Řekli jsme si jen: Dobrou, brácha

Vydání: 2004/19 Mariánská zbožnost, 28.10.2004

Příloha: Doma

Bratr Jiřího Holíka. Narodil se 3. srpna 1942 v Havlíčkově Brodě. Proslul jako velmi nesmlouvavý a zarputilý hokejista. Ze sedmi mistrovství světa, kterých se zúčastnil, si přivezl jednu zlatou medaili. Pověstnými se staly jeho výchovné metody. Svého syna Roberta (hokejista, hráč New York Rangers) a dceru Andreu (bývalá vynikající tenistka) vodil brzy ráno před továrnu, aby jim ukázal, jak dopadnou, když se nebudou naplno věnovat sportu.

Souhlasíte s tím, že jen málokteří sourozenci jsou natolik odlišní jako vy a váš bratr?
Jsme každý jiný, ani v kabině jsme nesedávali vedle sebe. Já jsem byl jako kluk normální grázl - na rozdíl od bráchy. Ten se vždycky dobře učil, já ne. Kolikrát jsme se spolu dokázali hodně pohádat.

Přesto jsou vaše osudy hodně svázány. Přitom chybělo málo a vaše cesty se mohly rozdělit.
Ve dvaceti jsem odešel na vojnu do Jihlavy. V té době jsem myslel jenom na hokej. Jenže jsem si tehdy hodně ošklivě zlomil nohu a sedm měsíců jsem musel nosit sádru. Jirka měl odejít do Sparty Praha, ale táta mu řekl, že budu potřebovat pomoc, a poslal ho do Jihlavy.

Proslul jste nejen jako tvrdý hokejista, ale také jako velmi tvrdý otec.
Dětem jsem vždycky říkal, že jen poctivou prací a tvrdým tréninkem dosáhnou úspěchu. Já vím, že podvody se někdy člověk domůže vyšších poct, ale když za něčím opravdu jdeš, tak ti to alespoň přinese vnitřní uspokojení. Takhle mě to učil i můj táta. A měl pravdu, potvrdilo se mi to i u dětí. Holka hrála dobře tenis a kluk už dvakrát vyhrál Stanley Cup.

Zatímco vaše dcera se provdala za hokejistu Františka Musila a žije v Jihlavě, syn zůstal v Spojených státech. Vzal si Američanku, získal tamní občanství a USA si vybral za svůj domov. Nemrzí vás to?
Odmalička jsme je vedli k tomu, že utečou. Nevěřili jsme, že tady komunismus jednou zhyne. Pamatuju si, když dcera v šestaosmdesátém roce zatelefonovala z ciziny domů a řekla: „Táto, když se vrátím, už mě nepustí ven.“ Odpověděl jsem jí, že je to jenom její rozhodnutí a její život.

Do Ameriky pravidelně létáte, nenapadlo vás tam také zůstat?
Mně je tady dobře, vyhovuje mi malý, pěkný stát. Američani si myslí, že jsou nejchytřejší, ale když s nimi člověk mluví, brzy pozná, že my víme o světě daleko víc. Celý život splácejí dluhy a bojí se o práci. Samozřejmě, mít málo peněz, asi bych mluvil jinak. Co je ale důležitější: hromadit, nebo žít? Sdílet článek na: 

Sekce: Doma, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 50 12. – 18. prosince 2017

Kudy putuje Betlémské světlo?

Už tuto neděli zamíří Betlémské světlo z Vídně a Lince do České republiky. Rozvezou ho skauti. Přinášíme i příběh dvanáctiletého Rakušana Tobiase Flachnera, který…

celý článek


Svěřit se do Božích rukou

Už jen za pár dnů uslyšíme během půlnoční mše vyprávění z Lukášova evangelia o tom, jak se betlémských pastýřů „zmocnila velká bázeň“, když jim anděl Páně…

celý článek


Aby se i dospělí divili...

„Pod stromek bych chtěl lego, tablet a mobil,“ žádá si kluk. „V žádném případě!“ vyděsí se maminka, načež pořídí všechno – a k tomu ještě něco nepotřebného,…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay