27. 8. 2019
|Dodržuj řád a ten tě podrží. Staří už vědí, mladí se teprve učí. Jak poradit? Především popořádku.
Vydání: 2019/35 Církevní školy lákají, 27.8.2019, Autor: Karolína Peroutková
Příloha: Doma 35
„Obavy z řádu už jsou samy o sobě ‚neřádem‘, který by nás neměl ovládnout. Pravidla jsou nutná. Učí námaze a překonávání překážek,“ říká psycholožka Irena Lesová. Často se setkává s bezradnými rodiči, kteří nevedli své děti k pořádku a pak se jen diví. „Pokud sami rodiče dokáží zachovávat ve svém životě pravidla, pak je přijmou i děti. A platí to i naopak – kdo žije v chaosu, předá zase jen chaos,“ upozorňuje.
Zachovávání řádu je moudrost ověřená životem v klášterech. „Nejspíše to byl svatý Benedikt, kdo vyslovil tuto myšlenku jako první. Měla především motivovat bratry nebo sestry v komunitě žít spořádaný život. Umím si ale také představit, že když se vytratil duch, mohla se tato věta stát velmi nepříjemným nástrojem prosazování moci,“ říká P. Tomáš Cyril Havel, řeholník z řádu petrinů, pedagog a šéfredaktor časopisu Duha. Dodává, že jeho samotného ponouká k udržování řádu v životě řád Božího stvoření: „Žasnu, jak se z chaosu stalo místo nesoucí stopu svého Tvůrce. Paradoxně se pak díky tomu učím unést i kdejaký nepořádek, protože míra vnímání pořádku je u každého jiná – ať už se to týká mne, bratří v komunitě, církve nebo společnosti.“
Dobrou výchovnou inspiraci můžeme najít všude kolem – kdo nosí hlavu v oblacích, spíše si všimne chování hejna různých ptáků; jiného upoutá při zemi systematická práce mravenců a včel. A vyprávět o řádu by mohl každý, kdo se věnuje nějakému řemeslu či koníčku. „Jako violoncellista zakouším výhody dodržování řádu neustále, zvláště když nějak uhnu,“ říká hudebník a pedagog Martin Sedlák. Připouští, že většinová představa o hudebnících je, že si jen hrají. „Realita je podstatně jiná. Profese koncertního umělce nevyžaduje jen jistou míru nadání, ale právě osvojení si pravidelné přípravy, studia hudebního díla, společné zkoušení v souboru a cvičení na nástroj,“ popisuje. Vše se samozřejmě odráží ve výsledku. „Je to jako ve sportu: nemáš natrénováno – nezahraješ. A jako pedagog vím, že nejdůležitější, zvláště u dětí, je pravidelnost v přípravě (u začátečníků aspoň 20 minut denně),“ upozorňuje hudebník s tím, že i udržování řádu má svou míru. „Je třeba ‚mít řád‘ i v tom, aby tu přípravu člověk nepřeháněl, my hudebníci tomu říkáme ‚přehrát si ruce‘. Mám několik kolegů, kterým se to za studií povedlo, dokonce pak už ani nemohli pokračovat.“