takto ohroženo zhruba tři sta tisíc. Charita proto navrhuje šest opatření,…

celý článek


Pouť ke hrobu svatého Cyrila

Mší svatou, jejímž hlavním celebrantem byl arcibiskup Jan Graubner, oslavili věřící v Římě svátek jednoho ze slovanských apoštolů.

celý článek


Na hranicích jsem se modlil

Jeho osudy inspirovaly spisovatele, filmové tvůrce i socialistickou propagandu. JOSEF HASIL po únoru 1948 převáděl ohrožené lidi přes hranice. „Nikdy jsem nešel přes hranice,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay