Poustevna i prázdninový tábor

Vydání: 2005/32 Kněží "na půl úvazku", 3.8.2005, Autor: Štěpán Havlíček

Příloha: Doma

Michal František Pometlo OFM

 

Farář v pražském kostele P. Marie Sněžné. Narodil se v Přibyslavi v rodině truhláře. Na kněze byl vysvěcen v době nejtužší normalizace. Od mládí se věnuje kresbě, dnes jeho ilustrace doprovázejí františkánský časopis Poutník. Dlouhou dobu působil jako kněz v Plzni, kde kromě jiného přišel s nápadem pojmout sochy Romana Podrázského jako křížovou cestu a umístit je v Meditační zahradě - Památníku obětem zla. 

Kudy vedla vaše cesta k františkánství?

Hluboko v podvědomí jsem měl myšlenku, že se mám stát řeholníkem. Od padesátého roku, tedy od doby, kdy jsem mohl učinit rozhodnutí, byli řeholníci zavíráni nebo nasazováni na nucené práce. Už jako chlapec jsem znal jezuity, salesiány, kapucíny i františkány, a tak jsem nejistě tápal mezi jednotlivými řády. Pak jsem se shodou okolností seznámil s terciáři a skrze ně ještě blíž s františkány.

 

Jaké je současné poslání františkánů?

Hlavním posláním zůstávají i dnes modlitba a misijní činnost. Ta se uskutečňuje hlavně při exerciciích a kázáních. Skutečnost, že působím jako farář, tedy vlastně není přímo náplní františkánství, protože my bychom spíše měli putovat od obce k obci. Spojit modlitbu a veřejné působení ovšem není snadné. Jedni tíhnou spíše ke kontemplaci, jiní zase k vnější činnosti. Proto se dodnes zřizují poustevny, ale zároveň máme bratry, kteří se věnují studiu, aby mohli působit na vysokých školách. Už sv. František se rozhodoval mezi uzavřeností a kazatelskou činností. Během každého roku, zvlášť v postních dobách, se uchyloval do samoty k modlitbě a pak procházel městy a vesnicemi a prostým způsobem kázal.

 

V současné době přebývají ve vašem klášteře na Praze 2 čekatelé na přijetí do řádu. Přibývá nových bratří?

S dorostem je to nyní horší - západní kapitalismus nedává předpoklady k řeholnímu životu a v postkomunistických zemích nemají mladí lidé ani křesťanský základ v rodině. Dost nadšení najdeme mezi novokřtěnci, kteří se nadchli a rozhořeli, chtěli by hned dělat co nejvíc práce, ale ještě zcela netuší, co znamená křesťanský život. Během pár let, nebo dokonce několika měsíců zase odcházejí z kláštera.

 

Máte výtvarný talent - na farní vývěsce i v časopisu Poutník vídáme vaše kresby...

Ve třinácti letech jsem se začal učit kreslení, prošel jsem nějakými kurzy, později jsem chodil kreslit a malovat se dvěma kamarády. Z obou jsou dneska sochaři. Já jsem se ale rozhodl pro jinou cestu.

* * *

Bonaventura Ondřej Čapek OFM

Spolubratr P. Michala. Narodil se v Praze jako syn televizního režiséra a psychiatryně. K víře konvertoval ve svých čtrnácti letech, kdy jej ke křtu dovedl kapucín Lev. Krátce poté začal uvažovat o zasvěceném životě. Tři roky studoval Matematicko-fyzikální fakultu UK a pak odešel do postulátu do Prusin u Plzně. V srpnu 2003 složil své první řádové sliby.

Co vás do rodiny svatého Františka přivedlo?

Jeden z prvních impulzů mi dal v mých patnácti letech Zefirelliho film Bratr Slunce a sestra Luna. Když se na něj podívám dneska, zdá se mi přeslazený, ale tehdy pro mě byl dobrý, protože mě jeho prostřednictvím poprvé oslovila Františkova osobnost. Později jsem pocítil povolání k zasvěcenému životu a přemýšlel, kam jít. V úvahu přicházeli premonstráti, protože náš pan farář byl premonstrát, nebo benediktini, protože jsem k nim chodil na ranní mši, anebo salesiáni, protože jsem byl skaut a rád jsem pracoval s dětmi. Nejvíc mě ale vždycky táhli františkáni - skoro až nevysvětlitelným způsobem. V době mého příchodu mě v klášteře nikdo neznal. Teď jsem tu již čtyři roky a jsem spokojený.

 

Jak se na toto rozhodnutí dívala vaše rodina a kamarádi?

Většinou to věděli dopředu, takže nijak překvapeni nebyli. Někteří pocítili zklamání, že se neuplatním jinde. Asi nejtěžší to muselo být pro mámu, že neuvidí vnoučky. Kamarádi to brali normálně, u některých jsem tím dokonce snad vzbudil trochu obdivu. Žádná opravdu bouřlivá reakce se ale nekonala.

 

Jakým činnostem se v klášteře věnujete?

Mojí hlavní činností - když pomineme takové základní věci jako modlitbu a život s bratřími - je studium teologie. Také provádím údržbu technických zařízení v klášteře (časově velmi náročnou). Loni jsme se spolubratrem Jakubem vedli ministrantský kroužek, začátkem prázdnin jsem jel s dětmi na farní tábor.

 

Na čem je podle vás práce s dětmi založena?

Úplně hlavní je mít děti přirozeně rád a sám si užívat práce s nimi. Na druhém místě pak mít určitou představu, co s dětmi dělat, odhadnout, co z nich může v budoucnu být, a k tomu je směřovat, vychovávat, odměňovat, trestat a modlit se za ně. Sdílet článek na: 

Sekce: Doma, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 33 15. – 21. srpna 2017

Olomouc žije setkáním mládeže

Nejvýznamnější událost mladých křesťanů v tomto roce – Celostátní setkání mládeže – vrcholí tento týden v Olomouci.

celý článek


Rodiny prošly metropolí

Oslavit rodinu se do centra Prahy vydaly stovky účastníků Pochodu pro rodinu.

celý článek


Přestat pít? Když to nejde

Není snad falešnějšího obrazu alkoholika: často opilý, špinavý a páchnoucí muž, povalující se v hospodě a pak ve škarpě. Jistě je nemálo takových. Skutečnost, jak…

celý článek


Vrátit se k modlitbě s papežem

Na duchovní straně 10 každý měsíc zveřejňujeme papežské modlitební úmysly. Jak vznikají a k čemu slouží? Ptali jsme se P. FrédéricA FornosE SJ, ředitele Světové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay