Probrečené, ale radostně

Vydání: 2004/36 Proč se mi děti nevyvedly, 28.10.2004, Autor: Aleš Palán

Příloha: Doma

Vaše exercicie (viz reportáž na str. A) jsou postaveny na odpuštění. Opravdu je to ten základní motiv při vyrovnávání se s minulostí? - zeptali jsme se Maxe Kašparů.

V církvi jsme zcela nedotáhli Ježíšovu psychologii: „Odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům.“ Vlezeme do boudičky, přiznáme se, že jsme jedli v pátek párek, farář nad námi udělá křížek a my jsme zase na rok výborní. To je ale podvod! Poctivé by bylo, kdybych zajel na hlubinu a všechno ze sebe dostal. Nemůžu chodit po lidech: Tys mi ublížil a já ti to odpouštím, ty už jsi mrtvý, tak ti to řeknu nad hrobem..., jde to ale napsat do dopisu, který je adresován Hospodinu. „Pane Bože, odpouštím své matce, tátovi, sestře...“ Takový dopis odkládají lidé při mši v Žirovnici na oltář jako obětní dar Pánu Bohu, aby ho proměnil - tak jak proměňuje chléb a víno - v odpuštění. Je tam psychodynamický moment, kdy klienti klekají ke kříži, a celé společenství se modlí za jejich nevyslovený problém.

To jsou ovšem jen křivdy spáchané na nás.
Proto tu máme zpovědníka, kterému lidé sdělují vlastní viny. Jestliže obě tyto magnetofonové stopy křivd vymažeme, jsme od všech kamenů lehčí a vstáváme k novému životu.

Takto tedy fungují mohyly z kamenů na farní zahradě?
V jednom kurzu jakási paní dlouze prohlížela své kameny, brala je opakovaně do rukou a zase odkládala. „Nelíběj se vám?“ zeptal jsem se jí. „Já hledám ten pravý,“ řekla a v tom ho uviděla: „To je můj syn!“ Vzala kámen do ruky: „je hrubý, neotesaný, ostrý, těžký,“ ohodnotila ho. Lidi si staví z kamenů pyramidy a po obřadu v noci na nich svůj dopis spálí. Vítr popel rozfouká a člověk pyramidu rozháže. Společně se vrátíme zpátky do místnosti a slavíme mši.

Máte příklad hodně viditelného odvalení kamene?
Bývá to tu probrečené, ale radostně. Byl večer před půlnocí, na dveře mi zaťukala nějaká studentka, že si neví rady s dopisem: „Je to 13 let, já se vrátila předčasně ze školy a našla tatínka v posteli s nějakou ženskou. Bylo to pro mě takové zranění, že si ho vleču dodneška. Když měl od té doby táta narozeniny, položila jsem mu cigarety na stůl a řekla: „To máš ode mě.“ Nepodala jsem mu ani ruku. Maminka věděla, že mezi námi něco je, ale ani jeden z nás jí to neřekl. Nemůžu se z toho vyznat, protože to není moje vina. Tak co s tím?“ „I tak můžete odpustit,“ poradil jsem jí. „Já sice do dopisu napíšu, že mu to odpouštím - i když mi to půjde těžko - ale já mu to nemůžu zapomenout,“ podotkla. „Jak se to říká v Čechách: odpouštíme z hlavy, nebo ze srdce?“ připomenul jsem jí. „Zapomenout nemůžeš - to bys musela jít na neurochirurgickou operaci.“

Ano: odpouštíme ze srdce.
Lidi se mnohdy domnívají, že když odpustí, vypadají jako blbci. Odpuštění je ale otázka šlechtictví ducha. A když někomu odpustím, sobě pomůžu; je to - jak říká Katka Lachmanová - vězení s klíčem uvnitř. Já musím odemknout, ne on. Po týdnu mi ta studentka napsala, že když přijela domů, tašku s prádlem odhodila na chodbě a vrhla se tatínkovi kolem krku. Po 13 letech ucítila, že je svobodná k vykonání toho skutku! „Uzdraveni jsme všichni,“ zakončila svůj dopis.

S čím se vám lidi ještě svěřují?
„Zjistil jsem že jsem homosexuál. Trpím depresemi a má to vliv na mé manželství. Mám problémy s alkoholem.“ Takovéhle věci tu z lidí vyplavou.

Kolik zájemců se vám hlásí?
Trojnásobně čtyřnásobně víc, než mohu přijmout. Ročně udělám tak stovku lidí. Potřeboval bych k sobě dalšího psychologa, který by byl hluboce zakořeněný v magisteriu církve, měl by dobré psychologické vzdělání a tuto službu by chtěl dělat. Přijela sem jedna taková psycholožka, už jsem se těšil na výpomoc, ale nedopadlo to dobře.

Neříkejte, že přijela jako klientka!
Už je to tak: sama potřebovala pomoci.

Jezdí za vámi i nevěřící?
Měl jsem tu několik ateistů. Říkají, že si z toho berou psychologickou část a litují, že to nemohou dotáhnout celé do konce.

Komu adresují svůj dopis?
Ježíši Kristu jistě ne. Píší ho do neznáma.

Z čeho pramení váš úspěch?
Nevím. Možná ze zpovědi, přednášek, z ohně. Nevím a je to jedno: hlavně, že to funguje. Lidem připomínám, že dostávají polotovar, který si musí dovařit až doma.

Lidi za vámi přicházejí až poslední den exercicií?
Chodí od začátku a mohou přijít i v noci. Často zaklepe klient, plné oči slzí, a říká, že si s něčím neví rady. Já se oblíknu, sedneme si a hodinu dvě to probíráme. Nemám tu tendenci: „Rejpejte se v tom, babrejte se v tom!“ Staré zahojené rány není třeba otvírat. Co nebolí, necháme být. Měl jsem případ ženy, která mi řekla: „Víte, já jsem 16 let strašně smutná. Když jsem před 17 lety zjistila, že jsem těhotná, uvažovala jsem o potratu. Pak jsem to z morálního hlediska zavrhla, ale narodil se mi syn s mozkovým postižením a celou dobu si dávám za vinu, že je to zaviněno mým váháním.“ Snažíme se rozkrýt, že taková představa je falešná.

Klienti chodí v závěru terapeutického pobytu za vámi jako za psychologem a ke zpovědi. Nezáleží přitom na pořadí, kam půjdou dříve. Jak je to možné?
Psyché a spirito bereme jako spojené nádoby. Je jedno, jestli liješ do první, nebo do druhé - hladina se mění v obou.

Díval jsem se na jednotlivé mohyly. Některé jsou složeny z velikých kamenů, jiná zase z drobných, některé jsou tmavší, jiné světlejší - každá je jiná.
Jedna žena mi řekla, že hledala kámen pro svůj problém, kterým byl perfekcionalismus: „Našla jsem dlažební kostku a když jsem ji nesla na hraničku, odhodila jsem ji jako nevítané břímě. Uvědomila jsem si, že i svůj problém můžu odhodit.“ A před chvílí za mnou přišla jiná žena: „Po pětatřiceti letech prožívám dnes nejkrásnější den!“ řekla a rozbrečela se. Její kámen byl odvalen. Sdílet článek na: 

Sekce: Doma, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 50 12. – 18. prosince 2017

Kudy putuje Betlémské světlo?

Už tuto neděli zamíří Betlémské světlo z Vídně a Lince do České republiky. Rozvezou ho skauti. Přinášíme i příběh dvanáctiletého Rakušana Tobiase Flachnera, který…

celý článek


Svěřit se do Božích rukou

Už jen za pár dnů uslyšíme během půlnoční mše vyprávění z Lukášova evangelia o tom, jak se betlémských pastýřů „zmocnila velká bázeň“, když jim anděl Páně…

celý článek


Aby se i dospělí divili...

„Pod stromek bych chtěl lego, tablet a mobil,“ žádá si kluk. „V žádném případě!“ vyděsí se maminka, načež pořídí všechno – a k tomu ještě něco nepotřebného,…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay