26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Potraty a zdravý rozum

29. 1. 2007

|
Tisk
|

Vydání: 2007/5 Rozkrájet se pro druhé?, 29.1.2007

Příloha: Perspektivy

V Lidových novinách (13. 1. 2007) se objevil rozsáhlý text věnovaný potratům. Sama o sobě je tato skutečnost pozitivní, protože čím víc se bude o potratech diskutovat, tím větší je šance, že o nich budou lidé přemýšlet. Článek si bohužel neklade za cíl zamyslet se nad celou problematikou hlouběji. Sklouzává po povrchu obvyklého klišé „pěkné to není, radost z toho nemáme, ale každý ať se rozhodne sám“. Jediná etická otázka, která se v textu výrazněji objeví z více stran, je problém přístupu lékařů.
Když jsem před časem napsal pro Perspektivy úvodní článek o tom, co je to lidská osoba a jak je diskuse o kritériích personality důležitá právě pro otázky, jako jsou potraty, vyčítali mi někteří protipotratoví aktivisté, že dělám velký problém z toho, co je podle jejich soudu jasné a snadné. Člověk je osobou (tedy tvorem, který má mimo jiné nezcizitelné právo na život) od početí a hotovo. Podle soudu těchto mých kritiků jsem zbytečně vnášel otázky a problémy tam, kde nejsou. Stále si myslím, že toto hodnocení mých ctěných oponentů je prostě mylné. Shoduji se s nimi v tom, že potrat je zavrženíhodný, ale už ne v přístupu k našim společným názorovým oponentům. Jejich přístup totiž nepřináší možnost smysluplné diskuse s upřímným obhájcem tzv. „práva ženy na volbu“. Jestliže je oběma stranám vše jasné, není o čem diskutovat. A pokud je to každé ze stran „jasné“ jinak, máme smůlu. Zbývá jen osočit protistranu z hlouposti nebo zaujatosti. Přesně tak ovšem výměna názorů o potratech u nás vypadá a k ničemu to nevede. Proto se i nadále domnívám, že je třeba vážně diskutovat a předkládat argumenty.
Ve zmíněném článku Lidových novin však jeden z názorů, a to konkrétně ten nejprobíranější, kterým celý článek začíná i končí, podivně staví celou onu mou výše zmíněnou neshodu s některými protipotratovými aktivisty do velice absurdního světla.
Je to svědectví manželů, kteří počali dítě v raném stadiu svého vztahu. Dítě chtěli, ale ne hned, bránilo by jim v rozvoji. („Bylo naprosto jasné, že je škoda nemít to dítě. Ale na druhou stranu by vůči němu bylo nefér v tom pokračovat.“) Podstoupili tedy potrat. Dnes žijí jako šťastná rodina se dvěma dětmi a tehdejší řešení obtížné situace potratem obhajují. („Díky tomu, že jsme se tehdy rozhodli to dítě nepřijmout, mohla jsem být o sedm let později dobrou matkou dítěti, pro které jsem se pevně rozhodla. Za tím si strašně stojím.“) V citaci je vidět, že mluví o „dítěti“, ne o „tom“ nebo o „zárodku“. O dítěti. A není to jen slovo, je tam i uvědomění si personality, neboť se mluví o „opouštění“. („Přišlo mi to najednou strašně líto – vždyť opouštíte vlastní dítě!“) Čtenář se zde musí pozastavit. Tihle dva lidé, kteří jinak nepůsobí jako nezodpovědné živly, jsou přesvědčeni, že jde o „dítě“, že ho „opouštějí“ (což je zde eufemismus pro „zabíjejí“), ale i když zůstaneme u jemnějšího „opustit“, je přece hrozné své dítě i „jenom“ opustit. A komu by se ještě mohlo zdát přesvědčení těchto rodičů nejasné, nenechá ho na pochybách citace z konce článku. („...bylo nám oběma jasné, že od okamžiku splynutí máme čest s člověkem. O tom jsme se nemuseli dohadovat.“)
Shrňme si to: Počali dítě, bylo jim jasné, že je to člověk, že je to jejich dítě a že ho opouštějí. Vrátím-li se k oné mé debatě s protipotratovými aktivisty, pak se zdá, že moje snaha diskutovat s cílem, aby diskutující pochopili, že počatý tvoreček je lidská osoba, zde vypadá tragikomicky. Ti dva přece věděli, nepotřebovali přesvědčovat. Ale stejně šli na potrat a za tím si stojí. I mí přátelé z protipotratového hnutí by se mohli v rozpacích škrábat za uchem. Těm dvěma z Lidových novin to bylo jasné, ale stejně šli na potrat a za tím si stojí. Dokážu pochopit situaci lidí, kteří nevědí, nepřemýšlejí nebo se mýlí, podlehnou nátlaku nebo strachu apod. Ale při nejlepší vůli nerozumím lidem, kteří věc odpovědně zváží, prodiskutují, vyjasní, a pak se stejně rozhodnou jinak.
Doufám ve dvě věci. Ta první se týká Lidových novin. Když už přišly s textem o závažném společenském a etickém problému, měly by v celé věci pokračovat a dát zaznít různým hlasům. Zůstat jen u jednoho článku, který je dosti jednostranný a navíc se staví do role moudrého chápavého názoru, jenž čtenáře lidsky poučuje, a neotevřít širší diskusi, by byla škoda. Ta druhá věc se týká oněch manželů ze zmíněného článku (pokud jsou reální a nejedná se o autorskou licenci). Když si čtu poslední větu článku („To, že jsme všechny záležitosti okolo potratu řešili společně, založilo pevnost našeho budoucího vztahu“), napadá mě známý citát: „Státy existují těmi ideály, na nichž byly založeny.“ V zájmu těch dvou manželů doufám, že to, co platí pro státy, neplatí pro manželství. To bych v takové situaci opravdu nepřál nikomu.
Tomáš Machula
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou