Průzračný svět v Roudnici

Vydání: 2007/9 Vyplatí se život "na psí knížku"?, 27.2.2007

Příloha: Perspektivy

Cesta z Prahy do Roudnice netrvá dlouho, a přece nás vlak za hodinu přenese do jiného světa. Na pražských nádražích, mezi špínou a nepořádkem, se pohybují vykořenění lidé. Je to jako předstupeň pekla: zdá se, že tu nemůže být jiného zájmu kromě peněz, kterých je většinou žalostně málo. Všudypřítomné reklamní billboardy ukazují odhalený zadeček mladé dívky vedle vrásčité tváře ustarané ženy. Je ale na čase opustit tyto kulisy.
Železniční eurokoridor ve směru na Děčín působil po svém zprovoznění jako zjevení civilizace, po roce ale vandalství a nedostatek péče vracejí všechno do starých kolejí. V Kralupech se vlak vyprázdní, můžeme pak v klidu pozorovat krajinu. Je obdivuhodná ve své kráse, nestěžuje si, ačkoliv letos nemohla odpočívat pod sněhem. Sníh je vidět až na vrcholech Českého středohoří, ale to už přijíždíme do Roudnice.
Roudnická galerie v zámecké jízdárně je enklávou soustředěného zájmu a všestranné péče. Nevelký kolektiv pracuje pod vedením ředitelky Miroslavy Hlaváčkové na svých zadáních, po Dotecích země se to současné týká vody (výstava má název Průzračný svět). Je to logické, Roudnice sice leží pod Řípem, ale především nad Labem, a velká řeka často vstupovala do života města. Při stavbě mostu, jezu a propusti, při hrozivých povodních, které obyvatele vytlačovaly do vyšších poloh.
Na výstavě je – kromě jedné mechanické kašny (František Svátek) – voda transponována do uměleckých děl, kašna přeléváním vody obstarává zvukový doprovod. Průzračný svět chápalo třicet vystavujících autorů nejrůznějším způsobem. Jsou zde fotografie, koláže, obrazy a grafika, gobelíny i objekty, architekt (Emil Zavadil) řešil obtížný úkol: tolik individualit „sehrát“ do jednotného celku. Podařilo se. – Jde o krásnou a bohatou výstavu, kde se můžete dívat i přemýšlet, mezi kvalitními pracemi si každý vybere „to své“. Obrazy Jiřího Johna a Olgy Karlíkové, obrazy a grafika Marie Blabolilové, velké barevné dřevořezy Františka Hodonského, kniha o borovicích od Michaela Čtveráčka, skleněný objekt Václava Cíglera či noblesní gobelín Evy Brodské. Je tu ale i nádherná Sudkova sklenice. Umělecká díla nejde řadit za sebou, stojí vedle sebe ve vzájemné úctě.
Václav Sokol
Výstavu lze v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem navštívit až do konce března 2007.
Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Perspektivy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 29 16. – 22. července 2019

Rekordní a misijní konference

Do Brna na Výstaviště se přijeli modlit, povzbuzovat ve víře i hledat své misijní dary lidé z celého Česka i Slovenska včetně zástupců mnoha komunit a hnutí. Konference…

celý článek


Korejský zápal pro víru

Zatímco křesťanů v Evropě ubývá, v jiných koutech světa se děje opak – zejména právě v Jižní Koreji, kde ještě před 150 lety byla křesťanů jen hrstka a nyní…

celý článek


Putování po klášterech: Hora Matky Boží

Hora Matky Boží, která je jedním z nejznámějších poutních míst královéhradecké diecéze, ožívá. Dřívější klášter za dobu své existence zažil slavné i temné…

celý článek


Živé Skoky představí jedinečné písničkáře

V Karlovarském kraji patří již pravidelně k létu také hudební a duchovní festival Živé Skoky. Série koncertů, modliteb a poutních mší trvá na postupně obnovovaném…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay