Pořádná hanácká svajba trvala aj několik dní

Vydání: 2008/39 Osobnost kardinála Josefa Berana, 23.9.2008, Autor: Zita Chalupová

Příloha: Doma

Slovy z titulku tohoto článku přivítal přítomné v Hanáckém skanzenu v Příkazích na Olomoucku dohazovač. Početné publikum se přišlo podívat, jak taková hanácká svajba vlastně vypadá. Národopisný pořad připravil folklorní soubor Hanačka z Litovle, hrála k tomu Hanácká muzika.
Nejprve přichází dohazovač spolu s ženichem za nevěstinými rodiči a žádá je o její ruku. Rodiče samozřejmě souhlasí, ovšem nevěsta musí potvrdit, že jde skutečně o jejího vyvoleného. Snoubenci potom poklekají, děkují oběma rodičům za vychování, prosí je za odpuštění, co jim kdy zlého způsobili, a přijímají požehnání. Housle, basa, klarinety, cimbál a zpěvačky hrají a zpívají hanácké svatební písně. Pak přecházejí do vážnějšího tónu. To se nevěsta tanečkem loučí se svými kamarádkami. Všechny družky jsou nastrojeny stejně jako nevěsta v hanáckých krojích, na hlavách mají pantléky, jakoby vysoké čelenky. Jen družky je mají ozdobené barevnými věnečky, nevěsta věnečkem zeleným s bílými kvítky. Kamarádky nevěstě odeberou šátek, modlitební knížky a růženec. „A teď se možete vydat na cestu od rodičů k oltářu,“ říká dohazovač a muzika začíná hrát Jož mó miló do kostela vedó.

Hostina a čepení nevěsty
Než snoubence oddá kněz v nedalekém kostelíku, připravuje se na dvoře bohatá tabule: maličké hanácké svatební koláčky, chleba, škvarky, kyselé okurky, korbele piva, láhev slivovice... To už se vracejí svatebčané a všichni si zavdávají slivovicí. A sólo pro ženicha a nevěstu! Co to máš, má milá, co to máš za kráso…
Všichni zasedají kolem stolu, kam je jedna z žen zve na „svatebni vdoláčke čerstvě napečeny, tvarohem a trnkama plněny“. Svatebčané hodují, novomanželé jedí samozřejmě z jednoho talíře. Pak jedna z žen povstane s ošatkou v ruce a začíná házení nevěstě. První přejí rodiče, pak družky, mládenci a ostatní přítomní. Jedni dávají na kolíbku, další na povijan, jiný přeje „peněz pět, ať ste spolo do sta let“. Nevěsta děkuje, muzika vyhrává veselejší písně a svatebčané se dávají do tance.
Ještě je však potřeba udělat jednu důležitou věc: očepit nevěstu. Ženy v krojích ji usadí, sundají pantlék a nahradí ho malým prostým bílým čepečkem. Na něj přijde pestrý červený šátek, umně stočený kolem hlavy. Okolo krku bohatý bílý límec a červená pentle pod krk. Pak ženy předávají nevěstu ženichovi se slovy: „Ož je tvoja.“ A na řadu přicházejí ještě další zvyklosti: dohazovač obdarovává nevěstu malým ozdobeným stromečkem, ženy přinášejí nevěstě peřiny. A muzika hraje. Písničky o stromečku, o peřinách…

Bohaté kroje i písně
Soubor se loučí, potěšení i dojatí diváci tleskají. Ozývá se cvakání tkalcovského stavu a vrčení kolovrátku – hlavně dětem se líbily ukázky tradičních řemesel. Vedoucí Hanačky Stanislava Kulatá, ústy dohazovače Staňa Kolatá, se usmívá a říká, že soubor má padesát členů, svatbu připravuje asi čtyřicet z nich. Zajímá mě hlavně, odkud zná všechny ty zvyky a průběh svatby vůbec. „Náš soubor existuje pětadvacet let a vyšel z kořenů národopisného souboru ze Slatinic. Jeho vedoucí nás v mnoha věcech inspirovala, měla spoustu informací od pamětníků. Jinak čerpáme hlavně z knížek. Tam je moc věcí – ani jsme dnes všechny popsané zvyky nepoužili,“ říká Staňa Kolatá a ukazuje nevěstin kroj. Haná byla kraj bohatý, čemuž odpovídaly i kroje bohatě vyšívané a zdobené. Nevěsta má pantlék, bílou skládanou vyšívanou sukni, pod ní tři spodničky, štípané rukávy, které však nejsou pro hanácký kroj typické, kordulku – vestičku zdobenou paterkou, pěti barvami vyšívanou hanáckou stuhou, na nohou kožené ručně šité vyšívané střevíčky. „Tyto však nejsou původní, nedávno jsme je nechali ušít v Kostelci na Hané,“ říká Stanislava Kulatá. Nejvzácnější část nevěstina kroje je óvodnica (úvodnice), vyšívaná plachta smetanové barvy, kterou si dívky brávaly ve svatební den a pak když nesly první dítě do kostela k úvodu. „Tato óvodnica je originál z roku 1807, ručně vyšívaná. Je to velká vzácnost, protože celkově se těchto plachtiček mnoho nedochovalo: ženy často umíraly při porodu a óvodnica se jim dávala do hrobu,“ vysvětluje vedoucí souboru a ještě dodává, že bohatost je typická i pro kroj mužský. Ženich má navíc část kroje ženského – zástěru a šátek coby symbol spojení muže a ženy.

Z celé Hané
Celou svatbu doprovázela hudbou Hanácká muzika. „Soubor už hraje dlouho. Existuje mnoho hanáckých písní k nejrůznějším příležitostem, koledy, písně vojenské a samozřejmě taky svatební. Písničky a povídání z různých částí Hané se dají najít, jen to chce chuť. Naše muzika ji rozhodně má, a to tu máme hudebníky všech věkových kategorií,“ ukazuje vedoucí muziky Robert Najman na staršího pána a malého chlapce, kteří skládají housle do futrálu. Nevěsta už se odčepila, zula ručně šité střevíce, pouzdro s cimbálem zaklaplo.


Sdílet článek na: 

Sekce: Doma, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay