Prášily: nahoře je jezero

Vydání: 2008/22 Umíme zabezpečit církevní památky?, 27.5.2008, Autor: Aleš Palán

Příloha: Doma

Před rokem 1989 takový zážitek nemohl zažít žádný turista. Na mapách Prášilské jezero pochopitelně zaneseno bylo, ale na vlastní oči ho viděl jen málokterý smrtelník. Jezero totiž leželo v hraničním pásmu, kam mohli jen bdělí pohraničníci se svými věrnými psy.

Ten výstup rozhodně stojí za to. Po pěti nebo deseti kilometrech stoupání – záleží na tom, jestli byly východiskem Prášily nebo Srní – dojde návštěvník do výšky 1080 metrů. Do poslední chvíle není jezero vidět. Z dálky je matoucí ledovcový kar, který ční nad jezerem do výšky 150 m. A přece je tu: Prášilské jezero, jedno z pěti českých šumavských ledovcových jezer. V této nadmořské výšce působí klidná vodní plocha o rozloze čtyř hektarů skutečně monumentálně.
Hloubka jezera je nejčastěji uváděna jako 15 metrů, objevují se i údaje o dvojnásobné hloubce. Sami to ale v žádném případě nezkoušejte. Voda je studená a zrádná, nehledě na to, že koupání je v přírodní rezervaci zakázáno. Nástrahy jezera podcenil v roce 1927 student O. Kareis a na břehu má dodnes kamenný pomník.
Lesní jezero se v mapách stabilně objevuje až od roku 1837. Němci mu říkali Stubenbacher See, Češi podle nedaleké obce Prášilské jezero. I když leží jezero v takové výšce, lze se na něj podívat ještě seshora. Strmé stoupání dovede zdatného turistu na vrchol Poledníku – cestou se lze na Prášilské jezero ohlédnout. Poledník (1315 m n. m.) je jedním z nejvyšších šumavských vrchů. Za komunismu sloužil protivzdušné ochraně státu, bylo tu přísně střežené odposlouchávací zařízení. Dnes stojí na jeho vrcholu rozhledna. Kdo toho nebude mít plné zuby, může spočítat, kolik schodů ho dovede k vyhlídkové plošině. Kdo potřebuje nabrat sil, může se občerstvit přímo pod rozhlednou.

Prášily
Horská obec Prášily má dnes něco přes stovku stálých obyvatel. Před začátkem druhé světové války zde žila více než tisícovka lidí. Prášily vznikly při sklárně, kde se dělalo zrcadlové sklo; po zániku této výroby se tu dělal známý ruční papír – jedním ze zákazníků byla i prezidentská kancelář.
Po odsunu německého obyvatelstva byla obec začleněna do vojenského výcvikového prostoru, pro veřejnost byla uzavřena a téměř zanikla. Smutný příběh likvidace zdejšího osídlení lze ilustrovat na příkladu kostela sv. Prokopa, který byl postaven v roce 1803. Ke konci 80. let 20. století došlo k jeho demolici a přestavbě na kulturní dům! Zachován zůstal pouze poničený hřbitov. V okolí Prášil existovala také řada samot a usedlostí, dnes z nich najde turista maximálně pár drolících se zdí. Šumava – živá čítanka naší novodobé historie. Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 33 14. – 20. srpna 2018

Nanebevzetí s procesím i kroji

V neděli 12. srpna prožívala řada farností a mariánských poutních míst slavnost svátku Nanebevzetí Panny Marie, který připadá na tuto středu. Jde o jedno z nejčastějších…

celý článek


„Osmašedesátý“ v Katolických novinách

Pražské jaro umožnilo církvi – byť jen nakrátko – rozvinout své aktivity. Nové možnosti se otevřely i tehdejším Katolickým novinám. Atmosféru z doby před padesáti…

celý článek


Kaplani pomáhají, dokud je potřeba

Práce vojenského kaplana neznamená jen být nablízku kamarádům na bojišti. V případě potřeby musí sloužit i jejich blízkým. Jak taková pomoc vypadá po skonu tří českých…

celý článek


Jak správně využívat Facebook?

„Čas je nejcennější dar, kterého se nám od Boha dostává, a je třeba jej umět užívat,“ uvedl na svém facebookovém účtu papež koptské pravoslavné církve Tavadros…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay