Problémy anglikánské církve

Vydání: 2005/35 Co je to štěstí?, 22.8.2005, Autor: Petr Příhoda

Příloha: Perspektivy

Po dlouhých debatách rozhodla letos v červenci generální synoda britské anglikánské církve, že umožní biskupské svěcení i ženám. Rozpory mezi jejím konzervativním a liberálním křídlem, které se zviditelnily už v roce 1994, kdy se začalo s kněžským svěcením žen, se tím ještě více prohloubily. Ještě liberálněji si počíná větev této církve v USA, která udělila první biskupské svěcení ženě už v roce 1985. Nedávno učinila svým nejvyšším představeným biskupa (muže), který otevřeně žije v homosexuálním svazku. Světovému anglikánskému společenství, které tvoří 38 místních církví (většinou v bývalých britských dominiích či koloniích), došla trpělivost a severoamerickou družku ze svých řad vyloučilo.

Britská anglikánská synoda se skládá ze tří komor: biskupů, kleriků a laiků. Platné rozhodnutí se má opírat o nejméně dvoutřetinovou většinu v každé z nich. Idea biskupského svěcení žen získala v prvních dvou pohodlnou většinu, v té laické těsnou (68 procent). Buď jak buď, konzervativní křídlo (které má ke katolické církvi nejblíže) je tam ustupující menšinou. Tvoří je asi osm stovek kněží a několik biskupů. Jeden z nich, Andrew Burnham, biskup z Ebsfleetu, už ohlásil možnost svého přestupu ke katolictví.

Tento proces, z jednoho hlediska okrajový, z jiného významný, trvá ve staré dobré Anglii, kde se před staletími trestalo katolictví popravou, už půldruhého století. Zahájilo ho v předminulém století tzv. Oxfordské hnutí v čele s anglikánským knězem, posléze římskokatolickým kardinálem, jímž byl John Henry Newman. Katolictví ve Velké Británii „posiluje“, byť jen relativně, žeň jeho osobností je však pozoruhodná (namátkou: Chesterton, Belloc, Green, Tolkien...). Vliv anglikanismu současně s tím klesá. Jeho hlavou je královna. Kdo přijde po ní?

Britská říše byla a - a dosud je - i jednou z avantgard modernizace. Křesťanství je tam pod zvýšeným tlakem „ducha doby“. Osudy anglikanismu jsou toho dokladem. Bylo by zbrklé vnímat je stranicky (oni ztrácejí, my získáváme). „Stará křesťanská přesvědčení“ - jak je nazývá dnešní papež - tam nemizí, jak je zřejmé z chování britské veřejnosti za války, po válce i dnes. Svěcení žen, kněžské i biskupské, však svědčí o znejasnění otcovské role, jímž se vyznačuje celá moderní (západní) společnost. Nelze přitom nevidět, že ekumenickému procesu tím vnikla další překážka. Sdílet článek na: 

Sekce: Perspektivy, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 34 22. – 28. srpna 2017

Povzbuzení mládeže z Olomouce

Snad nikdy se ještě olomoucká Korunní pevnůstka neocitla v takovém obležení: o víkendu toto hlavní dějiště Celostátního setkání mládeže obsadilo více než osm tisíc lidí.

celý článek


Věří muži jinak než ženy?

Vzrůstající zájem o mužskou spiritualitu vychází z předpokladu, že muži prožívají svou víru jinak než ženy. Je tomu ale opravdu tak?

celý článek


Náboženství a politika v USA

Během nepokojů v americkém Charlottesville o sobě znovu dalo vědět rasistické hnutí Ku-Klux-Klan, které se nerozpakuje hlásit se svou symbolikou ke křesťanství. Jak důležitou…

celý článek


Jak děti ráno vypravit do školy?

Tápání v koupelně, nervozita v kuchyni, spěch v předsíni. Rychlé pohledy na ručičku hodinek a boj o to, abychom z domu odešli včas, upravení a nasnídaní. Nezapomněli…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay